Mayské zničení a stvoření světa

V posledních letech jsme se často setkávali s předpověďmi, že podle „mayského kalendáře“ dojde v prosinci roku 2012 k zániku světa. Teď, kdy víme, že se „proroctví“ moderních mystiků bohudíky nenaplnilo, by snad bylo na místě se podívat, jak klasičtí Mayové pohlíželi na vznik světa, ve kterém dnes žijeme.

Mayská kosmogonie je jedno z nejobtížnějších témat mayské mytologie a na základě hieroglyfických nápisů a srovnáním s postkoloniálními prameny se dá jen velmi obtížně rekonstruovat. V jedné věci mají novodobí mystikové ale pravdu: Mayové věřili, že dnešní svět nebyl jediný, který existoval. Dle nich jej předcházely další tři existence, které byly zničeny strašlivými katastrofami, aby se mohl zrodit dnešní svět.

„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.“ (Gn 1,1–2). Popol Vuh, mayská kniha stvoření světa, vysvětluje poslední, v pořadí již čtvrté stvoření světa podobně:¹⁾

Dne 4 Ajaw 8 Kumk’u, který odpovídá v našem (gregoriánském) kalendáři datu 13. srpna 3114 před naším letopočtem²⁾ (nebo v mayském „dlouhém počtu“ 13.0.0.0.0, tedy 13 baktunů, 0 katunů, 0 tunů, 0 uninalů, 0 kinů) stvořitelští bohové vytvořili svět a světlo…

Příběh mayské kosmogonie, který je také zapsaný na reliéfních deskách v chrámech v Palenque, na stélách A a C z Quiriguá a na kodexové keramice, vypráví, že První otec (nazývaný zde Hun Nal Ye, Jedna Zjevená Kukuřice, zřetelně identický s Jedna Hunahpem z knihy Popol Vuh) se narodil v dávném roce 3114 př. n. l. Slunce dosud neexistovalo a vládla pouze tma. Stvořitelští bohové začali vytvářet vesmír ve stejný den, kdy se První otec znovuzrodil z Xibalby.³⁾ Tento akt spustil řetěz událostí, které vedly k stvoření lidí z kukuřičné mouky a vody nebo z krve bohů (Vesmír 87, 448, 2008/7; 88, 59, 2009/1 a 90, 28, 2011/1). Mayská legenda stvoření světa je v podstatě metaforou vysazení, vzklíčení a sklizně kukuřice, životodárné plodiny středoamerických národů.

V roce 1999 byla objevena hieroglyfická platforma v chrámu XIX v Palenque a rozluštění jejího textu otevřelo dveře k novému porozumění klasické mayské kosmogonii. Tento chrám byl zasvěcen r. 734, kdy vládl palencký král K’inich Ahkal Mo’ Nahb’. Část textu vypočítává kosmické události, které proběhly v posledním baktunu předchozího světa, tedy před datem 4 Ajaw 8 Kumk’u (13.0.0.0.0.). Patřilo k nim povýšení („uvedení na nebeský trůn“) boha G I (poněkud tajemného boha palencké triády⁴⁾) pod patronátem Yax Naah Itzamny⁵⁾ r. 3309 př. n. l. Dalším aktem bylo setnutí „kosmického kajmana“ o 11 let později, tedy r. 3298 př. n. l., v den 1 Etz’nab 6 Yaxk’in. Pasáž tohoto nápisu udává jako protagonistu této události boha G I palencké triády. V textu se mluví o setnutí nestvůry zvané Hvězdný jelení kajman, které vedlo k vytvoření země ze sťatého těla. Vydatný proud krve při tom zúrodnil zemi. Text tedy poukazuje na proces kosmického kataklyzmatu a obnovení světa, započatý dekapitací mytické obludy.

Jelikož v mezoamerických představách byla země chápána jako teriomorfní (zvířecí) bytost (např. kajman, želva nebo ropucha) plovoucí v prapůvodním moři, není překvapující, že podle klasického mayského mýtu byla země vytvořena z těla mrtvého ještěra. V mayské ikonografii je známo několik případů mytických nestvůr krokodýlího typu, jako Zemský kajman, Nebeská nestvůra nebo Kosmický had. Zdá se, že Hvězdný jelení kajman byl jistou variací či aspektem dvou posledních nestvůr a jako takový se často objevoval v mayské ikonografii. Bývá zobrazován s kajmaní tlamou a tělem, s jeleníma ušima a někdy také s parohem či jeleníma nohama. Mívá také popsaná či pomalovaná záda. Je zpodobněn i na slavném „kosmickém talíři“, kde jeho zakřivené tělo tvoří horní okraj scény čili nebeskou báň podsvětí (obr. 3). Pro obyvatele podsvětí byl dvouhlavý Hvězdný jelení kajman noční oblohou a kropil proudem krve podsvětí pod sebou. Zobrazení, na němž kajman s popsanými či pomalovanými zády táhne Čtyřčlennou sluneční nestvůru, 6 se objevuje na dekoraci kamenného stolu (či trůnu?), původně umístěného v podzemním labyrintu pod palenckým palácem (obr. 2 a 5).

Dvě klasické keramické nádoby, pocházející z okolí města Naranjo v guatemalském Peténu jasně dokumentují vztah Hvězdného jeleního kajmana ke stvoření světa. Je to Nádoba sedmi bohů a Nádoba jedenácti bohů (obr. 4), na nichž je portrétována skupina bohů, kteří byli přítomni aktu stvoření světa, pravděpodobně v podsvětní jeskyni. Shromáždění bohů předsedá podsvětní bůh L kouřící doutník.⁷⁾ Jedním ze stvořitelských bohů je také „záhadný“ palencký bůh G I, který v předešlém dějství stvoření uťal hlavu Hvězdného jeleního kajmana. Nad bohem L je zobrazen Hvězdný jelení kajman, s nápadnýma jeleníma ušima a obětní šálou, kterou byly označovány bytosti určené k oběti či obětované. V městě Yaxchilánu ležícím na břehu řeky Usumacinty je znázorněn Hvězdný jelení kajman (obr. 6), který spolkl slunce, ztvárněné symbolem pro slunečního boha G III. Hvězdný jelení kajman tedy mohl být považován za symbol podsvětní oblohy, slunce se pak „znovu zrodí“ skrz Čtyřčlennou sluneční nestvůru,⁶⁾ vždy orientovanou směrem na východ (na pravé straně ilustrace).

Kosmický kajman byl fenomén celé starověké Střední Ameriky, spojený s mýtem ničivé povodně předcházející stvoření světa vymezeného do čtyř světových stran. V aztécké mytologii je Kosmický kajman (Hvězdný jelení kajman) zmiňován jako Cipactli, kterého zabili bohové Quetzalcoatl a Tezcatlipoca, aby jedna část jeho těla vytvořila zemi a druhá nebesa. Tento mýtus byl nepochybně založen na starších mezoamerických archetypech; legendy, které pocházejí z raně koloniálního Yucatánu, popisují mytického kajmana Itzam Kab Ayiina, který byl obětován, aby vytvořil svět po povodni. Tato nestvůra způsobující povodeň je zobrazena na některých poklasických nástěnných malbách a hlavně v Drážďanském kodexu (obr. 7). Je důležité si povšimnout, že krev proudící po dekapitaci Hvězdného jeleního kajmana je v poklasických líčeních nahrazena vodou, respektive proudem vody, který způsobuje katastrofickou záplavu. Z mezoamerického pohledu tvoří krev a voda pár doplňujících se protějšků, které splývají v konceptu „drahocenné tekutiny“. Proto záměna krve za vodu během potopy pouze odráží dva aspekty kosmologické události.

Fascinující asociace s Hvězdným jelením kajmanem pochází z guatemalského Tikalu. Zde byl v hlubinách Severní akropole pod Strukturou 5D-34 uložen král Yax Nuun Ayiin (volně přeloženo jako Zelený kajman či První kajman), který zemřel pravděpodobně roku 404. V jeho hrobce (označené číslem 10) se mimo jiné nalezla těla devíti mladíků (kteří doprovázeli krále do onoho světa) a také tělo bezhlavého kajmana, takže nemohlo být pochyb o králově identitě. Přítomnost bezhlavého kajmana v hrobce krále byla zřejmě narážka na dekapitaci kosmické nestvůry, Hvězdného jeleního kajmana, bohem G I. Jak zmíněno, příval krve při setnutí souvisí s obnovou světa. Po dobytí Tikalu vojsky Teotihuacánu a dosazení mexikanizované dynastie se změnil politický řád v tomto městském státě (Vesmír 84, 450, 2005/8), čili odehrála se událost kosmického významu. Proto byla změna pojata jako „obnova světa“, symbolizovaná proudem krve z obětovaného kajmana. Tato změna „světového pořádku“ nebyla v Tikalu snadno zapomenuta. Ještě o 400 let později nosil jmenovec zakladatele „teotihuacánské dynastie“ král Yax Nuun Ayiin II. čelenku z hlavy kajmana s doplňkem připomínajícím obětní šálu (obr. 4), což mohla být narážka na prastarou legendu.

V městě Piedras Negras a pravděpodobně i v ostatních mayských městech byla inaugurace nového krále (který se znovuzrodil do královské hodnosti) považována za událost kosmické důležitosti. Jako taková, jak je vidět na stélách 11 a 25 (obr. 8) i dalších, zahrnovala lidskou oběť, proud posvátné tekutiny – krve, znovuzrození pána jako vládce a akt zničení starého a stvoření nového politického řádu.

Kdo byl palencký bůh G I, který hrál tak velikou roli ve stvoření světa a který byl uctívaný i v mnoha jiných mayských městech? G I byl nejstarším z bohů palencké triády,⁴⁾ zrozený v mytické vodní říši Matwill. V Palenque byl uctíván v Chrámu kříže, kde měl svůj „vodní trůn“. Jeho mayské jméno zůstává neznámé, ale měl zjevnou souvislost se znovuzrozením slunce z vodního podsvětí. Šlo o boha spojeného s vodou i sluncem. Jako solární žraločí bůh byl především aspektem slunce, které za ohnivých úsvitů vychází z východních vod nad Karibským mořem. V klasické mayské keramice byl bůh G I rovněž spojován s obětí a znovuzrozením Prvního otce, kukuřičného boha, a objevuje se též na obou stvořitelských nádobách, Nádobě sedmi bohů a Nádobě jedenácti bohů (obr. 4). Boha G I je možné považovat za „prvotní slunce“, které existovalo před uspořádáním světa z chaosu a vystoupením „regulérního“ boha slunce K’inich Aawa (boha G III palencké triády).

Zobrazení boha G I v raném až pozdně klasickém období je poměrně časté, objevuje se zejména na keramice. Jeho charakteristickými znaky jsou trojúhelníkový žraločí zub, do víru vytvarované rybí oči a vousy či ploutve na tvářích. Jeho čelenka či helma je často složená z Čtyřčlenné sluneční nestvůry,⁶⁾ vykuřovadla a obětní mísy (obr. 9 a 10). Nejkrásnější zobrazení boha G I se nachází na několika podstavcích vykuřovadel, které se našly při vykopávkách v okolí palenckého Chrámu kříže (obr. 11). V některých dnech rituálního cyklu musel být střed města Palenque zahalen v dýmu z těchto nádherných vykuřovadel.

Jeden z nejskvělejších příkladů raně klasické mayské keramiky byl nalezen r. 2002 ve Struktuře IX města Becán na jihu mexického státu Campeche. Jde o velkou mísu (takřka 50 cm v průměru), monumentální hlavně díky kosmickému tématu zobrazenému na vypuklé poklici. Odehrává se na ní mytický souboj tří osob s obludným ještěrem (obr. 1). Je nasnadě, že scéna má vztah k prastaré legendě zabití Kosmického kajmana a od ní odvozenému pozdějšímu mýtu z koloniálního Yucatánu týkajícího se Itzam Kab Ayiina. Znázornění tvora na míse je pravděpodobně založené na leguánovi druhu Ctenosaura similis, který je ve Střední Americe široce rozšířen. Dorůstá délky až 1,5 metru. Výraz pro leguána v koloniální yucatéčtině⁸⁾ je itzam; je spojený s prvotním kajmanem Itzam Kab Ayiinem (což znamená Leguán zemský kajman).

Na této scéně je ještěr vítězem střetnutí, i když těžce zraněný a vydatně krvácející. Tři osoby, pojmenované hieroglyfy na svých čelenkách,⁹⁾ jsou kořistí – jsou překousnuté v polovině těla. Obludný ještěr, který vůbec není obyčejným leguánem, je znázorněn v pozici, jako by plaval, zřejmě v prvotním moři. Obluda má též jaguáří uši a skvrny na zádech. Skvrny nejsou umístěny nahodile, mohou znamenat čtyři světové strany klasického mayského kosmogramu.¹⁰⁾ Navíc má ještěr na sobě jadeitový opasek, který je obvykle spojován s mayským Prvním otcem, Kukuřičným bohem (jadeit a kukuřice bývají v mayském myšlení považovány za axis mundi). Ještěr je temným stvořením smrti a obětování, má obětní šály, vyloupané oči a na kotnících náramky ozdobené znaky pro temnotu ak’bal.¹¹⁾ Spirály tekoucí krve proudí z několika míst, včetně ještěrova ocasu a ze zohavených těl. Řeka krvavých skvrn obklopuje celou scénu. Pravé oko na hlavě ještěra visí groteskně ven z očního důlku, snad zraněné v bitvě s třemi zabitými osobami (obr. 12). Lidská hlava, která se vynořuje z tlamy netvora, má podobně poškozené levé oko, tři červené vyloupnuté oči a skeletální dolní čelist. Jde nejspíše o hlavu božstva smrti, možná o hlavu patrona měsíce Pax, který je často zobrazován bez spodní čelisti.

Scéna zřejmě ukazuje kosmickou bitvu mezi obřím ještěrem a lidmi. Ti byli sice poraženi, záplava krve z obludy je však předehrou jejího pozdějšího zániku z ruky Slunečního žraločího boha G I, který vedl ke vzniku nového světa.