Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Ještě jednou ptáci a slepice

 |  9. 7. 2015
 |  Vesmír 94, 413, 2015/7

Pod kůži zažrané „pravdy“, bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí, nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.

Tentokrát půjde o výraz „Proteiny a enzymy“. Anebo se vám líbí víc „Bílkoviny a enzymy“? Měli bychom asi už slovo „bílkovina“ poslat do zasloužilého důchodu anebo ho ponechat jen pro účely nutriční (v supermarketu „procento bílkovin“ ve špekáčku, je-li jaké).

Opět na nás z tohoto výrazu volá přelom 19. a 20. století. Vědělo se, že proteiny jsou polymery aminokyselin, že jich je v těle hodně a že velmi souvisí s podstatou života; jak ale, bylo předmětem spekulací. Také se vědělo, že v buňce jsou velmi účinné katalyzátory chemických proměn a že katalýza není vázána na neporušené buňky; a že například tvorbu alkoholu z glukózy katalyzují nejen kvasinky, ale i „šťáva“ vzniklá jejich rozdrcením. Katalyzátory dostaly jméno enzymy nebo fermenty, ale co jsou zač, se nevědělo – je enzym a gen totéž? Až r. 1926 J. B. Sumner připravil čistý enzym a prokázal, že jde o protein; k zobecnění „každý enzym = protein“ už nebylo daleko. (Na vztah genů a proteinů se čekalo do r. 1941.) O těch ostatních proteinech se toho moc nevědělo, dělily se podle toho, co se dařilo jakžtakž izolovat: v krvi byly albuminy a globuliny, v kůži keratin a v mase aktin, myosin a kolagen (zjednodušuji – takový sval byl popsán už docela dobře). K čemu slouží – kromě toho, že jsou součástí různých struktur –, se nevědělo. Jedině enzymy „něco“ dělaly, a daly se proto rozpoznat od sebe, a tak už v šedesátých letech 20. století visely v laboratořích komplikované mapy metabolických drah, zatímco rozpoznání účelu dalších tisíců proteinů ještě stále čekalo na své objevitele. Z toho pak ona zkratka „proteiny a enzymy“, která přetrvává, i když dnes víme, že v buňce jsou tisíce různých proteinů a všechny něco „dělají“, tj. katalyzují, takže ono rozlišování založené na funkci a „výplni“ dávno neplatí. Protilátky, přenašeče a pumpy, dynamika cytoskeletu, receptory a hlavně ta úžasná síť regulací – celý ten proteinový ekosystém bere dech a je předmětem velké části dnešních biologických výzkumů.

A přece: Nejen proteiny, ale i molekuly RNA jsou schopny katalýzy – za enzymy sice ve svých výkonech pokulhávají, ale jsou tady. Takže biologické katalyzátory dělíme dnes na enzymy a ribozymy, a některé funkce zajišťují dokonce „rukou“ společnou.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné