Pozor na nepozornost

Na obálce tohoto čísla Vesmíru najdete Bourdonův test setrvalé pozornosti, známý také jako Bourdonův-Wiersmův test. Jak nám vysvětlil Petr Telenský, autor úvodního článku hlavního tématu, jde o tradiční psychodiagnostickou metodu, která slouží k posouzení schopnosti udržet koncentraci během monotónních, nudných úkolů.

Test se může uplatnit například při podezření na poruchy pozornosti u dětí, při hodnocení kognitivních funkcí u pacientů po mozkové mrtvici či s neurodegenerativním onemocněním. Využívá se rovněž při výběru vhodných kandidátů na pracovní pozice, u nichž může mít selhání pozornosti fatální důsledky – u řidičů, dispečerů nebo operátorů v citlivých provozech.

Přiznávám, že se trochu bojím si test udělat. Raději počkám pár dní po uzávěrce, až dorovnám spánkové manko. Jak jste dopadli vy? Mohli byste pracovat třeba v řízení letového provozu? Budeme rádi za zpětnou vazbu.

Pozornost (a nepozornost) nabývá řady podob. Ne všechny lze tak snadno testovat. Plíživá ztráta schopnosti soustředění jistě souvisí se stále sílící záplavou rozptylujících podnětů. A nemusí jít jen o rychlou zábavu, z jejíž nekonečné nabídky nám algoritmy sociálních sítí vybírají našemu vkusu přizpůsobené kousky, při jejichž spatření se synapse v mozku nadšeně rozblikají a nutí nás neuroticky klouzat palcem po displeji mobilu, aby se nakrmily další dávkou několikasekundových videí, animací a memů. (To je ale zamotané souvětí! Udrželi jste pozornost, nebo jste odpadli za první čárkou?) Na naše mozky útočí i mnoho vážně se tvářících informací. Svět je v pohybu, zpravodajství přináší jednu důležitou zprávu za druhou. Co sledovat teď a co potom? Jak se v té zběsilé jízdě neztratit?

Kresba Vladimír Renčín

Exploze vědeckých publikací je kapitola sama pro sebe. O negativních jevech, které ji provázejí, píšeme průběžně (např. Vesmír 102, 471, 2023/9; 103, 599, 2024/11; 104, 274, 2025/5). O tom, že „méně je více“ i ve vědeckém publikování, mluví Jan Černý v rozhovoru. Jedna část rozhovoru se ale do tištěného Vesmíru nevešla. Představuje v ní svou vizi využití umělé inteligence jako filtru, který očistí vědeckou literaturu od balastu, podvodných článků a redundantních informací. Dnes se o něco podobného snaží PubPeer – komunitní web, na němž vědci komentují publikace kolegů a který už pomohl odhalit řadu podvodů a manipulací. Umělá inteligence by mohla fungovat jako supervýkonný PubPeer 2.0, chránící nás před publikačním šumem. Tuto část rozhovoru najdete v rozšířené verzi našeho povídání na webu vesmir.cz.

Děkujeme za pozornost, kterou věnujete Vesmíru, i když o ni soupeří tolik jiných podnětů!