Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Ptáci a slepice

 |  4. 5. 2015
 |  Vesmír 94, 290, 2015/5

Pod kůži zažrané „pravdy“ bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.

Takový obrat pozná jako míšení kategorií (category mistake) snad každé dítě: „Mami, vždyť slepice jsou taky ptáci.“ Kupodivu analogický obrat téhož řádu – Bakterie a sinice – zaplavuje hlavy studentů a dokonce i jejich pedagogů, a tak ho slyším na zkouškách, ba i u státnic. Prozradím pointu: sinice jsou bakterie (Bacteria).

Obrat patrně pochází z doby před 100 lety, kdy nebyl ještě vnímán rozdíl mezi prokaryoty a eukaryoty. Ten známe až od dvacátých let minulého století. A že jsou dvě skupiny prokaryot, to se ví až od let osmdesátých. Bakterie tradičně zahrnovaly spíše choroboplodné škůdce a vše zelené bylo doménou botaniky1) (viz slavnou knihu B. Fotta Sinice a řasy).

Teď se to poněkud zkomplikovalo:

1. Jsou sinice, které umějí fotosyntetizovat za pomoci chlorofylů a karotenů a současně vyvíjejí kyslík. Daly vznik i rostlinným plastidům.

2. Existují i jiné fotosyntetizující bakterie, které také používají chlorofyly a karoteny, ovšem nevyvíjejí kyslík a nejsou to sinice.

3. Jedna speciální skupina archeí má velmi specializovanou formu fotosyntézy. K záchytu světla používají nikoli chlorofyly, ale rhodopsiny, proteiny, které slouží jako receptory světla ve všech druzích očí. Bakterie koukat nepotřebují, zachycené fotony oberou o energii a pohánějí s ní buněčné procesy. Aby se to nepletlo: jsou to archea, ale v názvu mají bakterie, např. Halobacterium, a příslušná verze rhodopsinu se jmenuje bakteriorhodopsin. Historické pozůstatky z dávnějších dob, kdy archea nebyla rozpoznávána jako samostatná skupina.

Poznámky

1) Doménou botaniky bylo i kdeco nezelené: nejen parazitické rostliny (Orobanche, Cuscuta), ale také houby. Dodnes nemá Přírodovědecká fakulta Karlovy univerzity katedru mykologie; houby se vyučují u botaniků, mikrobiologů i ekologů.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.