Kdo s kým (a proti komu)

Tématem tohoto čísla se nechceme zapojit do kulturních válek, které se kolem biologického, a především sociálního pohlaví (genderu) vedou, protože v každé správné kulturní válce jsou hlavní municí názory, nikoli fakta.

V minulosti nás znepokojovaly některé radikální tendence na (především amerických) univerzitách (viz např. Vesmír 99, 375, 2020/7), nyní má v USA navrch radikalismus opačného směru (s. 266). Vyšinutost současného trendu ilustruje ředitel ÚOCHB AV ČR Jan Konvalinka v podcastu CHEmic: „Projektoví odborníci na univerzitách doporučují svým kolegům, aby ve svých grantových návrzích nepoužívali některá slova, protože by to ti mladí kluci od Muska mohli považovat za výzkum transgenderu. Vede to k takovým absurditám, že se kolegům doporučuje, aby nehovořili o orientaci krystalů, což je naprosto technický termín.“

V červenci 2023 vyšel v britském časopise New Statesman článek Richarda Dawkinse, kterého většině čtenářů Vesmíru jistě není třeba představovat. Obhajoval v něm tvrzení, že biologická pohlaví jsou u člověka pouze dvě. Výrok, že „skutečný intersex je příliš vzácný na to, aby to stačilo k zpochybnění binární povahy pohlaví,“ v jiné podobě zopakoval i v příspěvku na síti X, který uzavřel konstatováním, že gender je něco jiného a jeho definici nechává na jiných. V reakcích to schytal z obou stran. Jedněm vadilo, že trváním na binaritě nerespektuje rozmanitost lidské sexuality, druhé rozčílilo, že existenci něčeho tak pofiderního, jako je gender, vůbec připouští. Rozborem Dawkinsových tvrzení se zabýval málokdo – a že by bylo co rozebírat, protože i on se dle mého dopustil řady zkratek a argumentačních faulů.

Takže odnese-li si někdo z tohoto čísla Vesmíru například poznání, že klanolístka obecná má více než 23 000 párovacích typů (viz článek Ivana Čepičky na s. 282) a bude tím na sociálních sítích argumentovat v debatách o počtu pohlaví u člověka, nemůžeme tomu zabránit, ale naším cílem to není. Naší ambicí je podívat se na některé (zdaleka ne všechny!) aspekty této problematiky pohledem různých oborů a nanejvýš poskytnout válčícím stranám vhled do toho, co o pohlaví a genderu díky těmto vědám víme.

Snad by mohlo být pro všechny zúčastněné užitečné dozvědět se něco o zamotaných konceptech genderových rolí v lidských kulturách minulosti (v článku Jana Turka na s. 293) i současnosti (samojští fa’afafini v textu Petra Turečka na s. 286) nebo si udělat jasno v tom, že intersex je něco jiného než transgender (v článku Jaroslava Petra na s. 290).

Existence pohlaví ještě nutně neznamená, že se pohlavní jedinec i pohlavně rozmnožuje. Článek Petra Turečka se věnuje jedné z forem tohoto fenoménu. Partenogenezi jako bezesporu fascinující biologické téma si necháme na jindy. Stejně tak důsledky oddělení sexu od jeho primárního účelu coby téma pro demografy, sociology a ekonomy. K asexualitě nabízíme verše Ester Kočičkové, protože ani ve Vesmíru není třeba pojímat vše smrtelně vážně. Ostatně ne nadarmo jsme březnové číslo věnovali humoru.