Malý Velký Dubovec

Obraz Otakara Lebedy¹⁾ Malý Dubovec má zřejmě nepřesný název. Uspořádání terénu i průhled na sádky Šaloun v pravé části malby odpovídají spíš umístění na hrázi dnešního Velkého Dubovce (viz rovněž úvahu nad výstavou Má vlast – pocta české krajinomalbě, Vesmír 94, 652, 2015/11). Nepřesnost mohla vzniknout tím, že si autor špatně zaznamenal název rybníka. Ze starých map je však patrné, že oba rybníky měly tehdy odlišné vymezení litorálu než dnes. Mohlo proto jít o jiný statek než dnešní Šaloun?

Rybníky prodělaly zajímavý vývoj, který se odrazil i v jejich pojmenování. Původně zde byl rybník pouze jeden. Jeho rozloha odpovídala zhruba dnešnímu Velkému a Malému Dubovci. Tento stav je zachycen např. na mapě 1. vojenského mapování z let 1764–1767 nebo na mapě rybniční soustavy na třeboňském panství od W. J. J. Pachmanna z roku 1779 (uložené ve Státním oblastním archivu v Třeboni). V 19. století se v českých zemích vypouštěly rybníky2 a přeměňovaly se nejprve na louky a pak i na ornou půdu, neboť lepší zemědělské technologie umožňovaly vysušit a využít i dříve zamokřená území. Proces byl intenzivní zejména ve středních Čechách, kde zanikly celé rybniční soustavy (např. Opatovická na Labi nebo na Žehušicku na Doubravě). Dozvuky lze vysledovat i na Třeboňsku.

Jak se projevil v případě Dubovců? Mapa stabilního katastru z roku 1828 ukazuje, jak se původně jeden rybník rozdělil na dva; menší západní (dnes Velký Dubovec) a větší východní (dnes Malý Dubovec). Zhruba o patnáct let později na mapě 2. vojenského mapování (1842–1852) vypadá rybník, který je dnes Velkým Dubovcem, jako vypuštěný; jsou tam namalovány značky pro vysokou litorální vegetaci typu rákosiny. Malý Dubovec je nakreslen na východě také jako zarostlý. Velký Dubovec však nezanikl. Z doby, kdy se Otakar Lebeda narodil, pocházejí mapy 3. vojenského mapování, které ukazují oba rybníky již jako napuštěné. Západní rybník je však výrazně menší než rybník východní. Dnešní Velký Dubovec byl tehdy zřejmě rozlohou „menší“, což zaznamenal i Lebeda při své návštěvě. Pro potvrzení či vyvrácení této hypotézy bylo potřebné najít staré mapy, na nichž by byly oba rybníky pojmenovány, neboť doposud zmiňované mapy rybníky zakreslují beze jména. Jméno nesou až na relativně pozdních mapách ze čtyřicátých let 20. století. Mají měřítko 1 : 75 000, jsou odvozené z 3. vojenského mapování a byly hojně rozšířené a reprodukované v první polovině 20. století. Na nich jsou oba rybníky konečně pojmenovány a opravdu na nich menší západní rybník nese jméno Malý Dubovec, zatímco rozlehlejší východní rybník je pojmenován jako Velký Dubovec.

Nelze proto odmítnout název Lebedova obrazu s tím, že se malíř „spletl“. Jak ukazují další prameny, v tomto případě staré mapy, malíř naopak zachytil situaci své doby, která se od naší zkušenosti liší. Pro studium změn v krajině je možné a vhodné využít všech dostupných zdrojů, byť byly původně vytvořeny třeba jako čistě umělecká díla. Je však nutné k nim přistupovat kriticky, vzájemně je srovnávat a hodnotit, ale též připustit, že krajina se vyvíjí a naše zkušenost se může lišit od zkušenosti minulých generací. Uvedený příklad dvou rybníků lze zobecnit i pro jiné lokality (nejen) české a moravské krajiny, která je živá, a tudíž proměnlivá.