Genderové identity a pravěká společnost

V moderní západní společnosti se zásadně mění pojetí genderových rolí. Analýza společenských vztahů našich pravěkých předků ale naznačuje, že svobodnější vnímání genderových identit zdaleka není jen tématem současnosti.

V současnosti se můžeme identifikovat s různými genderovými kategoriemi, což přispívá k svobodnému pojetí osobní autenticity. Diskuse o nich vyžadují zohlednění genderové rovnosti a práv, podporují ochranu před diskriminací a usilují o spravedlivé příležitosti. Genderové kategorie ovlivňují, jaké role a chování jsou od jednotlivců očekávány, a mohou tak formovat profesní dráhy, rodinné a obecně mezilidské vztahy. V posledních dvou tisíciletích monoteismu platilo jejich tradiční binární vnímání. Potřeba různorodosti genderových identit dnes vede moderní západní společnost k postupné, ale zásadní změně ve společenských vztazích, včetně podpory hnutí za práva LGBTQ+. Zdálo by se, že jde o zcela nové pojetí genderových vztahů, ale pohled na společnost našich pravěkých předků naznačuje mnohem svobodnější vnímání genderových identit.

Rekonstrukce pohřbu dětské „amazonky“ kultury se šňůrovou keramikou.

Snímek Jan Turek

Pohlaví a gender

Psycholog a sexuolog John Money představil terminologické rozlišení mezi biologickým pohlavím a genderem jako společenskou rolí již v polovině padesátých let 20. století. Význam slova gender, tak jak ho Money zavedl, se však více rozšířil až v sedmdesátých letech, kdy především feministická teorie zahrnovala koncept rozlišení mezi biologickým pohlavím a sociálním konstruktem genderu. Od té doby se toto rozlišení systematicky dodržuje v určitých kontextech společenských věd. V posledních třech desetiletích se otázky genderu staly nedílnou součástí sociální antropologie a archeologie. Procesuální archeologie v šedesátých až osmdesátých letech vnímala gender v objektivním a konceptuálním kontextu. Individualita našich předků nebyla hlavním zaměřením této takzvané nové archeologie, která studovala hlavně obecné společenské struktury a procesy. V interpretaci kultury a sociálních norem se procesuální archeologie zaměřovala především na společenské tradice, jejich změna byla většinou vnímána jako proces adaptace na měnící se přírodní prostředí. Postprocesuální archeologové (zakládající svůj pohled na lidský svět na postmoderní filozofii) tvrdí, že teorie kulturních změn nemohou být nezávisle experimentálně ověřeny, a proto to, co je v archeologických interpretacích považováno za „nejpravděpodobnější“, je jednoduše to, co se archeologům zdá nejsmysluplnější. Jak upozornil již na konci osmdesátých let archeolog Bruce Trigger, vzhledem k tomu, že archeologie a společenské vědy nemohou být nikdy zcela objektivní, budou naše hodnocení minulosti vždy ovlivněna jistými osobními předsudky. Postprocesuální archeologové otevřeně připouštějí, že osobní předsudky nevyhnutelně ovlivňují samotné otázky, které archeologové pokládají. Důležitým přínosem k debatě o pojetí genderu v pravěku je důraz na roli jednotlivců a osobnosti v proměnách společenských norem.