Dálkový průzkum odhalil opevnění z napoleonských válek

Roku 1813 panovaly obavy, že pokud koaliční armáda v rozhodujícím střetu s Napoleonem prohraje a stáhne se ze Saska do Čech, napoleonské vojsko ji bude pronásledovat. V severozápadních Čechách se proto urychleně budovala linie obranných polních opevnění. Jak bitva národů u Lipska dopadla, je všeobecně známo; opevnění nakonec nebylo potřeba. Jeho stopy, v terénu nepozorovatelné, dnes archeologové odhalují díky dálkovému průzkumu Země.

Pečlivým studiem středo-severo‑západního sektoru české kotliny, tak jak ji zachytily mapové listy prvního (josefského), druhého (Františkova) a třetího (františko‑josefského) vojenského mapování habsburské říše, se potvrzují dobové zprávy o tom, že prvky polního opevnění rakouského císařství, rozmístěné v uvedeném prostoru zdánlivě nahodile, ve skutečnosti vytvářely promyšlený systém obrany. Pohledem do řady map těchto kartografických děl se lze přesvědčit o tom, že polní opevnění bývala v oblastech zvýšeného rizika válečných střetů neodmyslitelnou součástí české pozdně novověké (barokní) a raně industriální krajiny. Jejich nemalý počet je dodnes zachován v otevřené krajině v podobě zalesněných a křovím porostlých ostrůvků antropogenních reliéfních tvarů (většinou jako geometricky pravidelná ohrazení, jejichž půdorys utvářejí lomené rovné linie).

Historie opuštěných novověkých vojenských opevnění, budovaných v terénu mimo velké komplexně konstruované bastionové pevnosti (na zde sledovaném teritoriu Terezín), je odrazem přírodních pochodů, především klimatu a půdní eroze ve svažitém terénu. Zároveň se v ní zrcadlí procesy spojené s využíváním zdrojů přírodního prostředí člověkem, jímž byly terénní překážky buď jednorázově odstraňovány, nebo podléhaly dlouhodobému nivelování terénu vlivem opakované orby či pastvy. Velký počet objektů této kategorie archeologického dědictví je tak dnes pohřben pod povrchem země a k jejich odhalení lze v první řadě s úspěchem využívat fotografie pořizované za vhodných podmínek z výšky.

V posledních letech přispěl významnou měrou k jejich identifikaci ve středních a severozápadních Čechách především opakovaný vizuální letecko-archeologický průzkum, ale také interpretace veřejně dostupných ortofotomap¹⁾ a digitálního terénního modelu ČR.²⁾ Prostřednictvím vegetačních příznaků se podařilo objevit řadu jak morfologicky standardních, tak i méně obvyklých komponent polního opevnění, které mělo pomáhat odrazit vpád potenciálního nepřítele. Netřeba přitom zdůrazňovat, že možnosti dat z dálkového průzkumu Země se znásobují tehdy, je-li do procesu analýzy, interpretace a mapování integrováno více druhů těchto dat.

Poplze 1 (P1). Polní opevnění typu rohy (koruna, Hornwerk; letecká fotografie z 23. 6. 2011).Snímek Martin Gojda

Obranná linie podél Ohře