Aktuální číslo:

2019/6

Téma měsíce:

Výboj

Co je to gen?

7. Genetická informace není jen pořadí nukleotidů v DNA
 |  31. 10. 2013
 |  Vesmír 92, 638, 2013/11
 |  Seriál: Co je to gen, 7. díl (PředchozíNásledující)

Informaci obvykle chápeme jako údaj o reálném prostředí, o jeho stavu a procesech v něm probíhajících, anebo jako výsledek poznání fixovaný ve znakové podobě na informačním nosiči.

Jde o termín z oblasti lidské komunikace. Roku 1948 publikoval Claude Shannon z Bellovy laboratoře průkopnickou práci A Mathematical Theory of Communication, v níž se zabýval přenosem zpráv, kódovaných v nějaké abecedě o konečném počtu znaků. Tato publikace výrazně usměrnila další uvažování, a to nejen v oblasti komunikace mezi lidmi. Ovlivnila také úvahy molekulárních biologů o genetické informaci, kterou lze do jisté míry považovat za zvláštní způsob molekulární komunikace, při které se předávají „zkušenosti“ mezi za sebou následujícími generacemi buněk, resp. mnohobuněčných organismů. Z oblasti lidské komunikace je v genetice odvozeno mnoho termínů. Jsou to např. genetická abeceda, transkripce DNA (přepis), translace mRNA (překlad), replikace DNA, genetický kód, záznam genetické informace, korekce chyb a mnoho dalších.

Genetickou informaci zaznamenanou v dvojřetězcové DNA (v dalším dsDNA z anglického double stranded) lze považovat za jakýsi soubor návodů či realizačních programů vypovídajících o tom, jak má za daných podmínek organismus vypadat, co se v něm má odehrávat, jak má reagovat na vnější podmínky a hlavně, jak se má množit, růst a vyvíjet od svého zrození až do smrti. Základní odlišností informace lidské a genetické je, že genetické návody jsou přímo propojeny s realizačními akcemi naprogramovanými dlouhodobým vývojem – čtení dědičných návodů není odděleno od svého naplnění. Ústřední roli v dědičnosti hraje obvykle dsDNA, nositelka záznamu genetické informace.

Informace v DNA má dědičný charakter jen v tom případě, když je DNA součástí nějakého replikonu (samostatně se replikující jednotky), který zajistí její setrvání v potomstvu. Replikonem může být např. plazmid1) anebo chromozomální DNA či její úsek. Jiná DNA se v buňkách, resp. organismech, trvale neudrží. Genetická informace přesunutá na jiné médium přestává být dědičná, pokud toto médium není schopno zajistit přenos informace na další generace organismů.

Při realizaci základního typu návodů se vybraná informace přenáší na RNA a popřípadě na proteiny, které většinu konkrétních akcí na buněčné úrovni i v celém organismu zajišťují. DNA tedy slouží jako předloha pro syntézu kopie sebe samé, ale po částech i pro syntézu svých hlavních „spolupracovníků“, více či méně specifických vykonavatelů životních pochodů.

Sekvence kódující RNA, proteiny anebo vznik komplementárních kopií DNA však představují jen jednu složku genetické informace. Další úseky DNA (úseky asociované s jednotlivými kódujícími sekvencemi), na něž se specificky připojují produkty syntetizované na jiných kódujících sekvencích, zajišťují regulaci a realizaci syntézy informačních makromolekul. Některé úseky jsou rozeznávány na úrovni DNA (pro replikaci a transkripci) a další až na RNA (pro translaci). Část návodů se ale zaměřuje na jiný typ akcí, než je syntéza, např. na degradaci informačních makromolekul, jejich transport a úpravy, rekombinaci DNA atp. Většina těchto úseků DNA určuje interakce mezi informačními makromolekulami, tj. nukleovými kyselinami a proteiny. Tyto úseky mohou nést informaci čtenou jako sekvenci bází, ale většinou je informace čtena jiným způsobem2) (jde o informaci danou konformační zvláštností anebo poruchou běžného strukturního uspořádání v určitém místě, jejíž vznik je závislý na sekvenci jen částečně, popř. není sekvencí ovlivněn vůbec). Existují však i úseky DNA, které nekódují žádný produkt a pro své dědičné uplatnění přímo nevyžadují interakce s dalšími informačními makromolekulami. V těchto případech je informace obvykle dána počtem nukleotidů daného úseku určujícího vzdálenost (rozmístění) sousedních genetických elementů.

Nyní vidíte 22 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika

O autorovi

Vladimír Vondrejs

Doc. RNDr. Vladimír Vondrejs, CSc., (*1937) vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na několika vysokých školách v Čechách a na Slovensku zaváděl výuku molekulární biologie. Na katedře genetiky a mikrobiologie PřF UK zavedl genové inženýrství. Postupně se věnoval výzkumu buněčného cyklu, rozvoji metod genových modifikací a reparaci DNA u mikroorganismů. S velkým zaujetím se ve volném čase věnuje malování a sochaření.

Doporučujeme

Člověk proti sopce: boj o osud města Vestmannaeyjabær

Člověk proti sopce: boj o osud města Vestmannaeyjabær

Petr Brož  |  17. 6. 2019
Před 46 lety se pod nohama nic netušících obyvatel malého islandského ostrova Heimaey otevřelo peklo. Islanďané rozpoutali jednu z největších...
Jak vosy dobývají svět

Jak vosy dobývají svět uzamčeno

Pavel Pipek  |  3. 6. 2019
Vosy jsou pro lidi jedním z nejnenáviděnějších organismů. Zatímco v původním areálu výskytu je jejich špatná pověst nezasloužená, protože v něm...
Hledá se blesk

Hledá se blesk uzamčeno

V chápání elektrických jevů jsme za uplynulých 250 let udělali obrovský pokrok. Úplnému porozumění ale stále vzdoruje záhadné chování obyčejných...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné