Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Teotihuacán a Mayové

Teotihuacán – Vatikán středoamerických indiánských kultur?
 |  14. 8. 2005
 |  Vesmír 84, 450, 2005/8

Na začátku prvního milénia radikálně změnily demografii centrálního mexického údolí mohutné výbuchy sopek Xitle a Popocatépetl. Starší civilizace, které existovaly před začátkem našeho letopočtu, byly rozsáhlým kataklyzmatem z velké části zničeny a obyvatelé, kteří katastrofu přežili, se přesunuli na sever údolí a založili Teotihuacán.

Teotihuacán – místo, kde se lidé stali bohy

Zříceniny Teotihuacánu leží dnes necelých 50 kilometrů severovýchodně od hlavního města Mexika, na vyprahlé náhorní plošině v nadmořské výšce asi 2200 metrů. Podle Aztéků byl Teotihuacán středem vesmíru, kde se bohové sešli, aby stvořili nový svět pod znovuzrozeným Sluncem. Bylo to místo, kde vznikl civilizovaný život a zrodil se čas.

Město bohů bylo skutečně postaveno jako posvátný obraz kosmu. Jeho hlavní osa, dnes zvaná Cesta mrtvých, je orientována zhruba severojižně a ukazuje k posvátné hoře Cerro Gordo. Na severním konci Cesty mrtvých, přesně ve směru na Cerro Gordo, stojí mohutná pyramida Měsíce. Východozápadní osa sledovala dráhu souhvězdí Plejád během letního slunovratu. Dvě obří stavby s chrámy na vrcholcích, pyramida Slunce a pyramida Měsíce, se vypínaly k nebesům, dodávajíce městu třetí rozměr (obrázek). Systém nedávno objevených tunelů a umělých jeskyní pod pyramidou Slunce představoval podsvětí. Podzemí sloužilo k různým ezoterickým obřadům, včetně lidských obětí a pohřbů.

Cesta mrtvých byla lemována chrámy, paláci a obytnými budovami. V době největšího rozkvětu okolo roku 500 činila rozloha celé městské zástavby asi 22 km2 a měla 125 000–200 000 obyvatel. Na jižním konci cesty, v průsečíku obou kosmických os, byla dvě ohrazená místa. První sloužilo pravděpodobně jako tržiště, druhé, zvané dnes Ciudadela, bylo snad nejdůležitější v Teotihuacánu. V jeho středu ležel chrám Opeřeného hada, bohatě zdobený hadími božstvy. Měl nesmírný význam nejen pro obyvatele Teotihuacánu, ale později i pro Maye, kteří mnohé z teotihuacánské symboliky převzali. Opeřený had (Quetzalcoatl) je i jednou z hlavních skulptur této stavby. Střídá se s druhým zoomorfem, Válečným hadem, předchůdcem aztéckého Xiuhcoatla či Tlaloca, boha války, deště a bouří. Ten se vyznačuje čelenkou pokrytou šupinami, přívěskem na nose a velkými očními kruhy (obrázek).

Obě nadpřirozené bytosti hrály zřejmě klíčovou roli v panteonu teotihuacánských božstev. Opeřený had byl symbolem války, lidských obětí, vody, plodnosti, a hlavně božské autority. Válečný had byl pravděpodobně mytologickým prvotním plazem ztělesňujícím počátek času (po zániku předchozího světa ve vulkanickém kataklyzmatu?) či koncept transformace a znovuzrození, ústřední téma mezoamerického kultu války. Obrovský význam této pyramidy, postavené okolo roku 200, dokládá asi 260 bojovníků obětovaných a pohřbených zde společně s množstvím zbraní, trofejí lidských čelistí, nosních přívěsků apod. Rituální zasvěcení pyramidy zřejmě tyto početné lidské oběti vyžadovalo. Pod schodištěm byla nalezena významná hrobka (v minulosti vyloupená), která pravděpodobně patřila jednomu z vládců Teotihuacánu. Zdá se, že na cestě do onoho světa doprovázely vládce lidské oběti.

Ačkoliv společnost v Teotihuacánu musela být na vysokém stupni rozvoje, zřejmě se nedopracovala k používání písma. Na nástěnných malbách se sice objevují jména osob a míst v hieroglyfické podobě, ale dosud neexistuje důkaz, že by se hieroglyfy používaly v komplexnější formě, jež se vyvinula u jiných mezoamerických civilizací. Není znám ani jazyk, jímž obyvatelé Teotihuacánu mluvili. Proto zatím není možné získat více údajů o jménech vládců či o historii a sociálněpolitické organizaci města. Je však zřejmé, že Teotihuacán měl v době svého rozkvětu – díky rozvětvenému obchodu, a hlavně vojenské síle – obrovský vliv po celé Střední Americe.

Bohatství Teotihuacánu bylo dáno především rozvinutou řemeslnou výrobou a zdrojem surovin, zvláště kvalitního obsidiánu. Vulkanické sklo mělo pro mezoamerické společnosti klíčový význam, neboť neznaly kovy. Dalším důležitým exportním produktem byla tenkostěnná oranžová keramika, která byla velice rozšířena a také hojně napodobována. Význam Teotihuacánu jako centra dálkového obchodu dokládají i baria, městské čtvrtě oaxackých, veracruzských či mayských obchodníků a řemeslníků.

Množství válečných scén na teotihuacánských freskách svědčí o militarizaci společnosti. Pro Maye byl Teotihuacán obchodním partnerem i dobyvatelem; byl cílem náboženských poutí a zdrojem ezoterických znalostí, místem, kde se školila mezoamerická elita. Nedávno byly hluboko uvnitř pyramidy Měsíce nalezeny tři hroby význačných osobností s artefakty mayského původu. Pocházejí ze 4. století, z období intenzivních vztahů Teotihuacánců s Mayi. Zatím není jasné, zda byly pohřbené osobnosti Mayové či místní hodnostáři, v každém případě ale jde o první elitní hrobky objevené uvnitř pyramidy Měsíce. Epigrafické důkazy z mayského kontextu poukazují na možnost, že se mayští vládci vydávali do Teotihuacánu, aby obdrželi insignie úřadu, obdobné papežským investiturám světských vládců Evropy.

Ceremoniální architektuře Teotihuacánu dominovala fasáda označovaná talud a tablero. Vyznačuje se střídavým používáním šikmých a kolmých stěn, oddělených vystupujícími římsami (obrázek). Styl se rozšířil i do mnoha tehdejších, hlavně mayských měst, která se dostala pod vliv Teotihuacánu. Teotihuacánské fresky pulzují živými barvami a znázorňují zejména náboženská a vojenská témata oslavující mrtvé bojovníky a lidské oběti. Nápadný je malý důraz na postavu panovníka, zejména uvážíme-li, že se Mayové zdají být zobrazováním svých vládců posedlí. Častá jsou zobrazení Velké bohyně, která musela být, spolu s Opeřeným a Válečným hadem, hlavním božstvem Teotihuacánu (obrázek). Její portréty jsou hojné i na unikátní malované teotihuacánské keramice se štukovým povrchem.

Mayové si přivlastnili nejen Opeřeného a Válečného hada, ale celou teotihuancánskou symboliku. Např. oční kruhy boha války Tlaloca připomínající lebeční důlky. Teotihuacánští válečníci zřejmě nosili „brýle“ ze škeblí, které jim dodávaly strašidelný vzhled mrtvých válečníků (obrázek). Tyto brýle se též objevují v archeologických nálezech z mayské oblasti. Součástí výbavy teotihuacánských bojovníků byla také zrcadla z břidlice, rovněž známá z mayského prostředí, a vrhač kopí atlatl, původně používaný na bezlesých pláních středního Mexika (obrázek).

Teotihuacán existoval asi 700 let. Někdy roku 500 vstoupil z nejasných důvodů do éry svého konečného úpadku a okolo roku 750 se Město bohů zhroutilo. Teotihuacán byl vypálen a rozbořen, pravděpodobně při organizovaném povstání. Jeho konec připomíná dobře známý mezoamerický cyklus rozkvětů a pádů civilizací a pravděpodobně byl předzvěstí širšího kolapsu ostatních klasických kultur Střední Ameriky.

Jak uvidíme dále, pro Maye byl Teotihuacán prototypem civilizace, místem stvoření světa, které nazývali „Místo rákosů“ a znázorňovali glyfem Puh nebo Pu (obrázek). U pozdějších mezoamerických civilizací bylo legendární místo stvoření zváno Tollan; pro Maye byl Tollanem Teotihuacán. I v době, kdy už byl Teotihuacán obrácen v popel a prach, se Mayové hrdě hlásili k jeho dědictví a poukazovali na své dynastické spojení s „Místem rákosů“, kde se zrodila královská autorita i sám civilizovaný svět.

Příchod cizinců – Tikal

Teotihuacán získal vliv v mayské oblasti velmi časně, zřejmě už ve 3. století, především díky dálkovému obchodu. V mayských městech vzdálených více než 1000 kilometrů od Teotihuacánu se objevují předměty pocházejícící z mexické metropole i architektura stylu talud a tablero.

Tikal v guatemalském Peténu byl jedním z nejdůležitějších mayských měst již v předklasickém období (před počátkem našeho letopočtu). Za svou zjevnou prosperitu za vlády krále Chak Tok Ich’aaka I. (jméno lze přeložit jako Velký hořící dráp) ve 4. století zřejmě vděčil rozvinutému obchodu se vzdáleným Teotihuacánem, podpořenému možná i příbuzenskými svazky s vládci mexické metropole a přítomností etnických Teotihuacánců (obchodníků, špionů?) v Tikalu. Vzájemný vztah těchto dvou měst, oddělených více než tisíci kilometry pralesa a vysokých hor, se náhle změnil během jednoho dne, 16. ledna 378. 1)

Jak vyplývá ze soudobých hieroglyfických nápisů, vstoupila tehdy do Tikalu osobnost zvaná Siyaj K’ak (V ohni zrozený). Jeho titul byl západní kalomte (tzn. vládce ze západu) a přišel pravděpodobně v čele teotihuacánského vojska. Volně přeložený výraz „vstoupil“ či „přišel“ znamená ovšem v původním mayském znění spíš dobytí. V den vstupu Siyaj K’aka do Tikalu byla také zaznamenána smrt tikalského krále Chak Tok Ich’aaka. Nápis na stéle lakonicky uvádí, že Chak Tok Ich’aak I. vstoupil do vody, což je mayský eufemizmus pro smrt, neboť podsvětím byla vodní říše duchů a mrtvých. Je těžké se ubránit souvislosti mezi příchodem Teotihuacánců a okamžitým coup d’État, který vedl k změně vládnoucí dynastie. Siyaj K’ak se zřejmě stal jakýmsi prokonzulem pro střední Petén. Zastupoval svého vládce z Teotihuacánu, zvaného Sova vrhající kopí a znázorňovaného hieroglyfem sovy držící atlatl (obrázek). I Sova vrhající kopí nesl titul západní kalomte.

Archeologické nálezy i tesané nápisy naznačují explozi mexického vlivu v Tikalu ke konci 4. století, tedy v době těsně po uvedeném převratu. K nálezům patří především stély, ale také keramika a obsidián, evidentně importované z Teotihuacánu. Na jedné váze z šachtového (žárového) hrobu je dokonce vidět scénu (obrázek) zobrazující příchod poslů z teotihuacánského města (s pyramidou ve stylu talud a tablero) do města mayského (s postavou etnického Maye). Ve stejné šachtě byl nalezen zlomek stély s vyobrazením masky boha Tlaloca a emblémem Sovy vrhajícího kopí. Několik stél ukazuje bojovníky či krále v mexickém odění, s čelenkami Válečného hada (čelenky byly v mezoamerické ikonografii vždy odznakem božské autority) či ozbrojené atlatlem, zbraní do té doby v pralesích neznámou (obrázek).

Mayské jméno dostala i nadpřirozená bytost Válečný had. Znělo Wahablahun-Ubah-Kan a volně ho lze přeložit jako „Osmnáct zobrazení hada“ či „Osmnáctihlavý had“. Osmnáct skulptur Válečného hada lze vidět na pyramidě Quetzalcoatla v Teotihuacánu. Je zajímavé, že i on byl západní kalomte, tedy božstvo, které přišlo ze západu, z Mexika.

Během jednoho roku Siyaj K’ak dosadil v Tikalu novou dynastii v podobě syna Sovy vrhajícího kopí, mladého Yax Nuun Aiin I. (jméno lze přeložit jako První krokodýl nebo Zelený krokodýl). Zdá se, že během krátké doby Siyaj K’ak dokázal zavést „nový pořádek“ nejen ve středním Peténu (v okolí Tikalu), ale i v širší mayské oblasti. Téměř současně byl ustanoven princ podřízený Mexiku v Uaxactúnu, městě asi 30 kilometrů na sever od Tikalu. O tom, že to nebyl mírový akt, svědčí krypta jedné pyramidy v Uaxactúnu, v níž byla pohřbena – zřejmě zaživa – královská rodina. Dodnes stojí před pohřební pyramidou vítězná kamenná stéla s vyobrazeným bojovníkem v teotihuacánském odění a s nezbytným atlatlem v ruce (obrázek). Další vazalští vládci byli dosazeni v peténských městech Bejucal, Holmul, Naachtún, Río Azul, Yaxhá a Tres Islas. V Holmulu byla nedávno nalezena stéla s „podpisem“ místodržitele Siyaj K’aka vedle jména místního vládce a nástěnné malby v teotihuacánském stylu. 2)

Vliv Teotihuacánu se rozšířil i do těch nejzazších koutů mayského světa. Svědčí o tom Palacio del Stuccos v severoyucatánském Acancéhu se skvěle zachovanou fasádou a bohatstvím mytologických zvířat, jež jsou oblečena v mexickém stylu. Doprovázejí je hieroglyfické symboly, z nichž nejnápadnější je Puh (Tollan-Teotihuacán – obrázekobrázek). Dobře zachované fresky v teotihuacánském stylu má i město Xelha na břehu Karibského moře.

Calakmul, který leží na sever od Tikalu v dnešním mexickém státě Campeche, se stal snad již na konci 5. století soupeřem Tikalu. Tikal a Calakmul byly dvě supervelmoci mayského světa. Téměř neustále byly ve válečném stavu – až do definitivní porážky Calakmulu Tikalem na konci 7. století. Obě supervelmoci měly své vazalské státy a o nadvládu nad mayským světem bojovaly po staletí. Pro Calakmulany představoval Tikal cizí, „nemayskou“ a agresivní ideologii. Je zajímavé si uvědomit, že se v Calakmulu dosud nenašly žádné známky vlivu Teotihuacánu.

Yax Nuun Aiin I., král Tikalu, zemřel asi roku 404 a jeho hrobka byla nalezena hluboko pod pyramidou v Severní akropoli. Mimořádně bohatý soubor malované keramiky, který mrtvého krále doprovázel do podsvětí, byl většinou dekorován mexickými motivy. Jedna z nádob měla dokonce nápis, který ji identifikoval jako „Pohár syna Sovy vrhajícího kopí“. Yax Nuun Aiin I. byl zpodobněn i na dvou kamenných stélách. Objevuje se na nich jako mexický válečník s atlatlem a štítem (obrázek). Na jedné ze stél je i se svým synem Siyaj Chan K’awillem (Bouřlivým nebem), na kterém je už ale patrný sklon k pomayštění; je zobrazen jako May, i když drží v ruce čelenku s emblémem svého předka, Sovy vrhajícího kopí. Na druhé straně stély je dlouhý hieroglyfický nápis, popisující historii Tikalu, včetně dobytí sousedního Uaxactúnu, a představuje Siyaj Chan K’awilla jako pokračovatele mayské dynastie, která, jak víme, byla násilně přerušena Teotihuacánci o půl století dříve. Zdá se že matka Siyaj Chan K’awilla byla mayského původu a že se mexická a mayská dynastie spojily. Kromě jiného zmiňuje nápis úmrtí Sovy vrhajícího kopí v roce 439, z čehož je patrné, že i on byl historicky doloženou osobou.

Z období vlády Siyaj Chan K’awilla pochází další neobyčejný monument. Bývá nazýván Marcador a byl vykopán v Tikalu v komplexu C6-XVI na jih od skupiny „Ztracený svět“ (Mundo perdido), jenž vznikl zřejmě ještě před vpádem Teotihuacánců. Byla tam odkryta nízká pyramida typu talud a tablero, postavená na nádvoří ohraženého obytného komplexu s typickým teotihuacánským půdorysem. Zřejmě tam žila kolonie Teotihuacánců ještě před osudným převratem v roce 378. Na nízké pyramidě byl v roce 414 umístěn Marcador – kamenný sloup, který je věrnou kopií podobného artefaktu z teotihuacánské čtvrti Ventilly a je ojedinělý v mayském světě. Dekorován je emblémem Tlaloca a symbolem Sovy vrhajícího kopí. Mayský hieroglyfický text je velmi informativní a je zdrojem mnoha historických údajů uváděných v tomto článku.

Nekonečné války mezi dvěma mayskými velmocemi Tikalem a Calakmulem zasáhly i sever Yucatánu. Město Oxkintok poblíž západního pobřeží Yucatánu má pyramidy postavené ve stylu talud a tablero a zřejmě prosperovalo díky zámořskému obchodu s Teotihucánem (obrázek). Bylo asi spojencem Tikalu a někdy v 5. století jeho bojovníci zničili město Yaxuná, jež se zdálo být pod vlivem nepřátelského Calakmulu. Vše se patrně odehrálo podobně jako v peténském Uaxactúnu – královskou rodinu zmasakrovali tikalsko-mexičtí dobyvatelé. Vítězná stéla v Yaxuná je podobná zmíněné stéle z Uaxactúnu a v hromadném hrobě královské rodiny byly předměty jasně teotihuacánského původu – krom jiného soška teotihuacánské Velké bohyně. Zdá se, že dobyvatelé chtěli dát najevo, že zdrojem autority je Teotihuacán.

V druhé polovině 5. století vliv Teotihuacánu na Tikal postupně slábl. Lze to přičíst postupnému pomayštění vládnoucí dynastie. Výbojnost Tikalu však neslábla. Postupně ovládl další města, včetně velikého a vzdáleného Caracolu v dnešním Belize. Ale „pýcha předchází pád“ a r. 562 porazil vazalský Caracol za podpory Calakmulu Tikal. Tikal byl zřejmě vypleněn a jeho král Wak Chan K’awii (Ptačí dvojník) popraven. Tato porážka byla začátkem dlouhého úpadku, z něhož se Tikal nevzchopil po víc než 130 let. Je možné, že souvisel s úpadkem jeho mocného spojence Teotihuacánu a s následným přerušením, či alespoň omezením dálkového obchodu.

Jižní mayské státy – Kaminaljuyú a Copán

Daleko na jih v horách na pokraji guatemalského hlavního města leží ruiny mayského města Kaminaljuyú. Dnes je takřka pohlceno příměstkou zástavbou, ale v předklasickém období bylo centrem silného a rozlehlého mayského státu. Zde a na západních svazích Kordiller se objevily první mayské hieroglyfické nápisy, rafinovaná keramika a skvěle provedené stély. Někdy mezi lety 200–400 se státní útvar zhroutil, snad po invazi negramotných horských kmenů Kičé. Ale na začátku 5. století byl Kaminaljuyú znovu oživen Teotihuacánci ze západu. Noví páni si zajistili výhodné obchodní vztahy s touto mayskou oblastí a jejich vliv se projevil architekturou talud a tablero, středomexickou keramikou, šachtovými hroby pod schodišti pyramid a dalšími předměty teotihuacánského původu či jejich místními napodobeninami. Populace Kaminaljuyú vzrostla zhruba na 15 tisíc obyvatel především díky kvetoucímu obchodu s Mexikem (kakao, jadeit, obsidián). Historie se opakovala i zde – s pádem Teotihuacánu v 7. století byl někdy okolo roku 800 opuštěn i Kaminaljuyú.

Copán je mayské město na vysočině západního Hondurasu, na samém východním konci mayské oblasti. Také zde byly objeveny důkazy ilustrující vztahy mezi Mayi a Teotihuacánem, včetně jasných důkazů o úloze Teotihuacánu při zakládání nové copánské dynastie. Prvním panovníkem byl Yax-K’uk-Mo’ (První kvesal a ara 3) ). Vládl v letech 426 až cca 437 a dalších skoro 400 let byl uctíván jako bůh. Také on byl západní kalomte, tedy přišel ze západu, snad z Peténu, či dokonce z Teotihuacánu a pravděpodobně uzurpoval Copán vojenskou silou. Nedávno rozluštěné texty ukazují, že Yax-K’uk-Mo’ byl inaugurován a obdržel symboly královské moci na vzdáleném místě zvaném „Dům zkřížených pochodní“ či „Místo prvního ohně“, snad tedy v Tikalu, nebo dokonce v Teotihuacánu. Většina těchto informací pochází z textu na Oltáři Q, monumentu, který byl postaven o 350 let později jedním z posledních králů Copánu. Oltář ukazuje posloupnost šestnácti copánských vladařů. První je Yax-K’uk-Mo’ vyobrazený s čelenkou z papouščích per, očními kruhy mexického boha Tlaloca a malým obdélníkovým štítem s emblémem mexického Válečného hada, který částečně zakrývá jeho zakrnělou pravou paži (obrázek).

Toto období copánské historie skvěle dokumentují nedávné archeologické nálezy. Hluboko pod pyramidou č. 16 byla nalezena klenutá krypta, která obsahovala kostru muže obklopenou ornamenty z jadeitu, včetně přívěšku totožného s vyobrazením Yax-K’uk-Mo’a na Oltáři Q. Kostra ukazuje, že zesnulý utrpěl (buď ve válce či při míčové hře) těžké zranění na pravé paži, které se nikdy nezhojilo. Analýza kosterních pozůstatků dále ukázala, že zesnulý byl cizinec. Pyramida Hunal, pod níž byl král pohřben a která byla později nahrazena dalšími strukturami, byla postavena v teotihuacánskému stylu talud a tablero a původně byla dekorována freskami. Umístění hrobky v samém posvátném středu copánské akropole odpovídá významu zbožňovaného zakladatele dynastie. V pyramidě následující po Hunal byla nalezena další hrobka (obrázek), zřejmě manželky zakladatele dynastie, jejíž kosti ukazují na místní původ. Podobně jako v Tikalu se i zde dobyvatel „přiženil“ do místní mayské dynastie. Další struktura, zvaná Margarita, má skvěle zachované štukové reliéfy propletených kvesalů a papoušků ara s miniaturními portréty slunečního boha v pootevřených zobácích. Tyto reliéfy jsou ikonickým zobrazením zakladatele dynastie.

Památek na Teotihuacánce bylo v Copánu nalezeno několik. Ačkoliv v Copánu byla jen jedna pyramida postavená ve stylu talud a tablero (Hunal), na silný vliv mexické metropole poukazuje několik šachtových hrobů a četné nálezy v nich (pyritová zrcadla, brýle a čelenky ze škeblí, keramika, obsidiánové hroty aj.). Další památkou je copánské míčové hřiště vyzdobené skulpturami čtyř nadpřirozených ptačích stvoření, zřejmě papoušků ara, s hlavou Opeřeného hada v oblasti genitálií. Tyto hlavy Opeřeného hada jsou věrnou kopií skulptur zdobících pyramidu Quetzalcoatla v Teotihuacánu (obrázek).

Oživení teotihuacánského stylu

Ačkoliv odkazy na Teotihuacán z copánské symboliky postupně mizí během 5. a 6. století (což připomíná situaci v Tikalu či Kaminaljuyú), o nějakých 100 či 150 let později pozorujeme renezanci teotihuacánského stylu. Stejnou tendenci je možno vidět v několika dalších mayských městech. Mezi raně klasickým a pozdně klasickým obdobím je však rozdíl. V prvním případě byl efekt bezprostřední, plynoucí z přímého kulturního a politického vlivu. V druhém byla teotihuacánská ikonografie víceméně pomayštěna, aby byla ve shodě s mayskou estetickou konvencí, ale stále připomínala dávnou historii, etnickou odlišnost a původ vládnoucích dynastií. „Návrat“ k Teotihuacánu, který tou dobou vlastně již neexistoval, mohl znamenat formulaci legitimnosti, původu a prestiže i odkaz k místu, kde vznikla civilizace a autorita. Teotihuacán alias Tollan se stal idealizovaným konceptem, často znázorňovaným glyfem Puh.

V samotném Copánu se našlo mnoho odkazů na pozdněklasickou teotihuacánskou symboliku. Např. stéla krále jménem Kouřící Imix 4) z druhé poloviny 7. století ukazuje panovníka obklopeného teotihuacánskou ikonografií (obrázek). Zdá se, že pozdější copánský král K’ak Joplaj Chan K’awill (Kouřící opice) chtěl zdůraznit slavnou tradici copánské dynastie po zdrcující porážce, kterou utrpěl jeho předchůdce Wahablahun-Ubah-Kan (jméno lze přeložit jako Osmnáct zobrazení hada, občas užívaný překlad Třináctý králík je nesprávný) od svého bývalého vazala, sousední Quiriguy. K’ak Joplaj Chan K’awill a jeho syn-nástupce nechali postavit chrám číslo 26 s nádherným Hieroglyfickým schodištěm a sochami šesti copánských králů, všech oblečených a vyzbrojených jako válečníci z Teotihuacánu. V chrámu na vrcholu pyramidy byly v roce 751 instalovány hieroglyfické nápisy v „mexikanizované formě“. Dělají dojem dvojjazyčného textu a připomínají mexický původ copánské dynastie. Jeden z posledních copánských králů Yax Pasaj (Vycházející slunce) postavil poslední verzi pyramidy 16. Na vrcholku měla bohatě zdobenou svatyni zakladatele dynastie Yax-K’uk Mo’a. Hluboko pod pyramidou ležela Yax-K’uk Mo’ova hrobka.

Koncem 8. století Tikal prožíval renezanci teotihuacánských zobrazení, zejména za vlády Hasaw Chan K’awilla I. (K’awill rozjasní oblohu), který r. 695 porazil dávného soupeře Calakmul. Nejznamenitější památkou je rytý dřevěný dveřní překlad z Chrámu číslo 2, který ukazuje bojovníka (krále) ustrojeného do teotihuacánské „uniformy“ s obřím zobrazením Válečného hada. Nápis na okraji portrétu obsahuje symboly kaktusů a rákosů (Puh), rostlin, které jsou domovem spíše v oblasti Teotihuacánu. Dveřní překlad byl instalován u příležitosti výročí smrti Sovy vrhajícího kopí a rytina na něm by mohla být jeho jediným známým portrétem.

Ikonografie z pozdně klasického období inspirovaná Teotihuacánem se objevuje v řadě dalších mayských měst. Patří mezi ně Uxmal, Toniná, Chac, a především Palenque a Piedras Negras. V Palenque bylo nalezeno několik reliéfů s teotihuacánskou tematikou, zejména králů s čelenkou Válečného hada. Založení dynastie v Palenque lze datovat do 5. století, období největšího vlivu Teotihuacánu v Peténu. Za povšimnutí stojí nápis na panelu v palenckém paláci ze 7. století odkazující na vůdce tikalských dobyvatelů Siyaj K’aka. Je možné, že založení dynastie v Palenque mohlo být spojeno také s postupem Mexičanů do blízkého Peténu (obrázek). Piedras Negras skrývá podobné záhady. V 7. století a později se v něm objevuje několik panelů s teotihuacánskou tematikou, jeden z nich dokonce s kryptickým odkazem na západního kalomte (obrázek). Výraz se vztahuje k místodržícímu, který přišel pravděpodobně z Teotihuacánu, jinak se v mayských jazycích nevyskytuje. Ačkoliv panel pochází ze 7. století, zdá se, že se vrací k událostem, které se odehrály asi roku 510. Znamená to, že Teotihuacánci dobyli také Piedras Negras a snad i Palenque či ostatní mayská města? Je možné, že další vykopávky hluboko pod „klasickou vrstvou“ ukážou, že ve 4. a 5. století Teotihuacán ovládl většinu klasických mayských měst. Zdá se pravděpodobné, že četné reference na Teotihuacán v pozdně klasickém období nebyly jen výrazem nostalgie, ale skutečným odkazem na Město bohů, místo původu mayské elity a její autority.

Literatura

Estrada-Belli F.: Archeological Investigations at Holmul, Petén, Guatemala, in report to Foundation for the Advacement of Mesoamerican Studies, famsi.org/reports/01009/index.html.
Fash W. L., Fash B. W.: Teotihuacan & Maya. A Classical Heritage, in Mesoamerica’s Classical Heritage (eds. Carrasco D., Jones L., Sessions S.), University Press of Colorado, Boulder 2000
Martin S.: Power in the West – the Maya and Teotihuacan, in Maya, Divine Kings of the Rain Forest (ed. Grube N.), Könemann Verlagsgesellschaft, Cologne 2000
Popson P. C.: Maya Goods in Teotihuacan Tomb, Archeology, January/February, 2003
Schele L., Freidel D.: A Forest of Kings, The Untold Story of the Ancient Maya, W. Morrow, New York 2000
Stuart D.: The Arrival of Strangers. Teotihuacan and Tollan in Classic Maya History, in Mesoamerica’s Classical Heritage (eds. Carrasco D., Jones L., Sessions S.), University Press of Colorado, Boulder 2000
Suhler C., Freidel D.: Life and Death in a Maya War Zone, Archeology, May/June, 1998
Stuart G. E.: The Timeless Vision of Teotihuacan, National Geographic, 188, 2, December 1995

Poznámky

1) Převod mayského datování na křesťanské byl proveden podle Goodmanovy-Martínezovy-Thompsonovy korelace (GTM).
2) Mayská města uvedená v článku najdete na mapě ve Vesmíru 82, 330, 2003/6.
3) Pták kvesal chocholatý (Pharomachrus mocinno, čel. Trogonidae) byl pro Maye posvátným ptákem. Jeho peří tvořilo významnou součást slavnostních oděvů, podobně jako peří papoušků ara (Ara spp.)
4) Imix je jméno dne v dvacetidenním cyklu tzolkinu, obřadním roku trvajícím 260 dnů (viz Vesmír 83, 568, 2004/10).

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie

O autorovi

Stanislav Chládek

Ing. Stanislav Chládek, CSc., (*1937) vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou. Před odchodem do USA pracoval v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV. Nyní žije střídavě v Michiganu a Coloradu a věnuje se svému koníčku – historii a archeologii. Podnikl již mnoho výprav do jeskyní na mayském území a do různých končin světa na mořském kajaku.
Chládek Stanislav

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné