Aktuální číslo:

2026/4

Téma měsíce:

Radioaktivita

Obálka čísla

Ještě jednou ptáci a slepice

 |  9. 7. 2015
 |  Vesmír 94, 413, 2015/7

Pod kůži zažrané „pravdy“, bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí, nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.

Tentokrát půjde o výraz „Proteiny a enzymy“. Anebo se vám líbí víc „Bílkoviny a enzymy“? Měli bychom asi už slovo „bílkovina“ poslat do zasloužilého důchodu anebo ho ponechat jen pro účely nutriční (v supermarketu „procento bílkovin“ ve špekáčku, je-li jaké).

Opět na nás z tohoto výrazu volá přelom 19. a 20. století. Vědělo se, že proteiny jsou polymery aminokyselin, že jich je v těle hodně a že velmi souvisí s podstatou života; jak ale, bylo předmětem spekulací. Také se vědělo, že v buňce jsou velmi účinné katalyzátory chemických proměn a že katalýza není vázána na neporušené buňky; a že například tvorbu alkoholu z glukózy katalyzují nejen kvasinky, ale i „šťáva“ vzniklá jejich rozdrcením. Katalyzátory dostaly jméno enzymy nebo fermenty, ale co jsou zač, se nevědělo – je enzym a gen totéž? Až r. 1926 J. B. Sumner připravil čistý enzym a prokázal, že jde o protein; k zobecnění „každý enzym = protein“ už nebylo daleko. (Na vztah genů a proteinů se čekalo do r. 1941.) O těch ostatních proteinech se toho moc nevědělo, dělily se podle toho, co se dařilo jakžtakž izolovat: v krvi byly albuminy a globuliny, v kůži keratin a v mase aktin, myosin a kolagen (zjednodušuji – takový sval byl popsán už docela dobře). K čemu slouží – kromě toho, že jsou součástí různých struktur –, se nevědělo. Jedině enzymy „něco“ dělaly, a daly se proto rozpoznat od sebe, a tak už v šedesátých letech 20. století visely v laboratořích komplikované mapy metabolických drah, zatímco rozpoznání účelu dalších tisíců proteinů ještě stále čekalo na své objevitele. Z toho pak ona zkratka „proteiny a enzymy“, která přetrvává, i když dnes víme, že v buňce jsou tisíce různých proteinů a všechny něco „dělají“, tj. katalyzují, takže ono rozlišování založené na funkci a „výplni“ dávno neplatí. Protilátky, přenašeče a pumpy, dynamika cytoskeletu, receptory a hlavně ta úžasná síť regulací – celý ten proteinový ekosystém bere dech a je předmětem velké části dnešních biologických výzkumů.

A přece: Nejen proteiny, ale i molekuly RNA jsou schopny katalýzy – za enzymy sice ve svých výkonech pokulhávají, ale jsou tady. Takže biologické katalyzátory dělíme dnes na enzymy a ribozymy, a některé funkce zajišťují dokonce „rukou“ společnou.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Ničí ozon choleru?

Ničí ozon choleru? uzamčeno

Iva Hůnová, Libor Elleder  |  30. 3. 2026
Pražská klementinská observatoř patří k těm, které mají nejdelší řadu nepřetržitých hydrometeorologických pozorování na světě. To se všeobecně...
Jak se člověk stává biologem

Jak se člověk stává biologem

Jan Černý  |  30. 3. 2026
Biologem se člověk nerodí, biologem se člověk stává. Ne jednorázovým rozhodnutím nebo náhlým osvícením, ale pomalým vrůstáním do světa, který je...
Patnáct let Fukušimy

Patnáct let Fukušimy uzamčeno

Vladimír Wagner  |  30. 3. 2026
Nejsilnější zemětřesení v dějinách přístrojového měření lokalizovaly seismografy v pátek 11. března 2011 pod mořským dnem nedaleko Japonska....