Chytrá správa chytrých měst
| 4. 2. 2016Město je chytré pouze tehdy, umí-li se učit a přizpůsobovat se novým podmínkám. K tomu je nezbytná dobře fungující správa, která komunikuje s občany a dovede chytrá řešení řídit a koordinovat. Česká republika má v tomto ohledu co dohánět.
Sociolog a matematik Ivan Tosics hovoří ve zprávě Evropské komise Cities of Tommorow o tom, že historicky je základní vlastností evropského města schopnost veřejného sektoru ovlivnit jeho rozvoj. Uvádí, že v současnosti se tato schopnost dramaticky snižuje. Ve zprávě hovoří o snižující se schopnosti lokálních vlád ovlivnit průběh procesů v urbánních oblastech zejména kvůli zastaralému systému správy. „Se zastaralými institucionálními a teritoriálními strukturami je veřejný zájem nedostatečně reprezentován a zůstává daleko za dynamikou aktérů soukromého sektoru.“
Světová banka zavádí v roce 1994 definici správy jako schopnost státu vykonávat moc skrze ekonomické, politické a sociální instituce a uvádí čtyři základní faktory dobré správy: spolehlivost, participaci obyvatel, předvídatelnost a transparentnost (otevřenost). Dostatečně dobrá a stabilní správa je participativní, orientovaná směrem ke konsensu, spolehlivá, transparentní, responzivní, efektivní, inkluzivní a klade důraz na dodržování práva. Jedná se o současný trend, který zdůrazňuje dobrou správu a kapacitu veřejné správy regulovat a konstituovat pravidla v území jako základní předpoklad udržitelného rozvoje. Rozvoj je třeba chápat dle amerického ekonoma Josepha Stignitze nikoli jen jako zvýšení HDP, ale především jako růst životního standardu; není pouze procesem akumulace kapitálu, jedná se zejména o významné organizační změny. Udržitelný rozvoj je chápán v rámci tří hlavních pilířů: ekologického, ekonomického i sociálního. K nim bývá stále častěji přidáván i institucionální nebo také kulturní pilíř.