Století měst

V roce 1900 žilo ve městech celého světa pouhých 220 milionů lidí. O padesát let později toto číslo vzrostlo na 746 milionů a dnes se pohybuje okolo čtyř miliard. Před sto lety žili ve městech pouze dva lidé z deseti, ale od roku 2010 už města v tomto ohledu porážejí venkov. V roce 2050 v nich budou podle odhadů OSN žít dvě třetiny lidí, což spolu s očekávaným růstem lidské populace představuje oproti dnešku 2,5 miliardy nových obyvatel měst.

V České republice je už dnes obyvatelstvo ze 73 % městské, v řadě zemí je toto číslo ještě podstatně vyšší (např. Brazílie 85 %, Dánsko 88 %, Argentina 92 %, Japonsko 93 %…) Nejvýraznější „cestu do města“ lze očekávat v rozvojových zemích, jejichž současná města často postrádají potřebnou infrastrukturu. Právě tam budou chytrá řešení správy a rozvoje měst zapotřebí více než kdekoli jinde.

„Chytrá města“ (nebo „smart cities“, chceme-li být světoví) představují mnohovrstevný fenomén. Jedná se o módní termín, který v očích laické veřejnosti nabývá nejčastěji podobu optimistických vizí dokonale funkčních, čistočistých a zelených měst, jejichž šťastní obyvatelé si užívají pohodlí zajišťovaného nejmodernějšími technologiemi. Ale většina měst musí ještě předtím, než se promění v ráj na zemi, vyřešit mnohem přízemnější problémy než skutečnost, že ne ve všech městských autobusech zatím funguje spolehlivá wi-fi. Potýkají se s dopravními kolapsy, smogem, přetížením elektrické sítě, nedostatkem pitné vody, nedostatečnou kapacitou kanalizace… Chytré město v tomto kontextu znamená především „udržitelné město“. K němu vede cesta jak přes kreativní využití nových technologií, tak přes docela obyčejné chytré nápady, které mohou i s minimem nákladů zvýšit kvalitu života ve městě. „Správa městských oblastí je jednou z nejdůležitějších rozvojových výzev 21. století,“ prohlásil v této souvislosti John Wilmoth, ředitel populačního oddělení odboru pro ekonomické a sociální otázky OSN (UN DESA), když prezentoval nejnovější statistická data o růstu měst.

Chceme-li budovat chytrá města, musíme nejprve jejich fungování porozumět. V tématu tohoto čísla Vesmíru jsme proto z velké části nechali stranou konkrétní technologická řešení typu samočisticích fasád, inteligentního veřejného osvětlení nebo chytrého managementu parkovacích míst. Některým z nich se věnují související příspěvky v on-line části tématu na www.vesmir.cz. V tištěném časopise jsme se zaměřili především na to, jak lze města a chování jejich obyvatel studovat.

Do jaké míry lze o městě uvažovat jako o živém organismu? Je to jen básnické přirovnání, nebo lze nalézt a kvantifikovat konkrétní vlastnosti, které atraktivní metaforu ospravedlňují? Na tuto otázku odpovídá článek Města coby chytré organismy. Jak se v něm dočtete, města jsou v jistém smyslu chytrá sama od sebe. Ale zvýšit jejich pomyslné IQ nad tuto přirozenou hodnotu vyžaduje kompetentní vedení schopné reagovat na měnící se podmínky. Text Chytrá správa chytrých měst dokládá, že česká města mají v tomto ohledu co dohánět. Protože kondice města závisí z velké části na tom, jak se chovají a rozhodují lidé v něm žijící, lze vnesením dat o tomto chování do vhodně zvoleného modelu získat informace, které může osvícená správa využít k efektivnějšímu plánování budoucího rozvoje: Člověk a město v simulačních modelech. O chování obyvatel měst nám leccos prozradí i data z chytrých telefonů, které nosí po kapsách stále častěji i obyvatelé měst rozvojového světa: Město skryté v mobilu.

Porozumění způsobu, jakým spolu obyvatelé měst i jednotlivé součásti městské infrastruktury interagují, stejně jako vývoj nástrojů pro sledování těchto interakcí v podmínkách konkrétního města budou ku prospěchu při budoucím rozvoji chytrých měst, ať už si pod nimi představíme tradiční světové megapole, městečka střední Evropy, nebo rychle rostoucí města rozvojového světa, jejichž obyvatelé ještě před několika lety obdělávali políčko za rodnou vesnicí.