Jeskyně s opálovými krápníky

Azorské ostrovy jsou nejzápadnější výspou Evropy (Vesmír 81, 403, 2002/7). Devět sopečných vrcholů čnících nad hladinu oceánu uprostřed Atlantiku vzniklo v blízkosti středooceánského hřbetu v místech, kde se stýkají tři desky zemské kůry: evropská, americká a africká. Tektonický neklid na styku desek je příčinou zemětřesení, která jsou na Azorských ostrovech na denním pořádku. Poměrně častá vulkanická činnost je vyvolána nejen blízkostí kontaktu litosférických desek, ale zejména horkou skvrnou, která se pod Azorskými ostrovy nachází (viz rámeček). Proto se s projevy sopečné činnosti setkáváme na Azorech na každém kroku.

Stáří sopečných hornin na dvou větších ostrovech – São Miguel a Terceira – narůstá od západu k východu až na 4 miliony let v důsledku pohybu ostrovů nad zmíněnou horkou skvrnou (obr. 2). K nejmladším výlevům lávy docházelo i v historické době po osídlení ostrovů v 15. století. Dřímající azorské vulkány se ani dnes nezapřou vývěry vulkanických plynů a par označovaných jako fumaroly. Dalším z impozantních projevů vulkanické aktivity jsou velké kolapsové krátery sopek – tzv. kaldery. Jejich stovky metrů vysoké stěny strmě klesají ke dnu, na kterém se často zrcadlí jezero (obr. 1).

Další výtvor sopečné činnosti zůstává ukryt pod povrchem ostrovů. Jsou to lávové jeskyně. Vznikají většinou tak, že tekoucí lávový proud na povrchu zchladne a utuhne, zatímco uvnitř roztavená láva stále ještě proudí. Postupně odteče a uvnitř lávového proudu zůstane tunel – lávová jeskyně. S takovými tunely se můžeme setkat na mnoha místech Azorských ostrovů. Některé vznikaly i v dobách ledových, kdy hladina světových oceánů byla více než o 100 m níže než dnes. Lávové tunely z té doby jsou dnes ovšem zatopeny pod hladinou moře. Jeskynní dutiny mohou vznikat i tak, že láva ve svislém sopouchu zchladne, zmenší svůj objem a vznikne vertikální dutina.

Jeskyně Algar do Carvão

Jeskyni najdeme ve středu ostrova Terceira v kaldeře vulkánu Guilherme Moniz. Na východě sousedí s kalderou vulkánu Cinco Picos, která je svými rozměry 7 × 9 km největší na Azorech (obr. 6). Samotná jeskyně vznikla v kuželu sopečné strusky čedičového složení. Po erupci a vylití lávy, k němuž došlo před 1700 lety, nastal kolaps výplně sopouchu. Vznikla vertikální dutina propasťovitě otevřená na denní světlo.

O prvním sestupu do jeskyně, který uskutečnil Candido Corvello 26. ledna 1893, informoval dobový časopis Cartão de Visita. Odvážlivec byl ohromen velikostí dutiny, jejíž délka činí 90 m a výška 80 m. V nejhlubším místě našel jezírko s průzračnou vodou. V průběhu minulého století následovalo několik dalších výzkumných výprav do nitra jeskyně. Až do konce šedesátých let do ní bylo možné sestoupit pouze po laně. Pak byla zpřístupněna pro veřejnost pohodlnou štolou.

Neméně zajímavé jsou i krápníky a různé sintrové polevy, které nacházíme na stěnách jeskyně (obr. 7). Na první pohled vypadá krápníková výzdoba k nerozeznání od kalcitových krápníků, které jsou běžné v našich jeskyních, vznikajících ve vápenci. Sintr v Algar do Carvão je však měkký, porézní a velmi křehký. Výsledky chemické a strukturní analýzy ukázaly, že jde o amorfní kysličník křemičitý – opál. Tento minerál nebývá ve vápencových jeskyních příliš hojný, zato v jeskyních lávových se vyskytuje často. Opál se na stěnách dutin ukládá ve formě povlaků, kůr, kulovitých výrůstků a může také vytvářet stalagmity i stalaktity. Je většinou bílé barvy, může však mít i různé odstíny od žluté po hnědou a šedou v závislosti na obsahu prachu a sloučenin železa, vznikajících při zvětrávání matečné vulkanické horniny.

Stejně jako karbonátová jeskynní výzdoba vznikají i opálové krápníky vysrážením ze skapové vody. Srážková voda prosakující z povrchu do podzemí rozpouští mikrokrystalický křemen uzavřený v dutinkách vulkanických hornin. Na jeskynních stěnách se pak oxid křemičitý vysráží ve formě opálu. Srážení opálu je podporováno i biologickými procesy – činností rozsivek (jednobuněčných řas vytvářejících křemitou schránku), hojně přítomných v silně mineralizované vodě v mikrolagunách na povrchu sintrové výzdoby.

Na příkladu jeskyně Algar do Carvão, kde je stáří krápníků menší než 2000 let, je patrné, že tvorba tohoto typu jeskynní výzdoby může probíhat relativně rychle. Otázkou je, jak dlouho se bude opál na stěnách dutiny ještě tvořit. V případě, že se sopka probudí k životu, zanikne nejen jeskyně, ale i její opálová výzdoba.