Pohyb na hranicích ledu
| 5. 1. 2026Polární oblasti zaujímají přibližně šestinu zemského povrchu, přesto ovlivňují prostřednictvím ledového pokryvu, oceánu a klimatického systému přírodní prostředí celé planety. Povrch ledu odráží převážnou část dopadajícího slunečního záření, a zvyšuje tak hodnotu planetárního albeda. Ledový pokryv má mnoho podob s rozdílnou klimatickou citlivostí, všechny jsou však vystaveny dopadům klimatické změny, která může zrcadlo Země postupně zničit.
Z glaciologického hlediska jsou polární oblasti jedinečné: pouze zde se vyskytují všechny typy ledových těles, které vznikají na zemském povrchu. Největší rozlohu zaujímá mořský zámrz, který na konci severní a jižní zimy pokrývá, 16 respektive 20 milionů km2 a zasahuje až do středních zeměpisných šířek. Ledové štíty se rozprostírají na 15,6 milionu km2 a na rozdíl od mořského ledu nepodléhají sezonním změnám rozsahu. Obsahují 97 % sladké vody na zemském povrchu, a pokud by roztály, zvýšily by hladinu oceánu přibližně o 65 m. Nejmenší část zalednění připadá na ledovce (465 tisíc km2), které přesto zaujímají téměř 80 % zaledněné plochy souší mimo ledové štíty.
Zaledněné plochy omezují díky vysokému albedu celkový příjem sluneční energie zemským povrchem a přispívají k jeho ochlazování (obr. 1). Rozdíl povrchových teplot v polárních oblastech a v nižších zeměpisných šířkách vytváří silný teplotní gradient, který ovlivňuje rozložení tlaku vzduchu a systém proudění nad velkou částí zemského povrchu. Sníh a led omezují přenos tepla do podloží také prostřednictvím tepelněizolačních vlastností a sezonního tání. Voda z tajícího sněhu a ledu přispívá ke změnám teploty a salinity moří, a ovlivňuje tak sestupné a výstupné proudění okrajových moří. Poklesem vody s vysokou hustotou vzniká hlubinná voda a hlubokomořské proudy, které jsou nedílnou součástí globální cirkulace oceánu a výměny tepla, uhlíku, kyslíku i živin mezi polárními oblastmi a nižšími zeměpisnými šířkami. V dlouhodobém horizontu mění podmínky na zemském povrchu voda vázaná v ledových štítech, které v průběhu glaciálů přetvářely až třetinu souší a prostřednictvím změn hladiny oceánu, povrchu horninového podloží a erozní báze ovlivňovaly vývoj vzdálených částí kontinentů i přilehlého dna oceánů.

















