Humor, smích a úsměv

Humor, smích a úsměv, provázející ve větší či menší míře život člověka, patří spolu s jazykem a vědomím k nejnápadnějším specifikám psychické konfigurace našeho druhu. Pojem humor odkazuje svou etymologií k fluidu zprostředkujícímu životní projevy jedince. Potenciál humoru je vysoce efektivním prostředkem kompenzace bytostné úzkosti, vyvstávající s jádrovou komponentou vědomí – vědomím vlastní smrtelnosti. Humor orientuje naše vnímání do sfér reálného žití, jež členitostí svého kolotání relativizují povážlivé obrazy jsoucího, jimiž nás zásobuje naše vědomí a rozum. Připomíná, že v aktu života není nutné všechny vážné věci brát opravdu vážně. Takovými poukazy nás, v instanci objektivního humoru, dění světa zásobuje v nekonečných variantách. S incipientním vyladěním k jejich vnímání stává se svět, v němž žijeme, nepřetržitým zdrojem nečekaného pobavení, vyvažujícího strázně života neodvratně směřující ke konci nás samých. Efektivním nástrojem humoru se v posledku stal i jazyk, další z unikátních specifik našeho druhu. Vyladění humoru rozšiřuje základní biologické funkce jazyka – ustavování nerovností, odlišení našinců a cizinců, integrace vlastních societ a jejich sociální manipulace – vynořením hravého potenciálu jazyka, pozorností k možným významovým kolizím různých přeřeknutí, zvukomalebným kombinacím slov ap. Záměrně pak produkcí vyprávění simulujících potenciál objektivního humoru – od archaických humorek po nesčetné vtipy naší současnosti. I v tomto provedení je humor blahodárný – relativizuje aktuální strázně, různice a jiné všudypřítomné vážnosti, navozuje pocit společné participace na aktu života, přátelství a pohody.

Snímek volné dílo

Klíčovým generátorem humoru je smích. Jde o spontánní afekt zasahující celkový stav organismu. Jeho etiologii popisuje klasická teorie afektů Jamese-Langeho, jejíž relevanci s trochou introspekce potvrdí každý z nás. Smích je celkovostní reakcí na akt objektivního humoru či na pointu zdařilého vtipu – nastává náhle, okamžitě, bez vědomé intervence, zasahuje celé tělo. K vědomé interpretaci pointy a vlastní příčiny smíchu dospíváme teprve s nemalým zpožděním po jeho odeznění. Stručně řečeno, jsme veselí, protože se smějeme. Smích podobně jako akt převratného objevu (viz Kékuleho objev struktury benzenu) aktivizuje komplexní relační struktury našeho nevědomí, které jsme před katarktickým aktem smíchu (či objevu) pomíjeli.