Proměny ekosystémů a společnost

Služby ekosystémů, tedy výsledek různých přírodních procesů, z kterých mají lidé hmotný i nehmotný prospěch, získávají v poslední době rostoucí pozornost v ochraně přírody a udržitelném rozvoji lidské společnosti (Vesmír 87, 26, 2008/1).

Zejména vůči problémům globálního měřítka, jako jsou klimatické změny, degradace půdy či úbytek biodiverzity, jsou služby přírody zvláště zranitelné. Lidská společnost je přitom se stavem přírody neoddělitelně svázána. V současnosti se již neoddělují ekosystémy od společenských systémů, ale pojímají se jako spojené nádoby. Ekosystém si přitom nemusíme představovat příliš abstraktně. Je to prostředí, v němž žijeme – krásná příroda pro rekreaci či nezbytný zdroj potravy a vody.

Lekce z minulosti a současnosti

Zánik civilizací a migrace se často dávají do souvislosti s klimatickými výkyvy. Této problematice se dostává poměrně velké pozornosti, včetně diskusí o podílu klimatických a dalších změn na vymizení mnohdy rozvinutých společností. Jedním z příkladů jsou civilizace amerického jihozápadu.

Vzkvétající kultura starověkých pueblanů v oblasti „čtyř rohů“ (průsečíku hranic Arizony, Utahu, Colorada a Nového Mexika) se dala na ústup v 13. století a zůstala po ní pouze torza puebel (obr. 2). Opuštění puebel se často vztahuje ke klimatickému výkyvu, který mohl působit jako jeden z faktorů zániku osídlení a migrace obyvatel amerického jihozápadu. Klimatický výkyv se projevoval suchým obdobím, kdy zemědělství pueblanů nestačilo pokrýt prudký růst populace. Kultury pueblanů zřejmě musely čelit také expanzi okolních národů, stejně jako vyčerpání ekosystémových služeb (nedostatku vody a dřeva, půdní erozi).

Otázkou zůstává, zda kolaps prostředí předchází pád společnosti, či je pouze jedním z průvodních jevů. Zatímco v minulosti se dostatečné důkazy mnohdy hledají těžko, příčiny některých současných kolapsů jsou jednoznačné. Příkladem je Aralské jezero: za nedávným rozsáhlým vysycháním jednoho z největších jezer světa stojí intenzivní zásah do vodního režimu. Z Amudarji a Syrdarji byla odebírána voda k zavlažování zemědělské půdy, určené pro pěstování bavlny. Do jezera jí proto přiteče jen zlomek oproti stavu před zásahem člověka, z jezera se však vlivem horkého podnebí intenzivně vypařuje. Aralské jezero tak vysychá a na místech někdejší hladiny jsou dnes solné pláně. Následky pro společnost jsou závažné – větrem se šíří sůl, která znehodnocuje okolní ekosystém a ovlivňuje zdraví lidí. Dřívější rybolov připomínají jen torza lodí, částečně pohřbená v písku někdejších přístavů (obr. 3; podrobněji též Vesmír 90, 82, 2011/2; 90, 148, 2011/3 a 90, 220, 2011/4).