Těžké kovy v řece Bílině

Rozsáhlé slatiniště s keři a stromy, kolem vulkány Českého středohoří, porostlé lesy (obr. 1) – třetihorní krajina Podkrušnohoří, oáza života. Významný vodní prvek v krajině tvořily rozsáhlé bažiny a močály, které jsou předpokládaným místem vzniku ložisek nerostného bohatství. Nahromaděná organická hmota ležela usazená na dně močálů a bažin miliony let. Během nich se změnila v rašelinu a z ní působením fyzikálních, biologických i chemických činitelů v hnědé uhlí (Vesmír 86, 374, 2007/6).

Dominantou krajiny jsou vulkány Českého středohoří. Vlevo v pozadí Bořeň, vpravo Želenický vrch.Snímek Dominik Vöröš

Historie ovlivňuje současnost

Krušné hory byly v minulých dobách nejbohatší a nejvýznamnější oblastí těžby rud. Zájem místních obyvatel o nerostné suroviny vedl již během 14. století k povrchové těžbě polymetalické rudy, především sulfidických ložisek a rud cínu, mědi a stříbra. Dobývání těchto surovin ustoupilo s příchodem industrializace v 19. století, kdy se začalo s průmyslovou těžbou uhlí, které mohlo pokrýt vysokou energetickou náročnost nově vznikajících skláren, keramických a chemických závodů, kovohutí a strojíren [1]. Těžební průmysl nabídl v regionu nejen pracovní příležitosti, ale také energetickou soběstačnost. Hnědé uhlí bylo nejprve dobýváno hlubinně, později povrchovou těžbou (obr. 2), která mimo jiné způsobila zánik některých měst a osad (obr. 3).