Svět v pohybu

Když jsme před více než rokem připravovali plán témat letošního ročníku, nad pohybem nevznikla větší diskuse ani v redakci, ani na setkání redakční rady. Každému bylo jasné, že námětů na články se v tomto případě nabízí nekonečně mnoho.

No právě.

Výhoda se ukázala být zároveň slabinou. Jak téma uchopit? Čemu se věnovat? Vždyť se kolem nás a v nás hýbe úplně všechno. Bez kmitání, pulsování, vlnění, proudění, rozpínání, otevírání, přesouvání… by svět nebyl světem, nebylo by o čem psát, neměl by kdo a čím psát a to nikým a ničím nenapsané nic by si nikdo nepřečetl.

Z cyklu Dědci.

Ivan M. Havel

Naštěstí naše témata nemívají ambici naplnit svůj potenciál beze zbytku. Jsou to spíše sondy, jimiž za pomoci nástrojů vypůjčených z různých vědeckých oborů oťukáváme realitu a vybíráme z ní střípky, které nás z nějakého důvodu zaujmou. Celek se z nich skládá postupně, napříč čísly a ročníky. A nikdy nebude kompletní. (Což mimo jiné znamená, že pokud se vám toto číslo dostalo do ruky náhodou, zvažte předplatné Vesmíru, protože jen tak se vám měsíc co měsíc budou dostávat do rukou další střípky a začnou se mezi sebou propojovat. Připomínkou toho nechť jsou odkazy na starší články v řadě našich příspěvků.)

Na stránkách 556–567 jsme se snažili podívat na některé méně známé formy pohybu, nebo na ty všední nahlédnout nevšedním způsobem. Štěpán Timr píše o počítačových simulacích pohybů biomolekul v buňce (s. 556), Jiří Lukavský o naší (ne)schopnosti sledovat více pohybujících se objektů najednou (s. 560). Adam Obr se věnuje pohybu, který známe všichni, byť mnozí spíše ze sledování sportu v televizi než z osobní zkušenosti (s. 563). Vysvětluje, proč zhubnout pohybem bývá těžší, než si zvláště v době novoročních předsevzetí myslíme, a proč i ve sportu platí, že všeho moc škodí (jakkoli bychom byli neradi, kdyby toto konstatování komukoli posloužilo jako výmluva pro setrvání na gauči). Ivana Kolmašová se zabývá pohybem zcela jiným. Transport zboží napříč oceány má důsledky, které vás možná nenapadly (s. 566).

Ale v duchu výše napsaného je pohyb přítomen i v dalších článcích, které do ústředního tématu oficiálně nepatří. Jindřich Brejcha s Karolínou Korvasovou například ve svém pojednání o patrnostech mimikry zmiňují dynamickou rovnováhu mezi populacemi predátora a kořisti a evoluční efekt červené¹⁾ královny: organismy musí po vzoru postavy z Carrollovy Alenky za zrcadlem neustále utíkat vpřed, chtějí-li zůstat na místě (s. 577). Rychlost, s níž se ribozom pohybuje po mRNA při syntéze proteinového řetězce, je ovlivněna tichými mutacemi, o nichž píše Jaroslav Petr. Parametry tohoto pohybu rozhodují o tom, zda vše půjde podle plánu, nebo zda ve vývoji či fungování organismu nastane zádrhel (s. 550). Bez pohybu litosférických desek a lávy tekoucí po povrchu by pro změnu neměl o čem psát Jan Vítek (s. 590). A hádejte, co dělá superkritický oxid uhličitý coby pracovní médium tepelných oběhů (s. 594)…

Pojďte se začíst. Otočte na další stránky a nechte se unést rozmanitostí světa. Pokud se nebudete moci odtrhnout, budeme rádi. A pokud vás snad něco nadzvedne, napište nám o tom.