Čte Zrzavý Zrzavého?

Nebyli jste po přečtení textíku Ještě jednou o zvířatech v lidské péči: Poznámky neodarwinistické poněkud zmateni? Já ano. Autor totiž nerespektuje základní hledisko neodarwinizmu, v němž nás, čtenáře Vesmíru, dříve sám vyškolil. V evoluci nejde o organizmy, ale o geny, popřípadě koalice genů. Zájem genů (reprodukovat se) ale nemusí být shodný se zájmy jedinců. Prostředí, ve kterém se úspěšně šíří určité geny, nutně nemusí být to, v němž se jejich nositel cítí spokojeně. Skutečnost, že kráva dokáže přežít v kóji o velikosti krávy, svědčí jen o tom, že tam dokáže přežít, nikoli o tom, že si tam užívá nebo že tam netrpí. Zrzavého analýza nám proto – na rozdíl od toho, o čem se nás autor snaží přesvědčit – neukazuje, že v kójích se dobře daří krávám, ale že se tam dobře daří jejich genům. To ale nikoho – kromě evolučních biologů – nezajímá. Když se rozhoduji, neberu ohledy na zájem svých genů, nýbrž na blahobyt vlastní osoby. (Biologova případná interpretace, že v podstatě zájem svých genů sleduji, je v tomto okamžiku druhořadá.) Stejně tak „přátelům zvířat“ nejde o geny, ale o krávu jako jedince. ¹⁾

Za pozornost ovšem stojí i širší rámec příspěvku. Autor přesvědčivě ukazuje, že evoluce organizmů na Zemi se dnes odehrává v prostředí ovlivněném v různé míře přítomností lidí a technologií. Do evoluce ovce patří šlechtitelské farmy a biotechnologické laboratoře, do historie koní lidská záliba v jezdectví. V hlubším smyslu lze dokonce říct, že do historie třeba pandy patří ochranářské hnutí a instituce národních parků. Ani „přirození“ živočichové tu dnes nejsou „přirozeně“, sami od sebe. Jenže pokud se smazává či relativizuje hranice mezi přirozeným a umělým, znamená to skutečně – jak v textu sugeruje Zrzavý – že přicházíme o možnost hodnotit, srovnávat, diferencovat (protože jsme přišli o jediné použitelné kritérium přirozeného versus nepřirozeného/umělého)? Nezbývá nám nic jiného než postoj „co je, být má“?

Všimněme si, že v Zrzavého argumentaci se dnes mění (vyvíjejí, selektují, adaptují) jen krávy, medvědi, koně či kanáři. Nikoli lidé. Lidé se svými potřebami, sympatiemi a preferencemi vystupují jako stabilní pozadí evoluce „těch druhých“. Takhle to ale nechodí. Stejně jako (kdysi) „kráva… přinutila dospělé lidi požívat mléko“, lidské preference v pití mléka nebo třeba požívání hovězího masa se mohou opakovaně měnit. A o to právě jde. Z různých důvodů – např. protože považuji maso z velkochovů za nezdravé, protože nechci podstoupit (jakkoli mizivé) riziko nákazou BSE nebo protože nemám tu jistotu J. Zrzavého, že se kravám v kójích žije stejně komfortně jako na pastvině, a rozhodnu se alespoň symbolicky tuto svoji nejistotu demonstrovat – se mohu stát vegetariánem, konzumentem produktů organického zemědělství nebo ekologickým aktivistou. A tyto důvody (pragmatické, morální, estetické) vůbec nemusí souviset s tím, že určitý stav světa považuji za „přirozenější“ než jiný.

Jediné, co zůstává implicitně v Zrzavého líčení přirozené, je sama (logika) evoluce. Nezávislá, suverénní, odehrávající se. Ale taková, tvrdím, není. Evoluce je dnes ve svých základech politickým procesem. Není to danost, která se jednoduše „děje“. Částečně ji – někdo více, někdo méně – ovlivňujeme. Jako konzumenti, producenti, členové nevládních organizací, autoři odborných studií nebo jako občané provádíme neustále volby s více či méně přímým vlivem na peripetie evoluce. Může jít o přímé zásahy do genomu (biotechnologie) nebo o změny prostředí, které mutace selektuje, všichni se ale – vědomě či mimochodem, sektářsky, vyhraněně či nekoherentně – někam přikláníme. Článkem ve Vesmíru, volbou mezi jogurtem z organické nebo z konvenční produkce, stovkou na účet ekologického hnutí. ²⁾

Rozmazání hranic mezi přirozeným a umělým, mezi přírodou a společností, bychom měli pojmout jako výzvu k rozvíjení politické diskuse o mnoha otázkách, které dřív patřily do hájenství vědy, faktů a expertního rozhodování. ³⁾ Patří mezi ně třeba i postoj ke způsobu chovu hospodářských zvířat (abychom se přidrželi příkladu). Hledisko a stanovisko etologa je vysoce relevantní, není ale jediné. Je jasné, že vědcům nemusí být takové oslabení jejich autoritativních definic reality zrovna po chuti. Zdůrazňuji ale, že nejde o to přestat s podporou výzkumu, snížit finance, připravit vědce o hlas. Spíše je potřeba proměnit trochu kontexty, ve kterých jejich hlas zaznívá.

Odpověď autora: Kupodivu souhlasím skoro s každým slovem Terezy Stöckelové. Dodám snad jenom, že ta politická rozhodnutí nekonáme sami od sebe, nýbrž puzeni k tomu svými geny a memy, takže s tou manipulovatelností evoluce to nebude tak prostinké.

Jan Zrzavý