Tak trochu jiný ekosystém

Exkrementy sice nejsou příliš velké, ale v přírodě jsou díky svému vzhledu a specifickému pachu dosti nápadné. Zpravidla dlouho nevydrží, přesto na ně můžeme nahlížet jako na specifický ekosystém osídlený bohatým společenstvím.¹⁾

Exkrement se od svého okolí svými fyzikálními a chemickými vlastnostmi odlišuje. Obvykle je v něm více živin a vody. Kyslíku bývá málo (pouze 1–2 % v plynu), koncentrace oxidu uhličitého a metanu je naopak výrazně zvýšená. Hmotu exkrementu netvoří jen nestrávené zbytky potravy, ale také odumřelé části trávicí soustavy a živé organismy toto prostředí obývající.

Zatímco koprofilní druhy využívají exkrementy pouze jako dočasný a zbytný zdroj, koprofágní organismy jsou na ně vázány velkou částí svého životního cyklu.

Vzhledem ke specifickým vlastnostem prostředí a výskytu specializovaných druhů a interakcí mezi nimi můžeme exkrement považovat za samostatný ekosystém. Ale zatímco savana nebo lužní les může na stejném místě existovat celá tisíciletí, exkrement spěje neodvratně k rychlému zániku. Ekologickou terminologií řečeno, prochází degradační sukcesí. Podobný vývoj je typický např. pro mršiny, velké plody rostlin nebo rozkládající se plodnice hub. Nejbohatší i nejdynamičtější jsou raná sukcesní stadia. Postupem času klesá hmotnost exkrementu a koncentrace živin v něm. Je atraktivní pro stále menší množství organismů, až nakonec zaniká.

Zajímavé ekologické procesy ve specifickém společenstvu hub a bakterií probíhají i na drobných exkrementech např. hmyzu. Ale pouze exkrementy obratlovců, především velkých savců, jsou dostatečně objemné a komplexní, aby mohly hostit druhově bohaté společenstvo živočichů.

Substrát pro houby

 Exkrementy využívají zástupci všech tří největších skupin hub – houby spájivé (Zygomycota), vřeckovýtrusé (Ascomycota) i stopkovýtrusé (Basidiomycota). Liší se v tom, jakou fázi rozkladu obvykle preferují. Jako první se objevují houby spájivé. Jsou schopné nejrychlejšího růstu a živí se především rozkladem jednoduchých organických látek. Dominují na exkrementech starých několik dní. Typickými zástupci jsou např. rody plíseň (Mucor) a měchomršť (Pilobolus).