Chutí k rakovině

Když před 70 lety náhodou vyšlo najevo, že při položení látky fenylthiokarbamid (PTC) na jazyk někteří lidé cítí hořkost a jiní nikoliv, nikdo ještě netušil, že procento lidí, kteří hořkost cítí (začalo se jim říkat chutnači), a těch, kdo pro svou necitlivost k PTC dostali označení nechutnači, se v každé populaci liší. Dnes víme, že rozdílné vnímání chuti PTC má na svědomí gen TAS2R38, který je u nechutnačů poškozen mutací, mající (jak ukázalo hned několik studií) poměrně zásadní vliv na naše stravovací návyky.

Z výzkumů v indické populaci víme, že muži nechutnači kupříkladu častěji konzumují alkohol, hořké čaje nebo kávu, ženy nechutnačky v amišské¹⁾ populaci mají už od dětství silné sklony k přejídání.

Srovnejme popsané charakteristiky s častým způsobem života lidí, kteří umírají na kolorektální karcinom: kouří, nadměrně konzumují maso, uzeniny a alkohol, nemají dostatek pohybu a celkově žijí „západním“ stylem života.

Jak chutná rakovina

Podobnosti si všimla italská molekulární bioložka Maura Carraiová a rozhodla se prozkoumat, jak nechutnačství s kolorektálním karcinomem souvisí. Se svými kolegy zkoumala 1203 osob,²⁾ které již onemocněly kolorektálním karcinomem v Německu a České republice a porovnávala je s kontrolní skupinou 1332 dosud zdravých lidí. Výzkumníci dali všem ochutnat papírky napuštěné fenylthiokarbamidem a zjistili, že nechutnači jsou kolorektálním karcinomem ohroženi významně více než chutnači. Tento vztah je přitom prokazatelný jak ve zkoumané německé, tak (o něco slaběji) české populaci.