mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024
i

Aktuální číslo:

2024/2

Téma měsíce:

Faleš

Obálka čísla

Když vychladne láva

Geodiverzita i déjà vu na čedičových sopkách
 |  2. 10. 2023
 |  Vesmír 102, 590, 2023/10

Vývoj a vzhled krajiny mnohde do značné míry určuje horninové prostředí. Osobitou tvářností se vyznačují třeba vápencová krasová území, pískovcová skalní města nebo žulové kopce „poseté“ oblými balvany. Specifické a v průběhu krátkého období proměnlivé jsou zejména oblasti s probíhající sopečnou činností. Na zemském povrchu existuje přes tisíc aktivních sopek, včetně nyní zdánlivě klidných, „spících“.

Hlavní produkt sopek je láva, křemičitanová tavenina (magma), která zemskou kůrou proniká na povrch. Pokud se zároveň uvolní větší množství sopečných plynů nebo páry, nastává vulkanická exploze, tavenina se rozpadne do různě velkých částic, které se ukládají ve vrstvách pyroklastických uloženin (tufů). Vlastnosti lávy závisejí hlavně na jejím chemickém složení, především na obsahu sloučenin křemíku. Křemitá tavenina je viskózní (hustá) a k jejím typickým produktům patří ryolit, příkladem neutrální vyvřeliny je andezit, kdežto z lávy s nízkým obsahem křemíku vzniká především čedič (bazalt) a jemu „příbuzné“ horniny (bazaltoidy). Čedičová láva je nejřidší a obvykle i nejteplejší (až 1200 °C).

Sopečné krajiny

Díky rozličným horninovým produktům se vyznačují poměrně velkou rozmanitostí (geodiverzitou), zároveň však mnohde překvapí také vzájemnou uniformitou. I na místech od sebe značně vzdálených se nezřídka může dostavit pocit jakéhosi déjà vu. Do značné míry to platí pro čedičové sopky na Havajských ostrovech, Réunionu, Galapágách, Islandu i na dalších místech, kde se láva rozlévá do širokého prostoru. Výsledkem dlouhodobých erupcí jsou rozsáhlé příkrovy a štítové sopky s pestrým souborem povrchových tvarů.

Čedičová láva vzniká v hlubinách zemského pláště a nejvíce ji produkují středooceánské hřbety, respektive výrazné zlomy – rifty a riftové zóny – procházející osovou částí hřbetů. Většina těchto zlomů představuje divergentní hranici mezi litosférickými deskami, kde se díky permanentnímu výstupu magmatu tvoří nová zemská kůra a rozpíná se oceánské dno. Jen výjimečně, např. na Islandu, oceánské rifty pokračují i na pevninu a také tam jsou příčinou vulkanismu. Asi nejznámějším příkladem pevninského „zlomového“ vulkanismu je 27 km dlouhá lineární soustava Lakagikar v islandském vnitrozemí, která v roce 1783 během několika měsíců vyprodukovala 14 km³ vyvřeliny (viz též vesmir.cz/islandske-sopky, 2019).

Nyní vidíte 23 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie

O autorovi

Jan Vítek

Doc. RNDr. Jan Vítek (*1946) vystudoval Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Na Přírodovědecké fakultě UHK se zabývá geomorfologií a regionální geologií.
Vítek Jan

Doporučujeme

Pravá faleš, nebo falešná pravda

Pravá faleš, nebo falešná pravda uzamčeno

Halina Šimková, Jan Strojil  |  5. 2. 2024
Žádná společnost na světě nemá tolik prostředků či energie, aby dokázala efektivně bojovat proti všem podezřením z ohrožení. Používáme proto...
Koho balamutí tořiče

Koho balamutí tořiče uzamčeno

Jiří Sádlo  |  5. 2. 2024
Vstavačovité tořiče, rod Ophrys, jsou hodně složité a osobité. Dlouho se ví a říká, že klamou své hmyzí opylovače. Méně se připouští, že...
20 let s grafenem

20 let s grafenem uzamčeno

Jan Kunc  |  5. 2. 2024
Grafen, dvoudimenzionální alotrop uhlíku, vyvolal velkou vlnu pozornosti v roce 2004. Jak se tento význačný vědecký směr formoval, jaké byly jeho...