Aktuální číslo:

2020/4

Téma měsíce:

Jazyk

Ptáci a slepice

 |  4. 5. 2015
 |  Vesmír 94, 290, 2015/5

Pod kůži zažrané „pravdy“ bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.

Takový obrat pozná jako míšení kategorií (category mistake) snad každé dítě: „Mami, vždyť slepice jsou taky ptáci.“ Kupodivu analogický obrat téhož řádu – Bakterie a sinice – zaplavuje hlavy studentů a dokonce i jejich pedagogů, a tak ho slyším na zkouškách, ba i u státnic. Prozradím pointu: sinice jsou bakterie (Bacteria).

Obrat patrně pochází z doby před 100 lety, kdy nebyl ještě vnímán rozdíl mezi prokaryoty a eukaryoty. Ten známe až od dvacátých let minulého století. A že jsou dvě skupiny prokaryot, to se ví až od let osmdesátých. Bakterie tradičně zahrnovaly spíše choroboplodné škůdce a vše zelené bylo doménou botaniky1) (viz slavnou knihu B. Fotta Sinice a řasy).

Teď se to poněkud zkomplikovalo:

1. Jsou sinice, které umějí fotosyntetizovat za pomoci chlorofylů a karotenů a současně vyvíjejí kyslík. Daly vznik i rostlinným plastidům.

2. Existují i jiné fotosyntetizující bakterie, které také používají chlorofyly a karoteny, ovšem nevyvíjejí kyslík a nejsou to sinice.

3. Jedna speciální skupina archeí má velmi specializovanou formu fotosyntézy. K záchytu světla používají nikoli chlorofyly, ale rhodopsiny, proteiny, které slouží jako receptory světla ve všech druzích očí. Bakterie koukat nepotřebují, zachycené fotony oberou o energii a pohánějí s ní buněčné procesy. Aby se to nepletlo: jsou to archea, ale v názvu mají bakterie, např. Halobacterium, a příslušná verze rhodopsinu se jmenuje bakteriorhodopsin. Historické pozůstatky z dávnějších dob, kdy archea nebyla rozpoznávána jako samostatná skupina.

Poznámky

1) Doménou botaniky bylo i kdeco nezelené: nejen parazitické rostliny (Orobanche, Cuscuta), ale také houby. Dodnes nemá Přírodovědecká fakulta Karlovy univerzity katedru mykologie; houby se vyučují u botaniků, mikrobiologů i ekologů.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Bitva o život začíná

Bitva o život začíná

Marek Janáč  |  6. 4. 2020
Bylo mu 32 let, když opouštěl republiku s vizí dvouleté stáže za velikou louží. Dnes je Karel Pacák celosvětově nejcitovanějším vědcem ve svém...
Záhada „zmenšujícího se“ protonu

Záhada „zmenšujícího se“ protonu uzamčeno

Petr Slavíček  |  6. 4. 2020
Rozměr protonu patřil až do roku 2010 k údajům, o kterých se příliš nepochybovalo. Shodovaly se na něm různé experimenty, všechny vedly k poloměru...
(Korona)virus je virus, je virus, je virus...

(Korona)virus je virus, je virus, je virus...

Libor Grubhoffer  |  31. 3. 2020
Vypůjčil jsem si odpověď francouzského mikrobiologa André Lwoffa na otázku, co je to virus. André Lwoff (1902-1994), Nositel Nobelovy ceny za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné