Galerie výtvarného umění v Ostravě

V květnu letošního roku uplyne sto let od zpřístupnění Domu umění, sídla Galerie výtvarného umění v Ostravě.

Přestože se moderně orientované spolky jako Kunstring, Ostrauer Kunstverein či Moravskoslezské sdružení výtvarných umělců utvářely na Ostravsku až po první světové válce, kořeny místních fondů i sběratelských ambicí sahají do počátku 20. století. Tehdy se zde formovalo prostředí podporující výtvarnou tvorbu díky osvíceným sběratelům, průmyslníkům a pedagogům, kteří umění považovali za přirozenou součást života dynamicky se rozvíjející metropole. Z těchto potřeb vznikl roku 1923 Spolek pro vystavění a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě – dnešní Dům umění, jehož činnost podnítil velkorysý dar ostravského stavitele Františka Jurečka.¹⁾ Novostavba podle návrhu Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse, jejíž puristický charakter umocňuje pohledová režná cihla, patřila k nejprogresivnějším architektonickým realizqacím svého druhu v meziválečném Československu. Spolek, který pak Dům umění spravoval, výrazně ovlivňoval vývoj výtvarné kultury Ostravska až do svého nuceného zániku v poválečných letech.

1. Dům umění.

Snímky GVUO a uvedení autoři

V roce 1952 navázala na jeho aktivity instituce začleněná do celostátní sítě jako krajská galerie. Při utváření jejího sbírkového profilu sehrál důležitou roli historik umění Vilém Jůza, který předtím pozvedl úroveň fondů Galerie výtvarného umění Slováckého muzea. Díky jeho práci i působení dalších odborných pracovníků dnes ostravská galerie disponuje mimořádnými sbírkami jak evropského, tak domácího umění, které se kvalitou i rozsahem řadí k nejvýznamnějším v republice.

2. Ivan Pinkava (1961), Bez názvu, 2013, fotografie, želatinový stříbrný tisk, 94 × 69 cm.

Snímky GVUO a uvedení autoři

Evropská kolekce zahrnuje přední zástupce italské, španělské, německé a nizozemské provenience od raného novověku do počátku 19. století. Sbírku doplňuje anglické a francouzské malířství 18. století, tvorba rakouských umělců přelomu 19. a 20. století a výběr děl španělských autorů pařížské školy. V českém kontextu je mimořádná kolekce ruského realistického a raně moderního malířství.

Česká část sbírky, formovaná už Jurečkovým darem, zachycuje vedle rudolfinského okruhu a baroka hlavní proudy 19. století, na jehož symbolistní závěr navazuje zakladateli moderny a meziválečnou tvorbou až k surrealismu a civilismu Skupiny 42. Poválečnou modernu reprezentuje především umění šedesátých let (Vladimír Boudník, Mikuláš Medek, Jan Koblasa, Aleš Veselý, Karel Nepraš, Zdena Fibichová, Václav Boštík, Adriena Šimotová nebo Jiří Načeradský). Jeho podobu určovaly zároveň klíčové události, k nimž patří dva ročníky Mezinárodního sympozia prostorových forem v halách Vítkovických železáren, přehlídky Výtvarné umění severní Moravy nebo aktivity Klubu konkretistů, kde byli silně zastoupení právě umělci Ostravska.

3. Jiří Surůvka (1961), Scream, 1996, tisk, plátno, 144 × 100 cm.

Snímky GVUO a uvedení autoři

Regionální tvorba (Augustin Handzel, Rudolf Valenta, Vilém Wünsche, Eduard Ovčáček, Jiří Bielecki, Antonín Kroča, Vratislav Varmuža, Karel Adamus, Jan Wojnar, Jindřich Štreit nebo Jiří Surůvka), která zahrnuje také autory německého a židovského okruhu (Viktor Planckh, Leo Haas, Karl Harrer), je organickou složkou sbírkového celku, dokumentuje výtvarné projevy vznikající přímo v prostředí, z něhož galerie vyrůstá, a umožňuje sledovat jejich vývoj v návaznosti na širší umělecké proudy.

Vedle klasických médií věnuje galerie pozornost zároveň dvěma novějším podsbírkám: fotografii (spolu s filmy, videozáznamy a jinými obrazovými či zvukovými médii) a knize a užité grafice. Po několikaměsíční rekonstrukci se zdejší sbírky opět otevírají návštěvníkům: 13. ledna výstavou Metelice do očí, která představí výběr děl z galerijních fondů vzniklých do roku 1926, a 13. května, kdy Dům umění oslaví sto let svého provozu, výstavou Stopa, mapující vývoj budovy i akviziční činnost až do současnosti.

4. Jan Preisler (1872–1918), Pohádka, 1902, olej, plátno, 101,5 × 79,5 cm.

Snímky GVUO a uvedení autoři

5. Eliška Čabalová (1955), Umělecká knižní vazba: V. Fischerová: Babí hodina, 2005, lepenka, papír, 29,6 × 20,1 × 1,9 cm.

Snímky GVUO a uvedení autoři

6. Rudolf Valenta (1929–2015), Studie k plastice- Sympozium, 1967, ocel, svařování, v. 65 cm.

Snímky GVUO a uvedení autoři

Václav Tikal (1906–1965), Roj satelitů, 1965, olej, plátno, 116 × 97 cm.

Snímky GVUO a uvedení autoři