i

Aktuální číslo:

2021/10

Téma měsíce:

Domestikace

Tiahuanaco

Druhý život předkolumbovské metropole
 |  4. 10. 2021
 |  Vesmír 100, 632, 2021/10
 |  Seriál: Andské civilizace, 4. díl (Předchozí)

Systematický průzkum Tiahuanaca byl zahájen v 19. století především proto, aby posloužil nově vytvářenému příběhu bolivijského národa. Dávná metropole mu měla dodat historickou legitimitu a hluboké kořeny. Zároveň se stala předmětem zájmu badatelů z Evropy a Severní Ameriky. Získané artefakty a hypotézy o původu a zániku Tiahuanaca se snažili využít v globálním vědeckém soupeření. Časem vstoupili do hry i místní obyvatelé, indiáni Aymarové. Usilují o zviditelnění svých ekonomických, kulturních a politických požadavků. Druhý život proslulé lokality ukazuje, že výzkum minulosti není neutrální ani objektivní vědecký proces, ale že je nutně svázán s mocenskými, politickými a ekonomickými zájmy.

V polovině 16. století dospěli španělští dobyvatelé k jezeru Titicaca, kde narazili na ruiny města velkolepějšího než vše, co dosud na území Jižní Ameriky spatřili. Pedro Cieza de León ve své kronice, vydané roku 1553, podrobně popsal mohutné kamenné budovy a sochy „tak velké, že se podobají obrům v dlouhých pláštích, jaké domorodci z těchto provincií nenosí“.1) Nejvýznamnější stavební struktura Tiahuanaca, pyramida Akapana (obr. 2), dodnes nese stopy španělských hledačů zlatých pokladů.

Vzhledem k značné nadmořské výšce, málo úrodné půdě a nepříznivému klimatu zůstalo okolí jezera Titicaca dlouho stranou kolonizačních snah. Místní obyvatelé dál žili tradičním způsobem. Opuštěné ruiny jim sloužily jako snadno dostupný zdroj opracovaného stavebního materiálu – ve zdech kostelíků nebo obydlí najdeme zazděné kameny s charakteristickými reliéfy. Jen čas od času lokalitu navštěvovali cestovatelé, v roce 1794 například botanik českého původu Tadeáš Haenke. Pečlivě si tehdy obkreslil figury na dominantním artefaktu, Bráně slunce (obr. 6).2)

Tato raná svědectví jsou pro současné archeology velmi cenná, neboť – jak uvidíme – lokalita byla dlouhodobě narušována a její současná podoba rozhodně neodpovídá původnímu stavu. Zároveň ovšem názory na původ a význam jednotlivých kulturních prvků Tiahuanaca a fantastické teorie o původu a zániku „města“ a „říše“, formulované prvními amatérskými badateli, přecházely v dalších staletích z jednoho učeného pojednání do druhého a jejich stopy najdeme i v aktuálních archeologických teoriích.

Hledání kořenů

Většina návštěvníků se shodla v názoru, že tak monumentální město nemohli vybudovat „hlupáčtí indiáni“, s nimiž se na svých cestách setkávali. Již v té době se proto zrodila představa, že Tiahuanaco musí být pozůstatkem jakési dávné civilizace, dodatečně převrstvené mnohem primitivnější indiánskou rasou, která pak podlehla španělským dobyvatelům.

Ve druhé a třetí dekádě 19. století španělské kolonie na celém jihoamerickém kontinentu postupně vyhlásily nezávislost. Nově ustavené státy začaly horlivě budovat příběhy vlastní historie. Svědectví o hlubokých kořenech předkolumbovských civilizací se nabízela jako vynikající způsob, jak se symbolicky odstřihnout od mateřské země v Evropě a postavit národní historii na nové, ale stejně pevné základy. Již r. 1825 proto druhý bolivijský prezident José Antonio de Sucre nechal zřídit Národní muzeum, do kterého byly převezeny artefakty vykopané v Tiahuanacu. Brána slunce, která ležela rozlomená na dva kusy, byla vztyčena do svislé polohy jako symbol bolivijského „znovuzrození“.3)

Nicméně po většinu 19. století bylo těžiště bolivijské ekonomiky, a tím i politiky, v jižních částech země, kde se nacházely stříbrné doly. Severní altiplano bylo spíš nevítaným přívěškem národního státu a trosky indiánských měst symbolem minulosti, od níž je třeba se oprostit a směřovat k budoucnosti založené na průmyslu, vědeckém pokroku a všeobecném osvícení.

Nyní vidíte 21 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie, Archeologie, Antropologie

O autorovi

Markéta Křížová

Prof. Markéta Křížová, Ph.D., (*1974) vystudovala etnologii a historii na Filozofické fakultě UK, působí ve Středisku iberoamerických studií FF UK.
Křížová Markéta

Doporučujeme

Nejlepší cesta, kterou máme

Nejlepší cesta, kterou máme

Eva Bobůrková  |  4. 10. 2021
Člověk se nechová jen racionálně, když se rozhoduje, a to nejen o svých penězích, ale i na pracovním trhu nebo u volebních uren. Jak se občané...
Domestikace zvířat – občas jinak a mimoděk?

Domestikace zvířat – občas jinak a mimoděk?

Jan Robovský  |  4. 10. 2021
Proces domestikace a jeho dílčí aspekty přitahují pozornost vědců nejedné disciplíny. Tento zájem umožňuje jednou za čas získaná data...
Interakce grepové šťávy s léčivy

Interakce grepové šťávy s léčivy

Stanislav Rádl  |  4. 10. 2021
Letos uplynulo třicet let od doby, kdy byl v časopise The Lancet publikován nenápadný článek o interakci šťávy z citrusů s léky, který významně...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné