Alternativní medicína – diskuse v kruhu

Co je alternativní medicína? Proč o ní málo mluvíme nebo jen určitým způsobem? Proč se o ni lidé zajímají v době čtvrté průmyslové revoluce? Zkusme si ujasnit, jaké je její místo v současném zdravotnictví.

Vymezit pojem alternativní medicína jednoduše a jednoznačně je nemožné, ale přispět do diskuse na toto téma možné je. Již několik desetiletí hovoříme o alternativní kultuře, alternativním zemědělství, alternativní energetice a nově i o alternativních měnách, jejichž význam roste. Žádná z nich ale nevzbuzuje tolik pochybností a výhrad jako alternativní medicína.

Možná že tato skutečnost je zakořeněna spíše v podstatě moderní medicíny než v podstatě medicíny alternativní. Moderní západní medicína je spojena s vědeckostí a profesionalizací a oba tyto procesy jsou navzájem spjaté. Moderní lékařství je založené na přírodních vědách a na podrobném studiu lidského těla, anatomii, fyziologii a patologii. Ve vyspělých společnostech mohou léčit jen ti, kdo jsou členy lékařského stavu, splnili podmínky náročného a dlouhého studia a praxe a případně se specializovali.

Zatímco poslech alternativní hudby či investice do bitcoinu jsou soukromým rozhodnutím, k němuž nepotřebujeme svolení, v případě zdravotní péče existují přísné pohledy na to, co se smí a nesmí. Síla odborného úsudku je zde výraznější. Moderní medicína totiž nejenže získala oprávnění k tomu, pečovat o zdraví populace „správným“, legitimním způsobem, ale toto oprávnění je exkluzivní výsadou.

Zatímco moderní medicína je spíše globální, pojem „alternativní“ je silně kulturně a historicky determinován. To, co je alternativní u nás, je běžné jinde a jindy a naopak. Základní obsah „alternativní medicíny“ je dán protikladností k vědeckosti a profesionalizaci moderní medicíny. Podstatou pojmu „alternativní medicína“ je tedy zásadní jinakost, odlišnost od vědecké medicíny v teorii, praxi a způsobech provozování, současně ale sdílí stejný cíl – léčit a uzdravovat. Tato jinakost poznatků a postupů existuje ale jen proto, že zdravotní péče je v moderní době spojena pouze s vědecky založenou medicínou, přičemž sama věda a její metodologie byly skokově zdokonaleny až na konci 19. století a jsou kulturně a historicky podmíněny pozitivistickým paradigmatem. Věda jako privilegovaný zdroj pravdy (Paul Ricoeur) se stává zdrojem bezpečnosti a účinnosti léčebných praktik, a tedy základem oprávnění k provozování. Až potud je to víceméně rozumné a adekvátní.

„Moderní medicína je spojena s vědeckostí a profesionalizací…“ Karel Malich: SVĚTLO, pastel, 70 × 100 cm, 1990.Snímek Stanislav Vaněk

Síla mainstreamu

To, co kulturně dominuje, má ale současně sílu devalvovat a marginalizovat to „druhé“, jež je obvykle v postavení minoritním. Debatu o zdravotní péči tedy ovládá diskurz, že ke zdraví, nemocem a léčbě se smí oprávněně vyjadřovat jen lékaři, postupující v duchu moderní lékařské vědy. Zdálo by se, že jde jen o spor ohledně poznání a pravdy, ve skutečnosti jde o mnohem víc. Medicína není provozována ve vzduchoprázdnu, naopak je součástí velmi složitého komplexu zdravotnictví, v němž se spotřebovává ohromné množství zdrojů a jehož se jako občané povinně účastníme.

Ekonomické a politické aspekty a zájmy dále zvyšují složitost dilematu mezi vědeckou, oficiální, školskou a alternativní medicínou, neboť jde také o právo provozovat léčení a užívat zdroje. Vědecká medicína, školství i praxe jsou úzce propojeny s výzkumem a výrobou léčiv, tento konglomerát vědeckých, pedagogických, ekonomických a politických zájmů se dnes nazývá medicínsko- průmyslovým komplexem. Jsou to tedy také mimovědecké faktory a motivace (ekonomická a politická), jež se stávají stále významnějšími složkami celého sporu.

Vysvětlovat alternativní medicínu tedy můžeme jen ve vztahu k tomu, co je chápáno jako standardní. Zkusme ji nyní obsahově vymezit.

Alternativní medicína nejsou jakékoli nahodilé postupy

Slovem medicína rozumíme systém léčebných teorií a praktik, nikoli ad hoc a bez vnitřního pochopení použité léčebné procedury. Pokud hovoříme o alternativních medicínách, nikoli jen o alternativních praktikách, můžeme říci, že jsou založeny v odlišných systémech vědění: v některých případech starobylých, jako je tomu u tradiční čínské a indické medicíny, v jiných případech novodobých, jako je tomu u homeopatie či antroposofie. Celá kategorie alternativních směrů je velmi různorodá. Většina z nich disponuje rozpracovanou teorií člověka, světa, kosmologií, teorií zdraví a nemoci, pojmenovává síly a zdroje zdraví a nemoci, má diagnostickou a terapeutickou dimenzi. Jsou to systémy poznatků a praktických postupů, jež jsou adeptům předávány ve studiu a praktickém nácviku, obdobně, jako je tomu u vědecké medicíny. Alternativní medicína podle mne neznamená jakékoli nevědecké přístupy ke zdraví a nemoci, nýbrž představuje jiný léčebný systém, opírající se o odlišná východiska, jež ale mají určité zdůvodnění a empirické prověření, byť nemá charakter vědeckého důkazu podle všech pravidel vědy.

Z tohoto důvodu by kritéria alternativní medicíny ještě mohla naplnit tzv. přírodní medicína jakožto ucelený systém poznatků o účincích přírodních elementů, jako je voda, vzduch, teplo, chlad, cvičení, strava, byliny nebo fytoterapie či chiropraktická medicína; ale již méně nebo vůbec individuální bioenergetické postupy či léčitelské praktiky založené na nahodilé kombinaci či čistě na léčebné intuici jinak neškoleného terapeuta. Alternativní medicínou bychom tedy neměli označovat jakékoli nahodilé pokusy o laické léčení jen proto, že jsou nevědecké, a pokud tak činíme, měli bychom si uvědomovat, že tím celou skupinu devalvujeme, stigmatizujeme a že je to vlastně vůči alternativní medicíně politicky nekorektní.

Mohou najít společnou řeč?

Současná přírodověda se s těmito systémy poznatků neshoduje a někdy ani nemůže shodovat vzhledem ke zcela odlišným paradigmatům, v jejichž rámci jsou různé medicíny provozovány. Hlavní výhradou vůči alternativní medicíně tedy je, že vědění a principy neodpovídají modernímu vědeckému poznání a že postupy nebyly dostatečně empiricky a experimentálně ověřeny. Námitka, že samotná metoda zajištění vědeckého důkazu je dítětem moderní vědecké doby a je těžko přenositelná do jiných paradigmat, není brána vážně.

Žádá se, aby alternativní medicína dokázala svou účinnost stejným postupem jako vědecká, tedy statisticky. Většina alternativních medicín je ale velmi individualistická a osobní. Obvykle neexistují algoritmy řešení přenositelné z pacienta na pacienta.

Možná že v tomto novém zaměření na unikátnost nemoci každého jedince se nakonec alternativní a vědecká medicína filosoficky shodnou, neboť i vědecká medicína díky genomice stále více spatřuje svou budoucnost v personifikované, prediktivní, preventivní a participativní medicíně (p4 medicine).

To je ovšem jen jedna rovina nesouladu. V pozadí sporu o pravdu jsou důležité i další motivy, o nichž se mluví méně. Jednou z výhrad vědecké medicíny je, že alternativní postupy či alternativní terapeut mohou poškodit lidské zdraví a že chybí obdobná záruka účinnosti a bezpečnosti, jaká je u vědecké medicíny. To asi v některých případech možné je, ale tomu se alternativní medicína snaží zabránit systémem vzdělávání, tréninkem a profesní kontrolou svých adeptů. Samotné užití směru, patřícího do skupin alternativní medicíny, nemusí nutně být alternativní, naopak daleko častěji je paralelně užíváno spolu s léčbou poskytovanou vědeckou medicínou. Z toho důvodu hovoříme o komplementární a alternativní medicíně. Protože v západních společnostech jsou některé alternativní medicíny více respektovány jako svébytné směry (ať již jsou nebo nejsou zahrnuty do úhrad z pojištění), hovoří se stále více o integrativní nebo integrované medicíně, v níž budou vědecká a alternativní medicína nebo medicíny spolupracovat v zájmu pacienta.

Stále podezřelá?

Zůstává otázkou, proč v dnešní supertolerantní a velmi liberální české společnosti, jež dává právo na uznání každé menšině menšiny, vypadá alternativní medicína stále jako kontroverzní téma, nebo přinejmenším jako podezřelá. Kdyby to bylo jen proto, že se jedná o cennou hodnotu zdraví, musíme podotknout, že mnohé zdraví škodlivé věci jsou nejen povoleny, ale dokonce podporovány. Navíc bychom našli mnoho lidí spokojených s léčebnými výsledky, za které zaplatili, ale které jsou podle vědy neplatné.

O alternativní medicíně se v českém prostředí diskutuje již nejméně dvacet let, ale tato debata je u nás pozoruhodná tím, že nemá jasný pohyb vpřed a točí se stále víceméně kolem stejných bodů se stejnými argumenty. Na rozdíl od veřejné debaty, která není nijak viditelná a jen čas od času probublává, přibývá ale těch, kdo investují vlastní prostředky do péče poskytované alternativními systémy, přibývá i těch, kdo věnují vlastní peníze a čas pracnému studiu a nácviku daného směru, byť s nejistou vizí budoucího provozování. Mezi lékaři existuje skupina těch, kdo se vzdělávají například v homeopatii či tradiční čínské medicíně, a mezi praktickými lékaři může být kolem pětiny těch, kdo homeopatii znají a občas nebo pravidelně v ordinacích provozují (výzkum ve spolupráci se Společností všeobecného lékařství JEP 2001 a 2011). Můžeme tedy říci, že motorem rozvoje alternativní medicíny jsou procesy vyžádané proměněnou morbiditou (vysoká chronicita) a změnou postavení pacienta, tedy procesy vedoucí odspoda nahoru. Svůj vliv mají také potřeby některých nemocných ve specifických zdravotních situacích (těhotenství, kojení, dlouhodobá rehabilitace, vysoký či raný věk). Tento zájem o alternativní medicínu existuje navzdory bublině společenského mlčení nebo negativních zpráv, přicházejících spíše svrchu, z oficiálních míst.

Pohled na Západ

Co je obecně známo o uživatelích alternativní medicíny v západním světě? Typické je větší zastoupení žen a výrazně vyšší stupeň vzdělání i příjmů. Mezi klienty je relativně mnohonásobně více vysokoškoláků a městské populace, i když se zájemci rekrutují ze všech oblastí. To je doloženo jak v zahraničních, tak v našich výzkumech.

Proč bychom se tématu neměli vyhýbat? Sféra těla, tělesného vědomí, zdraví a zdravotní péče je chápána jako nejosobnější a nejintimnější oblast. Z těchto důvodů je považováno za žádoucí respektovat hodnoty, přání, subjektivní představy a osobní motivace v léčebném procesu a především terapeutickém vztahu. Ten je zásadně jiný, neboť je minimálně regulován. Proto vytváří volnější prostor pro komunikaci a variabilitu léčebných rámců podle preferencí terapeuta i klienta.

Alternativní medicína neusiluje o to, soupeřit s vědeckou medicínou, ale existuje, aby vyplnila prázdné místo, které vědecká medicína ponechává neobsazené. Je to zejména oblast dlouhodobých chronických obtíží, zdravotního dyskomfortu (méně závažných potíží leckdy i bez oficiálních diagnóz) a psychosomatických obtíží, souvisejících bezprostředně se způsobem života, psychickými postoji a vztahy.

Ze západní Evropy, Izraele i USA přicházejí mnohé zprávy o možné integraci. Každá změna či inovace je pracná, nesnadná, někoho ohrožující, existují zde rizika mylného pochopení a nesprávné aplikace v praxi. Ale to není dostatečný argument pro to, abychom se tématem nezabývali. Efektivní řešení bude vyžadovat dlouhodobý zájem a vůli společnosti a také zdroje a energii při poznávání tohoto složitého fenoménu.