Rovnovážná věda

V 19. století byl „jedním z nejhorlivějších a nejochotnějších spolupracovníků Vesmíru“ (Vesmír 34, 125, 1905/11). Gymnaziální profesor a zapálený popularizátor přírodních věd Bohumil Bauše psal i kreslil pro Vesmír přes 30 let. Přispíval také do mnoha dalších periodik, vydal pěknou řádku knih, účastnil se zpracování Brehmova života zvířat i redakce Ottova slovníku naučného. Věnoval se rovněž překladatelství, a proto útlá knížka Arthura Gooda Zábavná věda spatřila světlo českého světa již r. 1892, jen dvě léta poté, co vyšla v původním francouzském vydání. Její podtitul Sto silozpytných pokusů k zábavě a poučení mládeže i dospělých celkem jasně vypovídá o obsahu.

Tužka stojící na špičce. „Náš výkres podává, aniž by bylo třeba dalšího výkladu, rozluštění úkolu: udržeti tužku na její špičce. […] Tužka s nožíkem drží v rovnováze dle zákonů fysikálních; těžiště přístroje leží pod bodem opory, čímž docílena rovnováha stálá.“

Rovnováha naběračky. „Obyčejná naběračka, jak ji máte po ruce v každé kuchyni, poslouží nám k provedení několika pokusů o rovnováze, při nichž lze znázorniti snížení těžiště neb posunutí jeho stranou od bodu závěsu. Nůž pootevřený postavte na kraj stolu, jak výkres ukazuje, a zavěste na úhel, jejž tvoří želízko se střenkou, naběračku tak, aby vnitřek její obrácen byl ke stolu, pak ponechte věc sobě samé: nůž zakývá se jakož i naběračka, až najdou polohu stálé rovnováhy. Přisypáme-li do naběračky písek, zdvihne se nůž aniž by padl, a to potud, pokud těžiště celku bude za okrajem stolu.“

Na jednoduchých příkladech a s využitím běžně dostupných předmětů ukazuje a vysvětluje základní fyzikální principy. Svědčí o tom už jen názvy jednotlivých pokusů: Jak ponoříme ruku do vody, aniž bychom se smáčeli, Síla odstředivá, Tlak vzduchu, Lžíce – reflektor, Základní pokus elektromagnetický ap. Překvapivě mnoho místa věnuje autor rovnováze, přestože tyto „experimenty“ jen opakovaně dokazují důležitost těžiště soustavy, jak to ostatně uvádějí i popisy jednotlivých úkolů (obr. 1–4). Žádnému jinému fyzikálnímu principu se knížka nevěnuje tak důkladně. Proč asi naše předky fascinovala právě rovnováha?

Vejce na okraji hrdla láhve. „[…] zkusmo zjistíte znenáhla, že celek drží se v rovnováze, a to následkem snížení těžiště.“

Hlavou na zdi . „Postavte židli ke zdi; sami postavte se špičkami bot do dvojnásobné vzdálenosti židle; shýbněte se a chopte se židle za obě strany; pak podepřete se hlavou o zeď. Pozdvihněte pak židli od země a bez odstrčení se máte vzpřímiti — totiž zkuste to! Jest to zvláštní účinek pošinutí těžiště našeho těla, který činí nám téměř nemožné vstáti, nepostavíme-li dříve židli na zem…“ (Tento pokus ovšem nedemonstruje jen fyzikální důležitost těžiště, ale také skutečnost, že zábavné hříčky v 19. století nejspíš příliš nepočítaly s aktivním zapojením žen. Ty mají totiž těžiště těla níž než muži a popsaný cvik bez potíží zvládnou.)