Kognitivní zkreslení v kriminalistice

Jako kognitivní zkreslení se označují určité myšlenkové procesy, které si lidstvo vytvořilo v průběhu svého vývoje, a které nám dříve, v našem přirozeném prostředí, poskytovaly nějakou evoluční výhodu. Nyní ji už ale neposkytují a v řadě situací včetně kriminalistické praxe nás mohou vést k chybným rozhodnutím.

Zjednodušeně řečeno, tyto myšlenkové procesy byly vhodnější pro situace, kdy více než přesnost rozhodnutí byla důležitá jeho rychlost. Nemělo například žádný význam úplně přesně vyhodnotit rychlost blížícího se predátora. Stačilo určit, že se blíží hodně rychle, že u nás bude hodně brzo a že je nejvyšší čas utíkat.

Procesy našeho vnímání a rozhodování jsou tedy nastaveny tak, abychom se rozhodovali spíše rychle než přesně. Toto nastavení dobře fungovalo v původním životním prostředí – např. na savaně, v moderním světě nás ale někdy (ne vždy) může uvádět v omyl. Přirozené nastavení naší mysli je docela nevhodné pro prostředí komoditních burz, vědeckých laboratoří nebo soudních síní.

Ačkoliv má slovo „zkreslení“ pejorativní charakter, není třeba tyto mechanismy vnímat kategoricky negativně a asi ani není možné s nimi nějak dramaticky bojovat. Jedná se o naši přirozenost, kterou nemůžeme úplně potlačit. Lze je ovšem poznat a zkreslující efekt minimalizovat. Není to však snadné.

Kognitivní zkreslení není nové slovní spojení, v literatuře se objevuje již více než čtyřicet let. V současnosti je klasifikováno přes 200 kognitivních zkreslení a obvykle se rozdělují do čtyř hlavních skupin (které se vzájemně prolínají). Kognitivní zkreslení nám pomáhají:

1. rychle se rozhodovat,
2. zorientovat se ve vjemech, které nám nedávají smysl,
3. zpracovat velké množství informací,
4. třídit co si zapamatovat a co zapomenout.

Při znaleckém zkoumání předložených stop z míst trestných činů je forenzní znalec vystaven velkému množství informací, které mohou ovlivnit jeho správný úsudek. Správným úsudkem nemyslím ovšem odhalení nějaké hypotetické pravdy, ale nestranné svědectví o provedeném zkoumání, prezentaci zjištěných faktů a jejich interpretaci. Bayesovská statistika (viz s. 212) může pomoci v orientaci, jak moc nebo málo nalezené důkazy podporují soupeřící verze obhajoby a obžaloby. Rozhodnutí o vině a trestu náleží ovšem výhradně soudu.

Slepá skvrna a zkreslení okolnostmi

Prvním zkreslením, které často znalce postihuje, je víra ve vlastní neomylnost, která bohužel docela často narůstá s věkem a profesními zkušenostmi. Toto zkreslení se v angličtině označuje jako bias blind spot, což by do češtiny šlo přeložit jako zkreslení slepé skvrny. Zkrátka – u sebe nevidíme tendenci nechat svůj úsudek ovlivňovat nějakými kognitivními zkresleními. To ti druzí se mýlí! Nejlépe toto zkreslení vystihuje vážně míněný postřeh jednoho forenzního znalce, který hodinovou přednášku o kognitivních zkresleních shrnul slovy: „Ale nás se to netýká, protože my jsme znalci.“