Tak daleko, tak blízko

Důvody, které nás vedly k zařazení polárního tématu do tohoto čísla Vesmíru, nelze odbýt konstatováním, že do ledna se mrazivé téma výborně hodí. Rozpravy redakce a redakční rady, z nichž toto rozhodnutí vzešlo, lze koncentrovat do věty z úvodního článku tématu od Barbory Halaškové a Adama Kočího: „Arktida prochází rychlou transformací, a to jak v environmentální, tak i v geoekonomické a geopolitické rovině.“ Pryč jsou doby, kdy jsme se o polární končiny mohli ze středoevropské perspektivy zajímat jen jako o exotické prostředí vzdálené naší každodennosti, které v nás probouzelo romantické představy o drsné přírodě a o dobrodružství polárních výprav. „Daleký“ sever a jih jsou nám vzdáleny čistě geograficky, nikoli však svým významem. Klimatická změna usnadňuje přístup k dříve nedostupným nalezištím surovin a otevírá nové dopravní cesty důležité jak z obchodního, tak vojenského hlediska. Geopolitický význam polárních oblastí, zvláště Arktidy, je čím dál zřetelnější na pozadí současné agresivní politiky Ruska i nevypočitatelného vývoje ve Spojených státech, a to zdaleka nejen v souvislosti se zájmem Donalda Trumpa o Grónsko.

Polární končiny se oteplují rychleji než zbytek planety a kvůli složitému systému zpětných vazeb a řetězcům kauzalit jsou zásadní pro vývoj klimatu celého světa. Mění se odrazivost povrchu, oteplování a s ním spojené tání ledu mění vzdušné i oceánské proudění, tající permafrost hrozí uvolnit do atmosféry skryté zásoby metanu a klimatické změny dále akcelerovat… O provázanosti nejrůznějších faktorů ovlivňujících termohalinní výměník a mořské proudění na globální úrovni psal před dvěma lety Ivan Horáček,¹⁾ v tomto čísle se různým otázkám spojeným s měnícím se klimatem věnují především Zbyněk Engel a Jiří Mikyška.

Ilustrace Vladimír Renčín

Zájmy ochrany přírody a klimatu jdou v krátkodobém časovém horizontu často proti ekonomickým či geopolitickým zájmům jednotlivých zemí, v horizontu dlouhodobém však prosperita a bezpečnost budou neřešením environmentálních problémů trpět.

Téma se nad očekávání rozrostlo a všechny články se nám do tohoto čísla nevešly. Další proto najdete postupně v následujících vydáních Vesmíru, ale ještě dříve na našem webu (v plné verzi přístupné předplatitelům). Je to v souladu se změnou, kterou jsem avizoval už v úvodníku prosincového čísla: vybrané články začínáme publikovat online ještě předtím, než vyjdou v tištěném Vesmíru.

Polární kraje, to nejsou jen ledovce a věčná sněhová pokrývka, jak ostatně dokumentuje i obrázek na obálce. Miloslav Devetter v jednom z článků, které vydáme později, o polární krajině píše jako o krajině „hubené, anorektické“, v níž panují stejná pravidla jako jinde, ale vše je v ní viditelnější, jakoby vypreparované. Extrémní podmínky, nedostatek živin a sezonní variabilita činí z těchto končin ekologickou laboratoř, v níž vznikají originální životní strategie a adaptace, jejichž poznání nás učí mnohé o životě obecně, ale může přinášet i ryze praktický užitek, například nové typy proteinových antibiotik, jimž se věnuje Kateřina Snopková.

Ani nejnehostinnější prostředí není zcela bez života.²⁾ Různé organismy dovedou na ledu v mrazivých teplotách a pod silným UV zářením nejen s vypětím všech sil přežívat, ale čile prosperují, a dokonce významným způsobem své životní prostředí proměňují. Že i nenápadné jednobuněčné řasy mohou plnit roli ekosystémových inženýrů, přičemž důsledky jejich aktivity se neomezují pouze na oblast jejich výskytu, vás přesvědčí článek Lindy Nedbalové a Lenky Procházkové o pozoruhodné adaptaci ledovcových řas, který ale také najdete až v některém z dalších čísel.