Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Mayské zničení a stvoření světa

Kosmický kajman a Sluneční žraločí bůh
 |  11. 7. 2013
 |  Vesmír 92, 402, 2013/7

V posledních letech jsme se často setkávali s předpověďmi, že podle „mayského kalendáře“ dojde v prosinci roku 2012 k zániku světa. Teď, kdy víme, že se „proroctví“ moderních mystiků bohudíky nenaplnilo, by snad bylo na místě se podívat, jak klasičtí Mayové pohlíželi na vznik světa, ve kterém dnes žijeme.

Mayská kosmogonie je jedno z nejobtížnějších témat mayské mytologie a na základě hieroglyfických nápisů a srovnáním s postkoloniálními prameny se dá jen velmi obtížně rekonstruovat. V jedné věci mají novodobí mystikové ale pravdu: Mayové věřili, že dnešní svět nebyl jediný, který existoval. Dle nich jej předcházely další tři existence, které byly zničeny strašlivými katastrofami, aby se mohl zrodit dnešní svět.

„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.“ (Gn 1,1–2). Popol Vuh, mayská kniha stvoření světa, vysvětluje poslední, v pořadí již čtvrté stvoření světa podobně:1)

Dne 4 Ajaw 8 Kumk’u, který odpovídá v našem (gregoriánském) kalendáři datu 13. srpna 3114 před naším letopočtem2) (nebo v mayském „dlouhém počtu“ 13.0.0.0.0, tedy 13 baktunů, 0 katunů, 0 tunů, 0 uninalů, 0 kinů) stvořitelští bohové vytvořili svět a světlo…

Příběh mayské kosmogonie, který je také zapsaný na reliéfních deskách v chrámech v Palenque, na stélách A a C z Quiriguá a na kodexové keramice, vypráví, že První otec (nazývaný zde Hun Nal Ye, Jedna Zjevená Kukuřice, zřetelně identický s Jedna Hunahpem z knihy Popol Vuh) se narodil v dávném roce 3114 př. n. l. Slunce dosud neexistovalo a vládla pouze tma. Stvořitelští bohové začali vytvářet vesmír ve stejný den, kdy se První otec znovuzrodil z Xibalby.3) Tento akt spustil řetěz událostí, které vedly k stvoření lidí z kukuřičné mouky a vody nebo z krve bohů (Vesmír 87, 448, 2008/7; 88, 59, 2009/1 a 90, 28, 2011/1). Mayská legenda stvoření světa je v podstatě metaforou vysazení, vzklíčení a sklizně kukuřice, životodárné plodiny středoamerických národů.

V roce 1999 byla objevena hieroglyfická platforma v chrámu XIX v Palenque a rozluštění jejího textu otevřelo dveře k novému porozumění klasické mayské kosmogonii. Tento chrám byl zasvěcen r. 734, kdy vládl palencký král K’inich Ahkal Mo’ Nahb’. Část textu vypočítává kosmické události, které proběhly v posledním baktunu předchozího světa, tedy před datem 4 Ajaw 8 Kumk’u (13.0.0.0.0.). Patřilo k nim povýšení („uvedení na nebeský trůn“) boha G I (poněkud tajemného boha palencké triády4)) pod patronátem Yax Naah Itzamny5) r. 3309 př. n. l. Dalším aktem bylo setnutí „kosmického kajmana“ o 11 let později, tedy r. 3298 př. n. l., v den 1 Etz’nab 6 Yaxk’in. Pasáž tohoto nápisu udává jako protagonistu této události boha G I palencké triády. V textu se mluví o setnutí nestvůry zvané Hvězdný jelení kajman, které vedlo k vytvoření země ze sťatého těla. Vydatný proud krve při tom zúrodnil zemi. Text tedy poukazuje na proces kosmického kataklyzmatu a obnovení světa, započatý dekapitací mytické obludy.

Jelikož v mezoamerických představách byla země chápána jako teriomorfní (zvířecí) bytost (např. kajman, želva nebo ropucha) plovoucí v prapůvodním moři, není překvapující, že podle klasického mayského mýtu byla země vytvořena z těla mrtvého ještěra. V mayské ikonografii je známo několik případů mytických nestvůr krokodýlího typu, jako Zemský kajman, Nebeská nestvůra nebo Kosmický had. Zdá se, že Hvězdný jelení kajman byl jistou variací či aspektem dvou posledních nestvůr a jako takový se často objevoval v mayské ikonografii. Bývá zobrazován s kajmaní tlamou a tělem, s jeleníma ušima a někdy také s parohem či jeleníma nohama. Mívá také popsaná či pomalovaná záda. Je zpodobněn i na slavném „kosmickém talíři“, kde jeho zakřivené tělo tvoří horní okraj scény čili nebeskou báň podsvětí (obr. 3). Pro obyvatele podsvětí byl dvouhlavý Hvězdný jelení kajman noční oblohou a kropil proudem krve podsvětí pod sebou. Zobrazení, na němž kajman s popsanými či pomalovanými zády táhne Čtyřčlennou sluneční nestvůru, 6 se objevuje na dekoraci kamenného stolu (či trůnu?), původně umístěného v podzemním labyrintu pod palenckým palácem (obr. 25).

Dvě klasické keramické nádoby, pocházející z okolí města Naranjo v guatemalském Peténu jasně dokumentují vztah Hvězdného jeleního kajmana ke stvoření světa. Je to Nádoba sedmi bohů a Nádoba jedenácti bohů (obr. 4), na nichž je portrétována skupina bohů, kteří byli přítomni aktu stvoření světa, pravděpodobně v podsvětní jeskyni. Shromáždění bohů předsedá podsvětní bůh L kouřící doutník.7) Jedním ze stvořitelských bohů je také „záhadný“ palencký bůh G I, který v předešlém dějství stvoření uťal hlavu Hvězdného jeleního kajmana. Nad bohem L je zobrazen Hvězdný jelení kajman, s nápadnýma jeleníma ušima a obětní šálou, kterou byly označovány bytosti určené k oběti či obětované. V městě Yaxchilánu ležícím na břehu řeky Usumacinty je znázorněn Hvězdný jelení kajman (obr. 6), který spolkl slunce, ztvárněné symbolem pro slunečního boha G III. Hvězdný jelení kajman tedy mohl být považován za symbol podsvětní oblohy, slunce se pak „znovu zrodí“ skrz Čtyřčlennou sluneční nestvůru,6) vždy orientovanou směrem na východ (na pravé straně ilustrace).

Kosmický kajman byl fenomén celé starověké Střední Ameriky, spojený s mýtem ničivé povodně předcházející stvoření světa vymezeného do čtyř světových stran. V aztécké mytologii je Kosmický kajman (Hvězdný jelení kajman) zmiňován jako Cipactli, kterého zabili bohové Quetzalcoatl a Tezcatlipoca, aby jedna část jeho těla vytvořila zemi a druhá nebesa. Tento mýtus byl nepochybně založen na starších mezoamerických archetypech; legendy, které pocházejí z raně koloniálního Yucatánu, popisují mytického kajmana Itzam Kab Ayiina, který byl obětován, aby vytvořil svět po povodni. Tato nestvůra způsobující povodeň je zobrazena na některých poklasických nástěnných malbách a hlavně v Drážďanském kodexu (obr. 7). Je důležité si povšimnout, že krev proudící po dekapitaci Hvězdného jeleního kajmana je v poklasických líčeních nahrazena vodou, respektive proudem vody, který způsobuje katastrofickou záplavu. Z mezoamerického pohledu tvoří krev a voda pár doplňujících se protějšků, které splývají v konceptu „drahocenné tekutiny“. Proto záměna krve za vodu během potopy pouze odráží dva aspekty kosmologické události.

Fascinující asociace s Hvězdným jelením kajmanem pochází z guatemalského Tikalu. Zde byl v hlubinách Severní akropole pod Strukturou 5D-34 uložen král Yax Nuun Ayiin (volně přeloženo jako Zelený kajman či První kajman), který zemřel pravděpodobně roku 404. V jeho hrobce (označené číslem 10) se mimo jiné nalezla těla devíti mladíků (kteří doprovázeli krále do onoho světa) a také tělo bezhlavého kajmana, takže nemohlo být pochyb o králově identitě. Přítomnost bezhlavého kajmana v hrobce krále byla zřejmě narážka na dekapitaci kosmické nestvůry, Hvězdného jeleního kajmana, bohem G I. Jak zmíněno, příval krve při setnutí souvisí s obnovou světa. Po dobytí Tikalu vojsky Teotihuacánu a dosazení mexikanizované dynastie se změnil politický řád v tomto městském státě (Vesmír 84, 450, 2005/8), čili odehrála se událost kosmického významu. Proto byla změna pojata jako „obnova světa“, symbolizovaná proudem krve z obětovaného kajmana. Tato změna „světového pořádku“ nebyla v Tikalu snadno zapomenuta. Ještě o 400 let později nosil jmenovec zakladatele „teotihuacánské dynastie“ král Yax Nuun Ayiin II. čelenku z hlavy kajmana s doplňkem připomínajícím obětní šálu (obr. 4), což mohla být narážka na prastarou legendu.

V městě Piedras Negras a pravděpodobně i v ostatních mayských městech byla inaugurace nového krále (který se znovuzrodil do královské hodnosti) považována za událost kosmické důležitosti. Jako taková, jak je vidět na stélách 11 a 25 (obr. 8) i dalších, zahrnovala lidskou oběť, proud posvátné tekutiny – krve, znovuzrození pána jako vládce a akt zničení starého a stvoření nového politického řádu.

Kdo byl palencký bůh G I, který hrál tak velikou roli ve stvoření světa a který byl uctívaný i v mnoha jiných mayských městech? G I byl nejstarším z bohů palencké triády,4) zrozený v mytické vodní říši Matwill. V Palenque byl uctíván v Chrámu kříže, kde měl svůj „vodní trůn“. Jeho mayské jméno zůstává neznámé, ale měl zjevnou souvislost se znovuzrozením slunce z vodního podsvětí. Šlo o boha spojeného s vodou i sluncem. Jako solární žraločí bůh byl především aspektem slunce, které za ohnivých úsvitů vychází z východních vod nad Karibským mořem. V klasické mayské keramice byl bůh G I rovněž spojován s obětí a znovuzrozením Prvního otce, kukuřičného boha, a objevuje se též na obou stvořitelských nádobách, Nádobě sedmi bohů a Nádobě jedenácti bohů (obr. 4). Boha G I je možné považovat za „prvotní slunce“, které existovalo před uspořádáním světa z chaosu a vystoupením „regulérního“ boha slunce K’inich Aawa (boha G III palencké triády).

Zobrazení boha G I v raném až pozdně klasickém období je poměrně časté, objevuje se zejména na keramice. Jeho charakteristickými znaky jsou trojúhelníkový žraločí zub, do víru vytvarované rybí oči a vousy či ploutve na tvářích. Jeho čelenka či helma je často složená z Čtyřčlenné sluneční nestvůry,6) vykuřovadla a obětní mísy (obr. 910). Nejkrásnější zobrazení boha G I se nachází na několika podstavcích vykuřovadel, které se našly při vykopávkách v okolí palenckého Chrámu kříže (obr. 11). V některých dnech rituálního cyklu musel být střed města Palenque zahalen v dýmu z těchto nádherných vykuřovadel.

Jeden z nejskvělejších příkladů raně klasické mayské keramiky byl nalezen r. 2002 ve Struktuře IX města Becán na jihu mexického státu Campeche. Jde o velkou mísu (takřka 50 cm v průměru), monumentální hlavně díky kosmickému tématu zobrazenému na vypuklé poklici. Odehrává se na ní mytický souboj tří osob s obludným ještěrem (obr. 1). Je nasnadě, že scéna má vztah k prastaré legendě zabití Kosmického kajmana a od ní odvozenému pozdějšímu mýtu z koloniálního Yucatánu týkajícího se Itzam Kab Ayiina. Znázornění tvora na míse je pravděpodobně založené na leguánovi druhu Ctenosaura similis, který je ve Střední Americe široce rozšířen. Dorůstá délky až 1,5 metru. Výraz pro leguána v koloniální yucatéčtině8) je itzam; je spojený s prvotním kajmanem Itzam Kab Ayiinem (což znamená Leguán zemský kajman).

Na této scéně je ještěr vítězem střetnutí, i když těžce zraněný a vydatně krvácející. Tři osoby, pojmenované hieroglyfy na svých čelenkách,9) jsou kořistí – jsou překousnuté v polovině těla. Obludný ještěr, který vůbec není obyčejným leguánem, je znázorněn v pozici, jako by plaval, zřejmě v prvotním moři. Obluda má též jaguáří uši a skvrny na zádech. Skvrny nejsou umístěny nahodile, mohou znamenat čtyři světové strany klasického mayského kosmogramu.10) Navíc má ještěr na sobě jadeitový opasek, který je obvykle spojován s mayským Prvním otcem, Kukuřičným bohem (jadeit a kukuřice bývají v mayském myšlení považovány za axis mundi). Ještěr je temným stvořením smrti a obětování, má obětní šály, vyloupané oči a na kotnících náramky ozdobené znaky pro temnotu ak’bal.11) Spirály tekoucí krve proudí z několika míst, včetně ještěrova ocasu a ze zohavených těl. Řeka krvavých skvrn obklopuje celou scénu. Pravé oko na hlavě ještěra visí groteskně ven z očního důlku, snad zraněné v bitvě s třemi zabitými osobami (obr. 12). Lidská hlava, která se vynořuje z tlamy netvora, má podobně poškozené levé oko, tři červené vyloupnuté oči a skeletální dolní čelist. Jde nejspíše o hlavu božstva smrti, možná o hlavu patrona měsíce Pax, který je často zobrazován bez spodní čelisti.

Scéna zřejmě ukazuje kosmickou bitvu mezi obřím ještěrem a lidmi. Ti byli sice poraženi, záplava krve z obludy je však předehrou jejího pozdějšího zániku z ruky Slunečního žraločího boha G I, který vedl ke vzniku nového světa.

Poznámky

1) Pozn. recenzentky: Popol Vuh, rukopis často zvaný „Mayská bible“, pochází z 16. století. Je otázka, nakolik je podobnost BiblePopol Vuhu shodou okolností a nakolik přímou kauzalitou. Existují názory, že Popol Vuh je přímo ovlivněn První knihou Mojžíšovou. Autor Popol Vuhu se zřejmě jmenoval Diego Reynos,o a byť pocházel ze starého rodu Kavek Kiché, byl již, jak jméno jasně napovídá, alespoň částečně akulturován a christianizován. Jeho verze Popol Vuhu (která vznikla v padesátých letech 16. století, takže zde byl minimálně dvacetiletý prostor pro působení křesťanství) je zřejmě těmito fakty ovlivněna. Kniha popisuje prastarý mytický cyklus, jehož části můžeme vysledovat až do předklasického období. Prostým srovnáním s útržky klasické verze, jež se dochovaly v nápisech a na keramice, si můžeme ověřit, že v koloniálním Popol Vuhu mnoho věcí chybí, jiné jsou zkomolené. Je to dáno nepochybně tím, že poklasická verze mýtu byla odlišná od klasické, ale také to mohl způsobit fakt, že Reynosova verze utrpěla nějaké změny. V úvodu k Popol Vuhu se ostatně konstatuje, že už není Popol Vuh, kniha vladařova. Autor tedy nejspíš popaměti přepisoval zaniklý dokument, a proto mohl do určitých konkrétních částí vyprávění vnést své vlastní interpretace, některé věci zdůraznit, jiné zkreslit, další pominout. Např. mytologie, která se váže k Jedna Hunahpovi a jeho první ženě, je v Popol Vuhu zmíněna pouze zběžně, a jak dokazují výzkumy Karen Bassieové, skrývá se tu další rozměr příběhu. Pokud jde o stvoření světa, mohla Reynosa přímo (byť třeba podvědomě) ovlivňovat Genesis, proto si autor mohl pasáž mírně upravit. Abychom to však mohli s konečnou platností rozhodnout, museli bychom mít k dispozici nějakou jinou poklasickou i raně koloniální kičéskou kosmogonii, což nemáme.

2) V tomto článku používám mezi naším a mayským kalendářem korelaci GMT (Goodmana, Martíneze, Thompsona). Pro diskusi korelací viz Vesmír 88, 59, 2009.

3) Xibalba je kičéské označení pro podsvětí. Kičéština je jazykem jednoho z kmenů náhorní planiny mayské oblasti. V yucatéčtině zněl termín pro podsvětí Metnal.

4) Tři chrámy ve Skupině kříže v Palenque se díky svým hieroglyfickým textům spojují s třemi božskými patrony města, palenckou božskou triádou, bohy G I, G II a G III. Božské patrony města Palenque poprvé identifikoval Berlin r. 1963, G I a G III jsou aspekty slunečních božstev a G II je mladistvý aspekt dynastického boha K’awiila.

5) Itzamnaaj (bůh D z kodexů) je často považován za hlavního boha mayského pantheonu. Je to bůh nebes, první čaroděj a vynálezce písma.

6) Čtyřčlenná sluneční nestvůra je symbolem obětování a znovuzrození a skládá se z misky s centrálním rejnočím ostnem (používaným k prolévání krve jako šídlo), doprovázeným po stranách lasturou Spondylus princeps (ostnovka) a florálním motivem. Ostnovka se užívala jako nádoba na obětní krev. Oškrábe-li se její vnitřní povrch, objeví se spodní vrstva červené barvy, barvy východu slunce a znovuzrození, která popřípadě symbolizuje i ženské pohlavní orgány.

7) Bůh L byl spolu s bohem N jedním z hlavních vládců podsvětí, kde panoval nad ostatními bohy. Je jedním ze „stvořitelů“, jeho mayské jméno je nám však neznámé. Může jít o hlavního boha Itzamnu, který se po smrti proměnil. Jde o starého, bezzubého boha s jaguáříma ušima, často vyobrazovaného, jak kouří velký doutník.

8) Yuacatéčtinou se rozumí jazyk Mayů z Yucatánu.

9) Zoomorfní čelenky tří zabitých osob ukazují zobrazení jelena, hada a tapíra (?). Nejnápadnější z nich je osoba s jelení čelenkou, umístěná mezi předníma nohama ještěra a obklopená vydatným proudem krve tekoucí z jeho těla. Vnitřnosti této ústřední oběti končí v objektech, které jsou obvykle spojovány s lidskou obětí (vyloupané oči, obětní šály atd.).

10) Kosmogram je dvourozměrný geometrický útvar znázorňující kosmologii.

11) Znak ak’ bal znamená temnotu. Mayové jej obvykle používali k označení nádob se scénami nadpřirozených bytostí, které prováděly oběti, zejména hrůzný rituál sebestětí.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie

O autorovi

Stanislav Chládek

Ing. Stanislav Chládek, CSc., (*1937) vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou. Před odchodem do USA pracoval v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV. Nyní žije střídavě v Michiganu a Coloradu a věnuje se svému koníčku – historii a archeologii. Podnikl již mnoho výprav do jeskyní na mayském území a do různých končin světa na mořském kajaku.
Chládek Stanislav

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné