Čichám, čichám zločin

Policisté využívají citlivý psí čich k prokazování spojitosti osob, předmětů a míst s trestnými činy. Tato metoda ale není bez rizika a při chybném použití může vést k omylům s vážnými důsledky. Přijde revoluce v podobě objektivních analytických přístrojů? Zatím jim identifikace pachů jde jak psovi pastva. Zatím!

Identifikace lidí podle jejich pachové stopy je v kriminalistické praxi často používaná metoda, která se v současnosti provádí téměř výhradně pomocí speciálně cvičených psů (olfaktorika), a jde tedy o metodu subjektivní. Soudy ji buď vůbec neuznávají (Velká Británie, Nizozemsko, Švýcarsko, Španělsko, Dánsko apod.), nebo její použití připouštějí pouze jako tzv. nepřímý důkaz.

České soudy, rozhodující na základě volného hodnocení důkazů, přikládají pachové identifikaci někdy větší, někdy menší váhu a v mnoha případech se opírají o názory soudních znalců. Ti však často nevyhodnocují věrohodnost pachové identifikace v souladu se současným poznáním.

Rozvoj obdobné objektivní forenzní techniky založené na moderních přístrojích analytické chemie, olfaktroniky, byl přes velké úsilí řady světových pracovišť dosud nevýznamný. Skutečnost, že olfatronika je dnes v kriminalistické praxi zcela nepodstatná, je důsledkem hluboké neznalosti algoritmu pachové identifikace. V odborných textech se v této souvislosti často píše o tzv. aktivní individuální pachové signatuře, což je pojem, který označuje specifickou vlastnost lidského kožního pachu, která dovoluje jednoznačnou identifikaci jedince. Předpokládá se, že „pachová signatura“ je tvořena skupinou molekul obsažených v kožním pachu, jejichž relativní koncetrace umožňují individuální identifikaci.

Lidská pachová stopa obsahuje několik tisíc molekulových druhů existujících v plynné fázi, které se dramaticky liší koncentracemi, těkavostí a tepelnou stabilitou. Analytická chemie byla zatím schopna rozpoznat asi tisíc sloučenin a existují dobré důvody předpokládat, že v lidském pachu jsou přítomny další tisíce sloučenin, jejichž koncentrace jsou tak nízké, že leží pod detekčním limitem současné instrumentace.

Rozdělení lidského pachu

Chemické sloučeniny lidského kožního pachu je užitečné rozdělit na primární, sekundární a terciální.

Primární pach je během života málo proměnný a je geneticky determinovaný. Je relativně nezávislý na stravovacích návycích, na užívaných lécích, na každodením metabolismu, na počasí, na psychickém a fyzickém stavu, na ročním období, na spánku, náladě a dalších efektech ovlivňujících život jednotlivce. V kriminalistické literatuře se píše, že právě molekuly primárního pachu vytvářejí pachovou signaturu. Předpokládá se, že dovolují provádění individuální pachové identifikace a že by měly umožňovat i skupinovou identifikaci, tedy určování charakteristik jedinců , jako je jejich pohlaví, věk, rasová a etnická příslušnost a podobně. Základním problémem je, že tyto primární molekuly nejsou dosud jednoznačně vymezeny.

Sekundární pach je určován především lidským metabolismem, tedy stravou, užívanými léky a drogami, životním prostředím, počasím, teplotou, fyzickým a psychickým stavem nebo nemocemi. U žen jsou některé složky sekundárního pachu ovlivněny měsíčním cyklem, těhotenstvím, šestinedělím, případně menopauzou a podobnými vlivy. Zatímco koncentrace některých molekul sekundárního pachu, například metabolity a rezidua pravidelně užívaných léčiv, jsou v čase velmi stálé, jiné skupiny molekul se více či méně mění hodinu od hodiny v souvislosti s měnící se stravou, psychickým stavem, s rozsahem a druhem fyzických aktivit, množstvím vykouřených cigaret, vypitého alkoholu atp.

Terciární pach je reprezentován kosmetickými přípravky, pachem prostředí, ve kterém se osoba pohybuje, a jde tedy obecně o molekuly, které přicházejí z vnějšího prostoru a neprocházejí lidskou kůží. Do terciálního pachu patří i primární, resp. sekundární pach jiných osob nebo zvířat, který kontaminuje pach dotyčné osoby.

Zvláštní postavení mají chemické sloučeniny, které vznikají bakteriálním nebo kvasinkovým rozkladem jiných primárních, sekundárních a terciárních sloučenin. Tyto sloučeniny vydávají často nepříjemný zápach. Na druhé straně primární a sekundární kožní pach je pro lidské čichové orgány obvykle neutrální a většinu molekul tohoto pachu vědomě nevnímáme.

Z chemického pohledu mluvíme o více či méně těkavých organických molekulách, jako jsou uhlovodíky, alkoholy, aldehydy, ketony, aromatické uhlovodíky včetně heterocyklů, organické kyseliny, estery mastných kyselin, steroidní látky… Ačkoliv se ve většině studií o lidském pachu píše především o těkavých organických molekulách, poslední studie ukazují, že pro forenzní analytickou chemii jsou klíčové nasycené a nenasycené estery vyšších mastných kyselin (C12-C18), oleje a vosky, které běžně za těkavé látky nepovažujeme.

I když každý člověk produkuje pach s různou intenzitou, normální dospělý jedinec vyprodukuje za jeden den půl až jeden gram kožního pachu, což při hrubém odhadu představuje neuvěřitelných 1021 molekul. Snadno lze odhadnout, že za sekundu je emitováno asi 1016 molekul z povrchu lidského těla (cca 2 m²) a více než 1013 (10 bilionů) molekul z dlaně lidské ruky. Tyto řádové odhady platí pro průměrného jedince, avšak v populaci se vyskytují jedinci, kteří generují řádově větší i menší množství molekul kožního pachu.

Olfaktorická identifikace

Policie v Evropě a na americkém kontinentu využívají k prokázání spojitosti osob s místem trestného činu nebo s předměty, které mají k tomuto místu vztah, speciálně vycvičené psy. Na místě činu nebo z doličných předmětů je do speciálního nosiče sorbován pach, který je uložen do doby, než je zadržena podezřelá osoba. Z jejího těla je poté odebrán pachový vzorek, který pes porovnává se vzorkem zajištěným na místě činu. Vlastní porovnání vzorků obvykle probíhá ve speciální místnosti za kontrolovaných podmínek. Pachový vzorek z těla podezřelého je vložen do řady s doplňkovými pachy, které by měly svým charakterem a způsobem odběru odpovídat pachu podezřelého. Psovod dá poté psovi načichat pachový vzorek z místa činu a vyšle psa (obr. 1), aby v řadě pachů označil ten, který odpovídá načichávanému. Provádění metody však není na mezinárodní úrovni sjednoceno. Neexistují dva státy, kde by se tato metoda řídila stejnými předpisy.

V nedávné době byla v České republice věrohodnost metody pachové identifikace významně zpochybněna poté, co byly zveřejněny závěry výzkumu, prováděného v rámci veřejné zakázky Ministerstva vnitra ČR, který byl k současnému způsobu provádění metody značně kritický. V Dánsku se metoda přestala používat již před mnoha lety a v Nizozemsku je její využívání po široce medializovaném skandálu zakázáno od roku 2011. Jak hluboká je tedy krize této metody v ČR a lze ji vůbec dělat dobře?

Problémy pachové identifikace v ČR

Používání psů k pachové identifikaci osob bylo dlouhodobě poznamenáno nesprávnými prováděcími předpisy, které ignorovaly základní poznatky v oblasti biologie chování psů. Zřejmě nejvážnějším pochybením v provádění pachové identifikace bylo nedodržování tzv. „double-blind“ zásady. Ta spočívá v tom, že psovod nesmějí mít žádnou informaci o rozmístění pachových vzorků v řadě a že psovod ani pes nesmí mít možnost pozorovat reakce osob, které jsou o pozici vzorků informovány.

Jak prokázaly desítky experimentů z celého světa, psi jsou vůči nepatrným změnám v chování člověka neobyčejně citliví. Během experimentů prováděných v Centru pro výzkum chování psů na ČZU v Praze se ukázalo, že jedna fena dokázala bezchybně označovat správný vzorek, pokud byl psovod o jeho pozici informován, a naopak vykazovala zvýšenou chybovost, pokud informován nebyl. Během porovnávání stál tento psovod nehybně na místě a snažil se své chování kontrolovat tak, aby psu neposkytl žádnou nápovědu. Žádná změna v chování psovoda nebyla pozorována ani při vyhodnocování videozáznamů ze tří různých kamer.

Tato schopnost, která je nejen u psů dobře známa, je označována jako tzv. efekt chytrého Hanse – podle koně, se kterým od roku 1891 středoškolský profesor matematiky Wilhelm von Osten demonstroval jeho schopnost řešit aritmetické úlohy. Nakonec se ukázalo, že kůň se řídil těžko postřehnutelnými změnami v chování svého cvičitele, jako např. pozvednutím obočí. Von Osten si žádného pochybení nebyl vědom a opravdu věřil, že jeho kůň má mimořádné schopnosti.

I v případě, že je dodržena zásada „double-blind“, není tato metoda prosta potenciálních rizik. Pachová stopa je lidskými smysly obvykle nedetekovatelná a tato skutečnost klade pochopitelně značné nároky na pracovníky policie, kteří zajišťují pachové stopy na místě činu, a na policisty, kteří poté odebírají pachové vzorky z těl podezřelých. Existuje reálné nebezpečí kontaminace a nežádoucího přenosu pachu z jednoho místa na druhé. Policisté se často pohybují ve stejných služebních prostorách či dokonce využívají stejná vozidla. I při dodržení zásady, že stejná osoba se nesmí podílet na ohledání místa činu a poté být přítomna odběru pachu podezřelého, lze jen velmi obtížně vyloučit, že na místo činu byl zanesen pach jedné a té samé osoby. A může to být osoba, která se ani na jednom z obou úkonů přímo nepodílela. Stejnou úlohu navíc může sehrát i kterýkoliv jiný pach.

Klíčovým problémem pachové identifikace je stanovení optimálního postupu, podle kterého jsou stavěny pachové řady a prováděn odběr doplňkových pachových vzorků. Z pohledu věrohodnosti hraje významnou roli i počet použitých psů. V ČR bylo dosud porovnávání prováděno jedním psem, který tutéž pachovou řadu se změněným pořadím pachů projde třikrát. Pokud psovod ví, který vzorek patří podezřelému, je věrohodnost takového porovnání velmi nízká.

Ale i za situace, kdy pozici cílového pachu nezná, nelze výsledek považovat za spolehlivý. Pokud pes vzorek označí jednou, je vysoká pravděpodobnost, že tentýž vzorek označí i podruhé a potřetí. Tato pravděpodobnost samozřejmě ještě narůstá, pokud je pes za označení „správného“ vzorku odměněn. Psi velmi citlivě rozlišují situace, kdy přijde odměna a kdy ne, což ovlivňuje jejich ochotu. Při provádění pachové identifikace je tedy nutno vytvořit scénář, kdy pes bude provádět porovnání kontrolních vzorků a „ostrých“ vzorků z případu, a přitom nebude vědět, kdy může přijít odměna a kdy ne. Věrohodnost výsledku stoupá jednak s počtem postů, na kterých jsou umístěny doplňkové pachy, jednak s počtem psů. V Rusku jsou používáni tři až čtyři psi, v Lotyšsku tři, v Polsku dva až tři, ve Francii a na Slovensku dva. Česká republika je zřejmě jedinou zemí, kde porovnávání dosud prováděl pouze jeden pes.

Z předchozího textu je zřejmé, že vypovídací hodnotu metody pachové identifikace pomocí speciálně cvičených psů lze výrazně zvýšit jednak změnou prováděcích předpisů, jednak navýšením počtu psů a zkvalitněním jejich výcviku. V žádném případě však výsledky pachové identifikace nebudou nikdy poskytovat jistotu. Proto je velmi žádoucí rozvíjet i olfaktronickou analýzu pachové stopy.

Ukázka záznamu z chromatografu s dvěma kolonami, poskytujícího mnohem vyšší rozlišení molekul. Standardní chromatografie poskytuje chromatogramy jakoby z profilu a řada píků stojí v zákrytu, je navzájem překryta a molekuly nejsou rozlišeny. Rozlišení lze dále zvýšit tzv. dekonvolucí, kdy se vedle celkového chromatografického záznamu analyzují vybrané ionty samostatně.

Forenzní olfaktronika

Forenzní analýza pachových stop je dosud pro běžnou kriminalistickou praxi nevýznamná. Základním problémem je neznalost primárních molekul v pachové stopě a algoritmu pachové identifikace. Nedávná studie provedená autory článku ve spolupráci s univerzitou v Miami, v níž byly pachové vzorky dobrovolníků chromatograficky děleny na tři oddělené frakce, přinesla překvapivý výsledek: speciálně cvičení psi provádějí identifikaci pomocí různých frakcí, tedy pomocí různých pachových signatur. Překvapením byla i skutečnost, že nejčastěji (přes 85 %) prováděli identifikaci pomocí málo těkavých molekul, esterů vyšších matných kyselin a vosků.

Jiná studie zjistila další pro olfaktroniku nepříjemný fakt: speciálně cvičený pes je o tři až čtyři řády citlivější než současné chromatografy s hmotnostní detekcí. Navíc se ukázalo, že pro identifikaci klíčové molekuly mají velmi podobné retenční indexy a jejich relativní kvantifikace je velmi obtížná. Úvahy o tom, zda by mohly být použity spektroskopické techniky, skončily při zjištění, že většina důležitých pachových molekul má za normální teploty více než tisíc prostorových konformerů, což prakticky znemožňuje analýzu.

Na druhé straně uplynulé tři roky přinesly více poznatků o lidské pachové stopě než předchozí půlstoletí. Je to jednak díky novým metodám odběru pachových vzorků, jednak díky zaměření výzkumu i na málo těkavé organické molekuly.

Olfaktronický výzkum je nyní směrován na nalezení nejvhodnějších primárních molekul nejlépe charakterizujících pachovou signaturu člověka. Současně hledáme způsob jak efektivně digitalizovat tento pachový podpis, což může umožnit dlouho žádanou revoluci v oblasti individuální pachové identifikace.

Velmi pozitivní výsledky přináší olfaktronika v takzvané skupinové identifikaci. Laboratorní analýzy ukazují, že z pachových vzorků lze jednoznačně určit užívané léky a pohlaví osoby. Velmi nadějné jsou výzkumy, které by například mohly vést k určení etnického původu, přibližného věku atp.

Samozřejmě že pro praktické aplikace forenzní olfaktroniky je třeba zvýšit schopnost chromatografických experimentů rozlišovat jednotlivé molekuly a výrazně zvýšit citlivost techniky. Nadějné výsledky poskytuje pokročilá plynová chromatografie používající synchronně dvě kolony (tzv. GCxGC), která dovoluje výrazně vyšší rozlišení (obr. 2), zatímco cesta k vyšší citlivosti vede přes nové metody odběru pachu na místě činu.