Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Mitóza a amitóza

 |  4. 6. 2015
 |  Vesmír 94, 364, 2015/6

Pod kůži zažrané „pravdy“ bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.

Profáze – metafáze – anafáze – telofáze, umí to každý středoškolák; ti vnímavější ještě vědí o interfázi a meióze. Účelem toho nádherného tance chromozomů je podělit genetickým materiálem rovnoměrně dvě dceřiná jádra. (Tedy ne nutně dceřiné buňky: mnohonásobnou mitózou mohou vznikat buňky obsahující až tisíce jader, jako například u raných embryí octomilky nebo u myxomycet.)

A teď to přijde: objeví se poznámka, že někteří tvorové mohou mít také amitózu, dělení jádra jednoduchým zaškrcením. Pojem patrně z dávných dob, kdy se u některých „nižších“ eukaryot nedařilo mitózu dokumentovat, protože není doprovázena rozpadem jaderné membrány. Dnes víme, že probíhá sice skrytě, uzavřená v membráně, ale přesně tak, jak byla popsána u organismů „vyšších“, i když nakonec vskutku pozorujeme „pouhé“ zaškrcení jádra a jeho rozdělení. Amitóza sice neexistuje, ale už přes 100 let zapleveluje učebnice i hlavy. Co by se snad dnes dalo nazvat amitózou, jsou velice speciální případy dělení jádra – avšak právě u nich se pojem vůbec nepoužívá.

1. Nejlepším kandidátem je makronukleus nálevníků: k obsluze obrovské buňky je třeba genetický materiál mnohosetkrát namnožit: pak pochopitelně stačí dělení zaškrcením, protože nehrozí ztráta některých „položek“. (Mikronukleus se přitom dělí spořádaně klasickou mitózou.)

2. Snad by se tak daly nazvat i nejrůznější poruchy dělení jádra ve specializovaných a obvykle mnohojaderných buňkách některých tkání. Jev s názvem a-mitóza, tj. absence mitózy, se koneckonců týká i specializovaných buněk, jejichž jádra se už nebudou dělit vůbec.

3. No a pak jsou tu bezjaderné buňky jako savčí krvinky a krevní destičky anebo buňky oční čočky. Tam se nemá co dělit mitózou ani nijak jinak.

Avšak obecně vzato, eukaryoti amitózu neznají.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné