Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Buněčné dýchání

 |  3. 9. 2015
 |  Vesmír 94, 491, 2015/9

Pod kůži zažrané „pravdy“, bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí, nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.

 „Buněčné dýchání (buněčná respirace) je základní metabolický děj eukaryot, při kterém se rozkladem glukózy za přítomnosti kyslíku uvolňuje energie (v podobě ATP) využitelná pro buněčné děje.“

Snad nejnesmyslnější definice, která už 100 let (s drobnými odchylkami) úporně a úmorně zapleveluje všechny učebnice a později internet, seminární práce a mozky. Je stažena z internetu, kde se vyskytuje snad ve stovkách drobně se lišících podob.

Dýchání plícemi, vzdušnicemi, nebo jen tak tkáněmi a pletivy bylo už známo dlouho, a tak se první biochemici museli od tohoto pojetí emancipovat – to zní logicky. Logicky to však nezní dnes, kdy se už nějakých 80 let ví, že:

  • Dýchání není věcí eukaryot – téměř všichni obyvatelé biosféry vesele dýchají – a mezi nemnohými, kteří to neumějí, jsou i eukaryota.
  • By bylo zajímavé posoudit, v jakém smyslu je to „základní metabolický děj“.
  • Glukóza s tím nemá nic společného – jako jakákoli jiná potrava musí být proměněna na sloučeniny schopné vstoupit do respirace – například i dvojmocné železo nebo mangan, síra, anebo dokonce oxid uhličitý.
  • Kyslík u toho být nemusí, dýchá se s řadou dalších oxidantů – vedle běžných nitrátů a sulfátů i takový uranyl či perchlorát se některým hodí.
  • Energie se uvolňuje, ale nemá „podobu ATP“, ba ani neslouží k syntéze ATP. Slouží k pumpování protonů přes membránu a vytvoření elektrochemického potenciálu na membráně; tento potenciál slouží k pohonu všeho možného, mimo jiné i syntézy ATP.

Po této dekonstrukci se ptejme, proč vůbec existuje podobná definice. Před 100 lety se zkoumání soustřeďovalo hlavně na živočišné tkáně (lékařský výzkum byl tahounem bádání). Obvykle šlo o tenké řezy, a ty samozřejmě potřebují kyslík (a jeho spotřeba se snadno měří). Tkáně jsou z buněk, a ty nepřijímají zvenku jakýkoli substrát. Glukóza vstupuje do buněk snadno: přidá-li se k takovým řezům glukóza, obvykle zaznamenáme zvýšení spotřeby kyslíku. A máme definici – nikdo tenkrát moc nevěděl o mitochondriích, transportu elektronů, bakteriálním metabolismu ap. A když už se definice dostala do učebnic, bude tam snad navěky. Celá nádherná různorodost, s jakou živáčkové dobývají energii, zůstává nepovšimnuta; místo toho se další a další generace memorují nesmysl, protože právě toto je v testech „správně“.

Ještě by to chtělo nějak vpašovat do definice flogiston a entelechii.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biochemie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.