i

Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Lidová píseň v zajetí estetické cenzury

 |  1. 9. 2017
 |  Vesmír 96, 528, 2017/9
 |  Seriál: Cenzura, 19. díl (PředchozíNásledující)

Je několik důvodů, proč tzv. klasické písňové sbírky nekorespondují s reálnou podobou písňového folkloru. k těm zásadním patří to, že dobové představy o folkloru obecně byly vytvářeny na  základě jeho cenzurovaných znění nebo uměleckých adaptací (Erben, Němcová ad.), jež se následně stávaly normou pro jeho hodnocení.

První polovina 19. století znamenala pro českou společnost a její vztah k lidové kultuře významný odrazový můstek. Velké ediční počiny věnované lidové písni se do budoucna staly studnou pro uchování a čerpání kulturního dědictví, zároveň ale také konzervou plnou kodifikovaných písňových variant, naleštěným zrcadlem podávajícím nikoliv věrný, ale idealizovaný obraz lidové zpěvnosti. Důvodů najdeme hned několik, všechny však do jisté míry souvisejí se selekcí – píseň totiž na cestě mezi živou tradicí a tištěným vydáním čekal hned trojí výběr: zpěvák zva­žoval, co sběrateli zazpívá; sběratel se rozhodoval, zda píseň stojí za zaznamenání; editor připravoval dílo, do něhož písně vybíral podle účelu edice (písňová sbírka, výbor, zpěvník, učebnice), ale také podle svých znalostí, množství zaznamenaného materiálu či finančních možností, v neposlední řadě i podle aktuálního kulturně­politického kontextu a předpokládané společenské objednávky.

Vydávání písňových, ale i dalších folklorních textů bylo v první polovině 19. století značně komplikované. Bylo nezbytné podřídit se oficiálním cenzurním předpisům, které zapovídaly vše, co bylo namířeno proti náboženství či státu a odporovalo dobrým mravům, důležité bylo ale také dodržení společenských konvencí či estetických a etických parametrů. Většina sbírek z této (ale i pozdější) doby je tak poplatná moralistně prudérnímu veřejnému mínění, estetickému hodnocení písně i vlasteneckým cílům a ideálům.

Estetické posuzování se týkalo především lidového humoru – ten svou přímočarostí odrazoval zjemnělé městské vzdělance vyznávající dobové ideály romantismu, který se obdivoval lidu jakožto nositeli dávné nezkažené kultury, strážci národního ducha i velkému tvůrci kolektivního umění. K výjimkám patřila například sběratelská činnost Jana Jeníka z Bratřic, vlasteneckého šlechtice a vysloužilého důstojníka, který však nebyl sběratelem v dnešním slova smyslu – písně i další folklorní útvary zaznamenával na základě vlastní paměti, nikoliv od lidových zpěváků ve městě či na venkově. Jeho zápisy nebyly určeny ke zveřejnění, byly proto zachyceny bez předsudků a jakékoliv selekce. Je známo, že Jeník dal část své písňové sbírky k dispozici dvěma soupeřům o prvenství na poli vydání českých lidových písní – Františku Ladislavu Čelakovskému a Janu Ritterovi z Rittersberka. Oba editoři ovšem vulgární či obscénní znění některých textů eufemizovali nebo parafrá­zovali, v důsledku čehož byl komický účinek písní oslaben. Jeníkovo dílo se ve větší míře podařilo veřejnosti zpřístupnit teprve v prů­běhu 20. století, až do devadesátých let však byli i moderní editoři nuceni dopad vulgarismů a obscénních motivů nějakým způsobem potlačit: vytečkováním výrazů, užitím švabachových liter nebo vynecháním celých písní. Ještě roku 1989 byl Karel Dvořák nucen škrtnout jednu sloku Jeníkovy obscénní písně, ze které tak v jeho vydání zbyla pouze první sloka a původní Jeníkův dovětek:

 

Basama lelky teremtete!

Pročpak ty holky neděbete?

Já bych děbal, nemám pičky,

musím děbat do čepičky!

Nyní vidíte 29 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Sociologie

O autorovi

Lucie Uhlíková

PhDr. Lucie Uhlíková, Ph.D., (*1969) působí v Etnologickém ústavu AV ČR, v. v. i. Zabývá se zejména hudebním folklorem, folklorismem a současnými etnokulturními tradicemi. Tento text vychází ze studie „Duch a povaha národa v písni. Idealizovaný obraz lidové písně v tištěných sbírkách první poloviny 19. století“ publikované v monografii V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře, 1749–2014 (2015).
Uhlíková Lucie

Doporučujeme

Člověk páchne *alkoholem

Člověk páchne *alkoholem audio

Jaroslav Petr  |  5. 8. 2018
Že pach lidského těla „vyrábějí“ bakterie, se ví už relativně dlouho. Některé mechanismy tohoto procesu jsou ale dosud stále tajemstvím. Britští...
Do světa a zase zpět

Do světa a zase zpět

Eva Bobůrková  |  31. 7. 2018
Mladý lékař Karel Kieslich o sobě říká: „Splňuji archetyp českého Honzy“. Studuje totiž na University College v Londýně, chtěl by ve světě...
Zahalená Venuše

Zahalená Venuše uzamčeno

Jan Veselý  |  16. 7. 2018
Snímky pořízené ve viditelném a infračerveném oboru kamerou VIRTIS sondy Venus Express zachycují pozoruhodná oblaka v nejvyšších vrstvách...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné