Ptáci a slepice

Pod kůži zažrané „pravdy“ bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.

Takový obrat pozná jako míšení kategorií (category mistake) snad každé dítě: „Mami, vždyť slepice jsou taky ptáci.“ Kupodivu analogický obrat téhož řádu – Bakterie a sinice – zaplavuje hlavy studentů a dokonce i jejich pedagogů, a tak ho slyším na zkouškách, ba i u státnic. Prozradím pointu: sinice jsou bakterie (Bacteria).

Obrat patrně pochází z doby před 100 lety, kdy nebyl ještě vnímán rozdíl mezi prokaryoty a eukaryoty. Ten známe až od dvacátých let minulého století. A že jsou dvě skupiny prokaryot, to se ví až od let osmdesátých. Bakterie tradičně zahrnovaly spíše choroboplodné škůdce a vše zelené bylo doménou botaniky¹⁾ (viz slavnou knihu B. Fotta Sinice a řasy).

Teď se to poněkud zkomplikovalo:

1. Jsou sinice, které umějí fotosyntetizovat za pomoci chlorofylů a karotenů a současně vyvíjejí kyslík. Daly vznik i rostlinným plastidům.

2. Existují i jiné fotosyntetizující bakterie, které také používají chlorofyly a karoteny, ovšem nevyvíjejí kyslík a nejsou to sinice.

3. Jedna speciální skupina archeí má velmi specializovanou formu fotosyntézy. K záchytu světla používají nikoli chlorofyly, ale rhodopsiny, proteiny, které slouží jako receptory světla ve všech druzích očí. Bakterie koukat nepotřebují, zachycené fotony oberou o energii a pohánějí s ní buněčné procesy. Aby se to nepletlo: jsou to archea, ale v názvu mají bakterie, např. Halobacterium, a příslušná verze rhodopsinu se jmenuje bakteriorhodopsin. Historické pozůstatky z dávnějších dob, kdy archea nebyla rozpoznávána jako samostatná skupina.