Zdravotní rizika videoher

Videohry (hry na počítači, mobilním telefonu či jiném zařízení se zobrazovací jednotkou) bývají spojeny s nedostatkem pohybu a nezdravým způsobem života. Děti v průmyslově vyspělých zemích dnes tráví vsedě mnohem více času než minulé generace, což s sebou přináší onemocnění pohybového systému, obezitu, cukrovku a kardiovaskulární nemoci. Častá manipulace s počítačem je rizikovým faktorem pro bolesti šíje a bederní páteře. V ČR se děti věnují tělesnému cvičení týdně asi 4 hodiny, kdežto televizi a počítači 14 hodin. Bezmála 40 % českých dětí od 11 do 15 let má vadné držení těla. V mnoha zemích (v Kanadě, Portugalsku, Švýcarsku) byl v souvislosti s televizí a videohrami zaznamenán u dětí vzestup obezity.

Po závodivé počítačové hře vzrůstá tendence riskovat, a tedy nebezpečí úrazu. Po hrách se simulovanou jízdou se dostavují závrati, nevolnost, bolesti hlavy. Dlouhodobé sledování obrazovky se projevuje napětím v očích, podrážděním, zčervenáním, rozmazaným a dvojitým viděním (popř. i některými formami astigmatizmu). Pro oči je výhodnější, když pohled směřuje mírně dolů, ovšem příliš nízko umístěný monitor vede k špatnému držení krku a páteře. S videohrami bývá dáván do souvislosti vyšší výskyt fotosenzitivní epilepsie. Nové online hry jsou krvavější, násilnější, složitější a graficky propracovanější. Mohou přispívat k emočním poruchám, nutkavému myšlení a násilnému chování. U dospívajících, kteří se věnují online hrám, se zhoršuje kvalita soukromých i společenských vztahů. ¹⁾

Videohrám obsahujícím nějakou formu násilí dávají přednost chlapci s menší schopností vcítění, se sklonem k násilí a s nižší inteligencí. Kauzalita je ale obousměrná – násilné videohry snižují schopnost empatie. Nejnebezpečnější formy násilí v počítačových hrách jsou ty, které může dospívající napodobit (bodnutí nožem představuje větší riziko než používání mezikontinentálních raket). Děti napodobují to, s čím se setkávají. Snížená citlivost při pohledu na krev může být užitečná např. pro chirurga, u dospívajících však snižuje užitečné zábrany. Ještě horší než násilnické záporné postavy jsou pro ně násilně se chovající kladní hrdinové. Násilné videohry u dětí nejprve potlačí strach z násilí, vyvolají přesvědčení, že násilí je normální, není třeba je odsuzovat. Důsledkem je nižší prosociální chování dospívajících. Rodiče by měli u dětí omezovat hraní agresivních videoher a podněcovat kritické uvažování.

Patologický vztah k počítačům, internetu a videohrám bývá někdy řazen mezi návykové a impulzivní poruchy, tj. do stejné skupiny jako patologické hráčství, pro které je ale charakteristické hraní o peníze (viz Vesmír 74, 248, 1995/5). Návykové chování ve vztahu k internetu může být formou úniku před jinými duševními problémy, které je třeba léčit. Mezi lidmi nadměrně se věnujícími počítačům byl zjištěn vysoký výskyt jiných duševních problémů, manželských konfliktů a syndrom vyhoření. V některých videohrách se objevuje i zneužívání psychoaktivních látek. Nepříznivý vliv televize na zneužívání alkoholu byl již prokázán, vliv počítačových her v tomto směru není zcela jasný. Je ovšem známo, že jedna návyková nemoc může snadno přejít v jinou.