Ad Nechat jazyk kočkám – a cesty vlkům? 1 a 2

Přečetl jsem si, snad dostatečně pozorně, statě V. Jamka v únorovém a březnovém čísle časopisu Vesmír. Některým ze zde vyjádřených názorů nerozumím, např. pasáži o tom, že … každé – jakkoli exaktní – vědění … vyúsťuje tedy vždy v rozhodování, podložené odpovědností a zdůvodněnou představou o tom, co je řádné, správné, žádoucí.

Nechápu totiž, v jaké „rozhodování, podložené odpovědností“ vyúsťuje např. infinitezimální počet, Mendělejevova periodická soustava či pozorování drah vzdálených nebeských těles, nebo jakou „představu o tom, co je řádné, správné, žádoucí“ přinášejí třeba znalosti získané studiem zkamenělin. S některými jinými z názorů V. Jamka nemohu souhlasit: třeba s tím, že … z existenciální perspektivy je potřeba „čistého vědění“ … jen jedním z nutně podezřelých způsobů, jak se člověk snaží vypořádat s „nečistou“ povahou života, a jako taková musí být vedena v patrnosti a pod dohledem … ujasňována, a tak zbavována své skryté škodlivosti.

Podle V. Jamka je tedy potřeba čistého vědění podezřelá, musí být vedena „pod dohledem“ a „zbavována své skryté škodlivosti“ … už jsem to všechno někde slyšel, jen jsem žil v iluzi, že se nic takového nikdy nevrátí. I na taková tvrzení má ale V. Jamek jistě právo – a navíc taková vyjádření snad dnes už ani nestojí za papír potištěný polemikou. Ovšem v momentě, kdy se pouští do kritiky práce Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, mi nezbývá než k jeho postojům zaujmout stanovisko i veřejně.

Ústav pro jazyk český je především vědeckou institucí, která se zabývá studiem českého jazyka ve všech jeho formách: mluvené i psané, spisovné i nespisovné, současné i historicko-vývojové. Výsledkem práce Ústavu jsou tedy především díla vědecká, vedle kterých ovšem vzniká i řada příruček normativních a populárních (nejznámější jsou asi Pravidla českého pravopisu) a aplikační výstupy (např. software pro kontrolu české gramatiky pro editor Microsoft Word). Kromě toho provozuje Ústav (zdarma, jako dobrovolnou doplňkovou službu veřejnosti) i jazykovou poradnu, na jejíchž internetových stránkách v sekci často kladených dotazů lze najít odpovědi – včetně podrobného vysvětlení – na nejčastější otázky týkající se pravopisu a řady dalších věcí. V případě, že zde tazatel odpověď na svou otázku nenajde, je možno se poradny ptát telefonicky nebo elektronickou poštou na (téměř) vše ohledně naší mateřštiny, a zejména ovšem na problémy jazykové správnosti. V odpovědích se pracovníci poradny vždy snaží jazykový problém tazatele nejen vyřešit, ale i jeho řešení odůvodnit – a v případě variantnosti doporučit tazateli tu možnost, které by v konkrétní situaci měl dát přednost. Není mi proto jasné, odkud V. Jamek bere přesvědčení, že ať se tazatel zeptá na cokoli (a chce vědět, co je správné), odpovídá se mu, že mezi lidmi se to říká často tak a často i onak, takže je to tak i tak, ať si dotyčný spánembohem vybere a na názor Ústavu, který koneckonců žádným názorem není, nemusí ani brát zřetel.

V. Jamek totiž neuvádí žádný konkrétní příklad, na jakou otázku se mu takové nejasné odpovědi dostalo, ba není ani zřejmé, zda se někdy jazykové poradny na něco vůbec (alespoň na zkoušku) zeptal. Navíc například nejednotnost střídání variant psaní -s-/-z- v přejatých slovech, na kterou v jeho stati narazíme („filosofie“ a „poezie“), vede spíše k domněnce, že v této otázce poučení u jazykové poradny nehledal a sám píše tak i onak … což v kontextu navozuje asociace na známé biblické rčení o oku a trámu. Namísto dokladu o existenci (třeba jen jednoho) takového nejasného výroku poradny V. Jamek prezentuje paušální tvrzení, že se takové odpovědi tazatel dočká vždy, a výsledný, stejně paušální odsudek celého Ústavu včetně těch jeho součástí, které s jazykovou poradnou mají jen velmi málo společného. Při obojím se navíc V. Jamek (alespoň pro mne opět dosti v duchu minulých dob) zaštiťuje „veřejností“, která dle jeho tvrzení přestává chápat, k čemu Ústav vůbec je.

I toto tvrzení by asi V. Jamek měl doložit, např. výsledkem nějakého výzkumu veřejného mínění (nebo by měl vysvětlit, co konkrétně rozumí pod pojmem „veřejnost“).

Na závěr bych chtěl jen poznamenat, že V. Jamek má jistě právo jak na své názory, tak na jejich vyjadřování. Dovolte mi však, abych i já použil svého práva s jeho názory nesouhlasit, přinejmenším do té doby, než je vysvětlí a především doloží konkrétními fakty.

Karel Oliva

Poznámka redakce: Jazykový uzus české filosofické obce je, že i když se v jiných slovech píše -z-, slovo filosofie je výjimkou a mělo by se psát se -s- (od sofos). Vyjadřoval se k tomu kdesi též Karel Palek.

Ivan M. Havel