Zlato budoucnosti

Do několika let dojde k rošádě na trhu práce. Určitá pracovní místa zaniknou a vynoří se nová. Nové pozice bude nutné obsadit správně vzdělanou pracovní silou. Jak máme na tyto změny připravit nastupující generaci, aby se v nové ekonomice mohla realizovat? A naopak – co máme udělat pro to, abychom rozvinuli jedinečný potenciál člověka a využili jej pro odpovědnou tvorbu jeho příštích průmyslových revolucí?

O reformě vzdělávacího systému se hovoří stále. A stále častěji v souvislosti se čtvrtou průmyslovou revolucí, zejména s takzvaným Průmyslem 4.0. Ten je založen na virtuálním provázání výrobních řetězců v kyber-fyzikálních systémech. Vskutku jsme urazili velký kus cesty od století páry přes vykonávání stále se opakujících úkonů elektrické sériové produkce po následné porozumění informačním technologiím a automatizaci výroby. Nyní, ve čtvrtém případě, se učíme ovládat virtuální prostory vzájemně svázaných, nezávisle se rozhodujících strojů v globálně propojeném řetězci průmyslové výroby. Jak je vidět, znalosti a vzdělání postupně získávaly na významu. Dokonce v takové míře, že vedly k pojmenování celého jednoho ekonomického systému – znalostní ekonomiky. Rozvoj internetu a jeho pronikání do ekonomického i společenského života vytvořily globální virtuální prostor a usnadnily komunikaci, výměnu zboží, služeb a informací. Tím vznikla digitální ekonomika. Informace a potažmo znalosti by nám ale samy o sobě nebyly k ničemu, pokud by nebyly správně využity. Teprve kombinace znalostí, jejich sdílení, propojování, přetváření a přenos jsou spolu s kritickým myšlením základem vědecké nebo výzkumné práce. A též předpokladem pro vznik inovací všeho druhu. To by nebylo možné bez představivosti a kreativity, která je již dnes považována za novou strategickou surovinu nadcházejícího tisíciletí. Ejhle, světlo světa spatřil další ekonomický systém zvaný kreativní ekonomika. Zajímavé je, že ekonomické systémy založené tu na znalostech, tu na digitalizaci anebo kreativitě se navzájem nevytlačují. Naopak se doplňují, překrývají a splývají. Tvoří symbioticky propojené vrstvy, které jsou východiskem pro principy vzdělávání v době, kterou lze pracovně nazvat „éra 4.0“.