Tisíc podob změny

Svět se mění. Uznávám, je to poněkud banální konstatování. Svět se měnil v kambriu, za renesance i během normalizace, byť ony změny měly pokaždé jinou podobu a dynamiku. Ale čas od času není od věci kontinuum změn nahlédnout shora a uvědomit si, co se kolem nás a s námi vlastně děje. Pokusit se charakter probíhajících změn popsat a domyslet jejich důsledky.

Změny, jimž věnujeme ústřední téma tohoto čísla, bývají označovány za čtvrtou průmyslovou revoluci, případně průmysl 4.0 – stejné jméno nese i národní iniciativa, jejímž koordinátorem je prof. Vladimír Mařík, autor úvodního textu (Vesmír 95, 338, 2016/6).

Proč se přírodovědný časopis věnuje průmyslu?

Protože svět není diskrétně rozdělen do sfér s neproniknutelnými hranicemi: věda, průmysl, umění… Věda je hybatelkou popisovaných změn. Nebýt práce nesčetných fyziků, informatiků či kybernetiků, o žádné revoluci bychom se dnes nebavili, nemluvě o vzdálenějších mezioborových inspiracích, díky nimž například evoluční biologie ovlivnila vývoj algoritmů využívaných v umělé inteligenci.

A věda se zpětně vlivem čtvrté průmyslové revoluce promění. Už dnes jsou ve fyzice, astronomii či biologii uskutečňovány projekty nemyslitelné bez možnosti sbírat, ukládat a zpracovávat obrovské objemy dat. Tam, kde dříve pracovaly desítky laborantů s pipetami, nyní svými barevnými diodami poblikává bílá krabička s dotykovým displejem. Trojrozměrné uspořádání molekul proteinů či RNA, stejně jako proudění kapalin nebo změny četnosti genu v populaci vědci studují ve virtuálním prostředí nul a jedniček, s řešením některých úkolů pomáhají nadšenci propojení napříč kontinenty v on-line světě.

Klíčovými slovy průmyslu 4.0 jsou digitalizace, automatizace, robotizace, distribuované systémy, rozšířená realita, velká data, aditivní výroba…To vše bezprostředně proměňuje i způsob, jakým se dnes dělá a v budoucnu bude dělat věda.

Rozsah velkých přírodních a společenských proměn bývá často patrný až ze zpětného pohledu. Neolitická revoluce neobrátila staré pořádky vzhůru nohama ze dne na den, a když Michael Faraday formuloval zákon elektromagnetické indukce, sotva si dovedl představit míru jeho budoucího uplatnění. (Faradayova odpověď na dotaz ministra financí Williama Gladstona, k čemu že je něco takového dobré: „Netuším, pane, ale jednou to jistě budete moci zdanit,“ je bohužel zřejmě apokryfní.)

Změna, která přichází, bude podle všeho dramatická, byť bude rozložena do let a desetiletí. Svět, do kterého se zítra probudíme, se od toho dnešního nijak zásadně lišit nebude. Ale cosi bublá pod povrchem. (Mají-li pravdu odborníci věnující se kolapsům, bublá toho pod povrchem trochu více, ale to je jiné téma.) Až se za dvacet, třicet let ohlédneme přes rameno, bude pro nás dnes prožívaná skutečnost v mnohém nerozlišitelná od 19. století. O tom, co spatří naši potomci, ani nemluvě. Generace letošních maturantů si už sotva umí představit svět pevných linek coby nejrychlejšího komunikačního prostředku, kalkulaček coby nejmocnějšího výpočetního nástroje a knižních encyklopedií coby nejdostupnějšího zdroje informací.

Roboti na titulní straně symbolizují jen část probíhajících změn, a to ještě tu méně podstatnou. To hlavní se obrazem vyjadřuje obtížně, jak už to u virtuálních, komplexních a systémových jevů bývá. Autoři článků v tomto čísle se shodují, že revoluční podstata změny nespočívá v samotných technologiích, ale ve způsobu myšlení, v přístupu k práci. A změny, které průmysl 4.0 charakterizují, zdaleka nekončí za továrními vraty. Ovlivní školství, pracovní trh, podobu měst i zemědělství. V březnovém čísle jsme v rubrice Vertikála připomněli fiktivní rozhovor Miroslava Holuba s „jistým čtenářem“ z roku 1956:

Jistý čtenář: „Už zase turbina? Víte, já mám dojem, že takové ty věci jako stroje v dolech a výroba antibiotik a … a generátory a letadla, to že prostě do Vesmíru nepatří. Protože Vesmír – to má být o přírodě, o rostlinách, o zvířatech, o minerálech a tak.“

Po krátkém dialogu o tradici a o tom, jaká témata do Vesmíru patří a nepatří, redaktor uzavírá: „Já myslím, že bychom měli hodně práce, abychom dnes ve Vesmíru zastihli tolik z národního života, z praxe a společensky významných otázek, abychom se vyrovnali tomu, co tenkrát Vesmír znamenal.“

I v roce 2016 se o to chceme a budeme pokoušet.