Zachytávání a ukládání CO₂

Během posledních 250 let se množství CO₂ vypouštěné do atmosféry neustále zvyšovalo, především v důsledku rostoucího spalování uhlí, ropy a plynu v elektrárnách, teplárnách, v nejrůznějších továrnách nebo na silnicích a železnicích.

Přibližně polovinu tohoto nadbytku CO₂ vstřebala vegetace nebo se rozpustil v oceánech. Zbytek se nahromadil v atmosféře a zvyšuje skleníkový efekt: zadržuje část slunečního záření odraženého od zemského povrchu, a tím přispívá k nežádoucí změně klimatu. Většina vědců se shoduje, že je třeba co nejrychleji zastavit další růst množství CO₂ v atmosféře, jinak to bude mít pro Zemi a její obyvatele katastrofální následky.

Vraťme uhlík zpátky do země

Jednou z možností, jak vrátit uhlík vytěžený ve formě fosilních paliv zpátky do země a obnovit tak rovnováhu, je injektovat ho ve formě CO₂ do vhodného podzemního úložiště. Podzemní ukládání není tak úplně lidským vynálezem: přirozená ložiska CO₂ existují po miliony let. Svědčí o tom, že horninové struktury ho jsou schopny velice dobře a bezpečně zadržovat po velmi dlouhý čas. Princip metody zachytávání a ukládání CO₂ je přibližně následující: CO₂ je zachycen v průmyslovém zařízení a stlačen do kapalného skupenství. Poté je produktovodem nebo v cisterně dopraven k úložišti a tam je pod tlakem injektován hluboko pod zem. Pochopitelně pouze tam, kde je pro to vhodná geologická struktura.