Ničí ozon choleru?

Pražská klementinská observatoř patří k těm, které mají nejdelší řadu nepřetržitých hydrometeorologických pozorování na světě. To se všeobecně ví.¹⁾ Málo je známo, že se v Klementinu sledoval i výskyt přízemního ozonu (O₃) a že zaznamenaná řada patří k vůbec prvním měřením kvality venkovního ovzduší u nás. Přítomnost ozonu v ovzduší se v Praze sledovala ve druhé polovině 19. století nepřetržitě po 32 let. Ale ze zcela jiných důvodů než dnes.

Měření přízemního ozonu (O₃) probíhala v letech 1853–1884 a na rozdíl od současnosti šlo tehdy o měření povahy čistě kvalitativní, nikoliv kvantitativní. K měření sloužila jednoduchá kolorimetrická (a dalo by se říci i vpravdě okometrická) metoda, při níž byly speciální impregnované papírové proužky o velikosti 1,5 × 10 cm exponovány po dobu 12 hodin a podle výsledného modrofialového zbarvení se usuzovalo, kolik O₃ se v ovzduší posledních 12 hodin vyskytovalo. Princip této jednoduché, tzv. Schönbeinovy metody spočíval v reakci jodidu draselného s O₃ ve vlhkém prostředí (pro zjištění vytvořeného jodu se přidával do roztoku škrob). Intenzita vzniklého zbarvení se pak posuzovala na základě srovnání s desetistupňovou barevnou stupnicí, je tedy zřejmé, že výsledky musely být dosti subjektivně ovlivněné.

1. Christian Friedrich Schönbein, objevitel ozonu. Litografie od Rudolfa Hoffmanna podle Hanfstaenglovy fotografie, 1858.

Volné dílo

Ozon a epidemie

Ozon, na rozdíl od jiných plynů v ovzduší, není znám příliš dlouho. Objevil jej až v polovině 19. století významný německo-švýcarský chemik Christian Friedrich Schönbein (1799–1868; obr. 1), který ač se narodil i zemřel v Německu, působil dlouhá léta ve švýcarské Basileji na tamní univerzitě jako profesor. A právě v Basileji také objevil při experimentech s elektrolýzou vody plyn zvláštního pachu – ozon. Objev nové látky podnítil řadu vědeckých diskusí nejen o jejím složení a o jejích chemických i fyzikálních vlastnostech, ale také o roli ozonu v atmosféře a v neposlední řadě i o jeho vlivu na lidský organismus. Lékaři již tehdy zjistili, že O₃ má baktericidní vlastnosti, ale mylně se domnívali, že čím jsou vyšší koncentrace ozonu v ovzduší, tím menší je riziko přenosu epidemií. A tak vlastně byl v minulosti O₃ ve venkovním ovzduší považován za zcela pozitivní jev, na rozdíl od dneška – podle současných poznatků pokládáme O₃ vzhledem k jeho silným oxidačním schopnostem za toxický pro člověka i přírodní prostředí (viz Vesmír 90, 17, 2011/1 a Vesmír 88, 804, 2009/12).