Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Nuda jako sociální fenomén

aneb Opravdu se ubavíme k smrti?
 |  7. 6. 2012
 |  Vesmír 91, 330, 2012/6

Poprvé jsem se setkal s problémem nudy jako vážným problémem moderní civilizace v Kacířských esejích Jana Patočky z roku 1972. Patočka nejprve konstatuje, že „moderní sociologie vyrostla převážně reflexí na nebezpečí, ba na pociťovaný patologický ráz dosavadního vývoje průmyslové civilizace“, a poté mimo jiné ukazuje, jak tento patologický stav úzce souvisí s fenoménem nudy: „Nuda není zanedbatelnost, pouhá nálada, privátní vynacházení, nýbrž ontologický status lidstva, které podřídilo celý svůj život každodennosti“. Patočkův impuls je cenný tím, že žádná sociologie (oné doby a dodnes téměř beze změn) „nudu“ jako vážný sociální fenomén téměř nevzala na vědomí, ačkoliv individuálně známe pocit nudy v nějaké podobě každý. Nuda může vycházet z přepracování, z příliš těžké monotónní práce, z nadbytku volného času a především – ze ztráty smyslu, smyslu života, bytí, práce, našeho jednání, lidského soužití, ale také z osamocenosti a „nedostatku zájmů“. Proto se rozlišuje nuda situační, nuda z přesycení, existenciální nuda, ba nuda kreativní (jež stimuluje a motivuje k tvůrčímu výkonu). Ačkoliv v tomto smyslu je nuda jevem až příliš „normálním“, jako sociálním jevem se jí dosud systematicky nezabýval téměř nikdo, inspirace jsou povýtce filosofické (Kant, Nietzsche, Schopenhauer, Kierkegaard, existencialisté) a literární (příznačný je již sám název slavného románu Alberta Moravii Nuda).

Velcí spisovatelé minulosti totiž věděli o nudě své – Dostojevskij v Zápiscích z podzemí nechává svého hrdinu zvolat: a to všechno z nudy, pánové, z nudy! O „nudě z lásky“ psal Stendhal, známé jsou pozdější romány Bernanosovy a snad lze přiřadit i Prousta. Největší román o nudě, říká se, však napsal severský spisovatel Arne Garborg – Zemdlené duše: svého hrdinu Grama nechává trápit se mimo jiné (ale o to silněji) nudou. Není náhodou, že Masaryk z této postavy, nudícího se a skeptického člověka, již v roce 1904 dokázal vykovat sociální typ člověka „doby přechodní“, tedy naším slovníkem – stabilizující se modernity, jež počíná vyjevovat své krizové znaky. Nuda zajisté není jev specificky moderní, byla i v minulosti, král Václav IV. se patrně upíjel z nudy svého kralování a na francouzském dvoře se říkalo, že nudit se smí jenom král, protože nudí-li se dvořan, neznamená to nic jiného, než že ho nudí král sám. Obyčejný člověk měl však tehdy příliš mnoho práce a starostí, než aby měl „čas na nudu“. Nuda se stala výsadou a téměř „erbovním znakem“ společnosti, která dostatečně uspokojuje potřeby i průměrného občana a současně mu nenabízí příliš vyššího smyslu, než je (jak říkají Francouzi) „cesta do práce – práce – domácí papuče“. Proto, jak ukazují filologické rozbory, se pojem nuda objevuje v novodobém významu až v druhé polovině 18. století.

Bylo by nesmyslné tvrdit, že nuda je jevem univerzálním; vědci se nenudí téměř nikdy a lidé obecně tvůrčí nemají čas ne proto, že „nestíhají“ (jsou to workoholici, pro něž je i dovolená nudná), ale proto, že toho chtějí udělat mnoho a dobře, a co víc – se zájmem a zaujetím. Sociologie usilující o „exaktnost“ by ovšem měla nabídnout „statistiku“ nudících se lidí, ale tu žel zatím nemáme. Co máme, jsou indikátory a elementární odhady z nepříliš reprezentativních výzkumů. Indikátorem nudy jako projevu závažného selhání společnosti a její kultury je zcela nepochybně zahlcení veřejného i soukromého prostoru produkty zábavního průmyslu (Adorno tomu kdysi ještě říkal „kulturní průmysl“), který nejen „produkuje zábavu“, ale, pokud je to jen trochu možné, transformuje do „zábavné podoby“ i věci naprosto vážné. Jiným ukazatelem je růst spotřeby drog nejprve na rozmanitých „parties“ (jen si povšimněte, kolik „stars“ tohoto druhu tvorby zemřelo na „předávkování“) a potom privátní závislost končící většinou tragicky. Námitka, že jde o nepochopení „nového životního stylu“, se dá snadno vyvrátit – náleží-li k němu „nutně“ jevy sociálně nebezpečné, ohrožující, či dokonce patologické, pak nejde o „nový životní styl“, ale o prostou sociální deviaci, o odchylku od normy.

K růstu pocitu nudy přispíváme i my „dospěláci“, když mechanicky respektujeme požadavky mladých, aby je „škola nenudila“. Škola přece musí být zábavná a hravá (ale on to Komenský s tou „školou hrou“ myslel trochu jinak), snad co možná podobná televizním hrám. Tento krok není nevinný: perspektivně totiž poskytuje to, čemu říká Orrin Klapp „sociální placebo“ – sociální a duchovní prázdno zaplňuje nezávaznou a zejména nezávažnou zábavou. Jistě, „příroda“ nemá ráda horror vacui, ale existuje řada kultivovaných forem, jak toto prázdno zaplnit. Možná ale, že se připozdívá, protože toto místo obsadil „kulturní průmysl“, který – jak to vyjádřil v názvu své kdysi průkopnické knihy Neil Postman – nás chce „ubavit k smrti“.

Nemá smysl naivně horlit proti nekonečným seriálům, proti vulgaritě masových médií, proti bulvárnímu tisku, který je téměř stydno vzít do rukou; to všechno bylo učiněno mnohokrát – a bez výsledku. Kultivovat společnost, v níž bulvární tiskoviny mají přes dva miliony čtenářů, je mimořádně obtížné, zejména uvědomíme-li si, že děti a mladí napodobují rodiče. Snaha, aby děti začaly číst (a aby je čtení nenudilo), je často marná proto, že děti čtou jen tam, kde vidí číst své rodiče – ale ti jsou začasté pohodlně rozloženi u svých televizorů a sledují jeden ze 150 nabízených kanálů.

Svůj díl viny nesou ovšem ti, jejichž principiálním heslem je inovace, novinka, modifikace namnoze sice téhož, ale v jiném tvaru či barvě. Exemplárním příkladem toho, jak rafinovaně pozdně moderní společnost „zabíjí nudu“, jsou neustálé modifikace toho, čemu se říká moderní média. Původní vysoce funkční a smysluplný mobil má dnes tolik „funkcí“, že ani jeho majitelé většinou nevědí kolik a k čemu. Vynález počítačových her je věc choulostivá – snad se na nich dítko i něčemu naučí, ale většinou… Když dospělí studenti na vysoké škole během nikoliv nezajímavé přednášky hrají počítačovou hru, je to důkaz, že se nudí a nudu třeba vyplnit nějakou aktivitou, nejlépe podepřenou moderním médiem. Ostatně – co jiného dělají lidé v metru, ve vlaku atd., když si sdělují na dálku to, co by si v klidu mohli, ba nezřídka měli říci doma u stolu? Nudí se, protože zapomněli číst, zapomněli poslouchat hudbu, která trvá déle než televizní klip, čímž ovšem ztrácejí vazbu na tradici – nejen národní, ale „euroatlantickou“. Také v této souvislosti by se mělo začít vážně mluvit o individuální, skupinové, národní a evropské identitě.

Sociální lék na tuto situaci zatím není. Každý lékař ovšem ví, že základem úspěšné terapie je co možná nejpřesnější diagnóza. Skicovitá úvaha o nudě jako moderním fenoménu je příspěvkem k takové diagnóze masarykovské „doby přechodní“. Jeden nikoliv nevýznamný autor 19. století říká, že člověka by z nudy mohla obrátit ke smyslu jen katastrofa. A velký Johann Wofgang Goethe to řekl ještě jinak – kdyby se opice dokázaly nudit, byly by asi považovány za lidi. Dodejme s Larsem Svensenem – možná, že má pravdu, ale přece jen – raději ne.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Miloslav Petrusek

Prof. PhDr. Miloslav Petrusek, CSc., (*15.10.1936–19.8.2012) vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně. Na Fakultě sociálních věd UK v Praze se zabývá historií sociologie, teoretickou sociologií a sociologií soudobých společností. V roce 2003 Francie udělila Miloslavu Petruskovi řád rytíře Akademických palem. Pro nakladatelství Academia napsal knihu Společnost naší doby (spolu s Janem Balonem). Je členem Učené společnosti ČR.

Doporučujeme

Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...
Je na obzoru fit pilulka?

Je na obzoru fit pilulka? uzamčeno

Stanislav Rádl  |  2. 12. 2024
U řady onemocnění se nám kromě příslušné medikace od lékaře dostane také doporučení zvýšit svoji fyzickou aktivitu. Lze ji nahradit „zázračnou...