O čem mlčí ryby

Stavby přehrad byly vždy kontroverzním zásahem do krajiny. Ale člověk vodní nádrže dál ovlivňuje, bohužel často nepříznivě. Chceme-li se dozvědět, jaká je kvalita jejich ekosystémů, musíme se zeptat ryb.

Otázka hodnoty vodních zdrojů a kvality vodních ekosystémů se v posledním desetiletí v Evropě intenzivně řeší. Kvalitním ekosystémem přitom rozumíme takový, v němž se všechny součásti nacházejí ve stavu, jaký by existoval bez vlivu lidské činnosti. Sledujeme přitom hydromorfologické, chemické a fyzikální parametry vody a čtyři biologické charakteristiky: fytoplankton, ponořené vodní rostliny, bezobratlé žijící na dně a rybí společenstva.

Evropa chce dosáhnout v dohledné době ve všech vnitrozemských a příbřežních vodách minimálně „dobrého ekologického stavu“, čímž míní stav jen mírně odlišný od přirozených podmínek. Převedení myšlenky do reality bude bezpochyby mimořádně obtížné a dlouhé. Ale prvním krokem je zjistit, jaká je skutečnost.

Jak najít ideál

Projekt EU (viz Rámcová směrnice vodní politiky 2000/60/EC) je v současné době ve stadiu vývoje metodik hodnocení, podle nichž se posuzuje ekologická kvalita jednotlivých vodních útvarů. Již tato fáze v sobě nese složitý úkol – definovat ideální, člověkem nenarušený stav, který by sloužil k porovnání. V Evropě totiž neexistuje jediný člověkem nenarušený vodní ekosystém. Vzniklo proto několik principů hodnocení kvality. Asi nejlepší z nich používá historická data z preindustriálního či raně industriálního období. Těchto údajů je ale jako šafránu, a tak se většina systémů hodnocení uchyluje ke kategorizaci vodních útvarů na málo ovlivněné, považované za referenční stav, a na více ovlivněné, které jsou pak s nimi srovnávány.

Jako charakteristiky, které nejlépe odrážejí ekosystémové změny způsobené člověkem, sledujeme změny početnosti nebo vymizení druhů, tedy reakce společenstev a ekosystémů na různé stresory. Spolu s kolegy zpracováváme indikační schopnosti rybích obsádek v nádržích v ČR.

Cejn velký. Početné populace cejnů se vyskytují především v eutrofních vodách.Foto: Jiří Peterka

Ryby a stres

Stav rybích populací a společenstev stojí v centru naší pozornosti celkem pochopitelně. Ryby zaujímají v nádržích místo na vrcholu potravních sítí, ovlivňují mnohé biologické procesy ve vodních ekosystémech a naopak i je silně zasahují vnější vlivy. Navíc jsou relativně dlouhověké, což nám umožňuje sledovat působení stresorů za delší období, a to i zpětně, například podle deformací těl dospělých ryb. Kupříkladu kapři obecní (Cyprinus carpio) v silně znečištěném prostředí vykazují častější deformace, porušené ploutve, zranění, nádory a parazity.

Struktura rybích společenstev tedy věrně odráží ekologické podmínky v nádrži. Na nejhrubší škále můžeme v našich podmínkách rozlišit tři typy společenstev: První z nich zahrnuje lososovité (Salmonidaes) ryby v kombinaci s vrankami (Cottus) a střevlemi potočními (Phoxinus phoxinus), kterým vyhovují horské nádrže chudé na živiny (například Morávka). V nižších nadmořských výškách zpravidla převažují společenstva kaprovitých ryb (Cyprinidae) nebo s převahou okouna říčního (Perca fluviatilis). Kaprovité obsádky jsou typické pro nádrže se střední až vyšší produktivitou (například nádrže Novomlýnské soustavy, Hněvkovice či Vranov), zatímco náročnější okounovití se častěji vyskytují v čistých vodách s dostatkem rozpuštěného kyslíku (Nýrsko).

Konkrétní nádrž a její stav necharakterizují jen dominantní druhy, ale i pouhý výskyt a životaschopnost některých populací. Přítomnost lososovitých ryb včetně síhů signalizuje dobrou kvalitu ekosystému, podobně mník jednovousý (Lota lota) nebo vranka obecná (Cottus gobio) dokládají dostatek kyslíku u dna nádrží.

Naopak kapr obecný platí v jižní Evropě za indikátor degradovaného prostředí, podobně jako ve střední Evropě cejn velký (Abramis brama), cejnek malý (Blicca bjoerkna), candát obecný (Sander lucioperca) a ježdík obecný (Gymnocephalus cernua). S hojnými populacemi těchto druhů se obvykle setkáváme v teplejších vodách s vyšší produktivitou, vodách méně průhledných, v nichž se nedostává kyslíku v hlubších částech vodního sloupce a na jejichž hladinách se vytváří vodní květ.

Ježdík obecný. Početné populace se objevují především v eutrofních či jinak narušených vodách. Foto: Jiří Peterka

Zdroje stresu

Nadměrné množství živin je největším problémem evropských vod. Vyznačují se vyšší produktivitou a žije v nich větší množství ryb, většinou flexibilních všežravých druhů dobře adaptovaných na zakalenou vodu s nižší koncentrací kyslíku, ale oproti nenarušeným společenstvům v nich většinou chybí potravní specialisté. V teplotně rozvrstvených nádržích může ve spodních vrstvách (pod termoklinou) ubývat kyslík, a ty se tak stávají trvale neobyvatelné jak pro ryby, tak i pro většinu ostatních vodních organismů (například v Orlíku).

V našich nádržích, jejichž vody se využívají pro výrobu elektrické energie, často kolísá hladina vody, s čímž jde ruku v ruce úbytek porostů příbřežních ponořených rostlin. To může vadit rybám, které při výtěru odkládají své jikry na rostliny. Cejn velký či plotice obecná (Rutilus rutilus) ponořené rostliny pouze preferují a chybí-li, použijí jiný podklad. Jiné druhy, především perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus), lín obecný (Tinca tinca), štika obecná (Esox lucius), sekavec podunajský (Cobitis elongatoides) či slunka obecná (Leucaspius delineatus) jsou na rostliny pevně vázány.

Perlín ostrobřichý – početná populace perlínů indikuje vyvinutý pobřežní systém s vodními rostlinami. Foto: Jiří Peterka

Obdobnými indikátory jsou druhy, které vyžadují k úspěšné reprodukci migraci do přítoků. Pokud se v nádrži vyskytují přirozené populace lososovitých ryb a bolena dravého (Leuciscus aspius), můžeme vyvodit volné spojení s vtékající řekou (které chybí například v některých našich kaskádových nádržích).

Také přítomnost mladých ryb značí životaschopnost populace jednotlivých druhů v nádrži. I v našich podmínkách nalezneme nádrže, kde se ryby přirozeně nerozmnožují a právem je označujeme za zcela degradované. Příčinou může být zmíněné kolísání hladiny, omezení migračními bariérami, ale i extrémní podmínky jako je trvale chladná a na kyslík velmi chudá voda s minimem potravních zdrojů. S kombinací všech těchto negativních vlivů se setkáváme v menších nádržích v kaskádě, do nichž přitéká voda z hlubokých vrstev předcházející nádrže (například Kamýk pod Orlíkem). Opačně, pokud i v silně eutrofních či jinak ovlivněných nádržích dochází k přirozenému výtěru ryb, nelze jejich ekosystém označit za zcela zničený (nádrže Novomlýnské soustavy).

Narušení reprodukce a prostředí při březích (litorál) naznačuje i vysoký podíl mezidruhových kříženců ve společenstvu. K němu dochází, pokud některé druhy musí vzít zavděk méně vhodný třecí podklad, kde se setkaly s jinými podobně postiženými příbuznými druhy.

Tlak sportovních rybářů

Na kvalitu rybí obsádky má vliv i sportovní rybolov. Dobrým indikátorem intenzity rybářského tlaku je výskyt kapra obecného. Tento druh mají sportovní rybáři ve velké oblibě, a tak se dá říci, že platí úměra mezi počty kaprů ve vodě a rybáři na břehu. Kapr se ve většině našich nádrží přirozeně nerozmnožuje (potřebuje k tomu teplejší vodu a především vodní rostliny jako třecí podklad), sportovní rybáři je uměle vysazují. A nejen kapry, ale i nepůvodní druhy ryb, například amura bílého (Ctenopharyngodon idella), pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss), tolstolobika bílého (Hypophthalmichthys molitrix) a tolstolobce pestrého (Hypophthalmichthys nobilis). Ti konkurují našim původním druhům a mohou tak ovlivňovat ustálená společenstva.

Pstruh duhový. Častá násada rybářů do tekoucích vod i některých nádrží. Deformované ploutve vyfoceného exempláře jsou důsledkem sádkového chovu. Foto: Marie Prchalová

Poslední výzkumy ukazují, že sportovní rybolov poměrně intenzivně ovlivňuje i početnost populací dravých ryb. Rybáři se přirozeně zaměřují na velké jedince, což snižuje reprodukční schopnosti populace.

Stav přehrad volá po nápravě

Stabilita a vyváženost rybího společenstva, ve kterém početnost a biomasa odpovídá produktivitě nádrže, je nedílnou součástí dobrého fungování ekosystému nádrže. V takovém společenstvu žijí druhy s různými potravními a reprodukčními strategiemi, které využívají maximum nabízených ekologických nik. Přirozená reprodukce, široké věkové nebo velikostní spektrum a absence či minimální zastoupení kříženců a ryb s morfologickými anomáliemi je významným ukazatelem stavu populace.

Aktuální výsledky našeho průzkumu v českých nádržích naznačují, že prakticky všechny nádrže jsou ovlivněny lidskou činností. Ve většině prozkoumaných nádrží převládají početné populace kaprovitých ryb. Nádrže s nižší produktivitou obývají okounovitá společenstva a nejohroženějších lososovitých ryb je minimum. Uveďme ještě jednou příklady a stav doposud prozkoumaných nádrží: nádrže s nejvyšším ekologickým potenciálem jsou šumavská vodárenská nádrž Nýrsko ležící na řece Úhlavě, menší vodárenské nádrže v Brdech Láz s Pilskou a dále krušnohorské Fláje. Do kategorie středního ekologického potenciálu byly zařazeny například Žlutice a Klíčava, do poškozeného Lipno nebo Orlík a zničeného Hněvkovice.

Ekologický stav našich přehradních nádrží jasně poukazuje, že je třeba podniknout kroky k jeho zlepšení.

Mapa České republiky s vyznačenými významnými řekami a přibližnou polohou prozkoumaných nádrží. 1 Fláje, 2 Hněvkovice, 3 Kamýk, 4 Klíčava, 5 Láz, 6 Lipno, 7 Lučina, 8 Morávka, 9 Nová Říše, 10 Nové Mlýny I (Mušovská), II  Nové Mlýny II (Věstonická), 12 Nové Mlýny III (Novomlýnská), 13 Nýrsko, 14 Obecnice, 15 Orlík, 16 Pilská, 17 Římov,  18 Rozkoš, 19 Seč, , 20 Těrlicko, 21 Vír, 22 Vranov, 23 Želivka (Švihov), 24 Žermanice, 25 Žlutice

Studium hodnocení ekologické kvality rybích společenstev v nádržích je v současné době podporováno Centrem pro ekologický potenciál rybích obsádek nádrží a jezer, projektem CZ.1.07/2.3.00/20.0204 (CEKOPOT) financovaným Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. článek vznikl za přispění spoluautorů: Milan Říha, Jiří Peterka, David Boukal, Marie Prchalová, Jan Kubečka