Muzeum umění Olomouc: Muzeum moderního umění

Olomouc patřila po staletí k významným kulturním metropolím střední Evropy, podílejícím se na formování intelektuálního, duchovního i uměleckého života. Jako sídelní město církevní a vzdělanostní elity a univerzitní centrum vytvářela specifické prostředí, kde se koncentrovaly umělecké podněty různého původu a lokální tradice se potkávaly s mezinárodními impulsy.

Umělecký vývoj města i jeho snahu znovu se etablovat jako významný aktér středoevropské kulturní scény reflektuje Muzeum umění Olomouc, které patří k nejdůležitějším paměťovým institucím tohoto typu v České republice. Základy jeho sbírkotvorné a výstavní činnosti vznikly roku 1951, kdy byla v rámci poválečné institucionalizace zřízena jeho předchůdkyně, Krajská galerie výtvarného umění. Přijetím současného názvu v roce 1993 vyjádřilo muzeum posun k širšímu pojetí výtvarné kultury, které se promítlo do všestranných aktivit a paralelně s tím i do koncepce sbírek, zahrnujících nejen obrazy, plastiky, medaile a plakety, kresbu, volnou a užitou grafiku a užité umění, ale i knihu 20. století, autorskou knihu, architekturu, fotografii, nová média a od letošního roku i art brut. Na základě dohody s Arcibiskupstvím olomouckým a Ministerstvem kultury spravuje muzeum od konce devadesátých let 20. století zároveň bohaté arcibiskupské sbírky. Jejich skladbě i oběma budovám, v nichž mají zázemí – Arcidiecéznímu muzeu Olomouc a Arcidiecéznímu muzeu Kroměříž – bude věnován článek v květnovém čísle.

Muzeum moderního umění.

Snímek MUO, Zdeněk Sodoma

Středoevropské fórum Olomouc.

Vizualizace Šépka architekti

Kmenové fondy Muzea umění Olomouc jsou z převážné většiny soustředěny v jeho další součásti – Muzeu moderního umění. Významný prvek jejich struktury představuje podsbírka fotografie, zahrnující cenné soubory meziválečné avantgardy (František Drtikol, Jaromír Funke, Jaroslav Rössler, Eugen Wiškovský, Miroslav Hák, Josef Sudek, Josef Ehm) či tvorbu skupiny olomouckých fotografů DOFO. K mimořádným celkům patří kolekce art brut (Cecilie Marková, Anna Zemánková, Václav Groul, Natálie Schmidtová, Marie Kodovská nebo Františka Kudelová). V návaznosti na vznik Středoevropského fóra Olomouc rozvíjí muzeum od roku 2008 akviziční a výstavní činnost zaměřenou na dokumentaci výtvarné kultury střední Evropy po roce 1945.

Jaromír Funke (1896–1945), Kompozice – Sklo a koule (Zátiší s míčkem), 1923.

V rámci této koncepce je ve sbírkách zastoupena řada klíčových osobností domácí scény včetně těch, kteří odešli do exilu (Jiří Kolář, Jan Kotík, Zbyněk Sekal, Vladimír Fuka, Jiří Valenta, Otakar Slavík, Jan Koblasa, Jiří Hilmar, Milan Mölzer, Ivan Theimer, Milan Kunc, Jan Knap, Magdalena Jetelová ad.). Mezi zahraničními akvizicemi převažují díla autorů ze Slovenska (Rudolf Fila, Miloš Urbásek, Juraj Bartusz, Alex Mlynárčik, Jana Želibská, Otis Laubert, Dezider Tóth ad.), Polska (Tadeusz Kantor, Alfred Lenica, Mieczyslaw Tadeusz Janikowski, Jerzy Kujawski, Jadwiga Maziarska, Magdalena Abakanowicz, Janusz Przybylski, Henry Stażewski, Stanislav Gierowski, Janusz Orbitowski nebo Jan Pamuła) a Maďarska (Victor Vasarely, István Nádler, Imre Bak, Dóra Maurer, Endre Tót, Géza Perneczky, Sandor Pinczehelyi, László Fehér).

Magdalena Abakanowicz (1930–2017), 12 sedících figur, 1974–1976, juta, pryskyřice, kovová podnož, rozměr figury 145 × 47 × 75 cm.

Muzeum moderního umění sídlí v hlavní budově na Denisově třídě.¹⁾ Interiéry slouží stálé expozici Století relativity: výtvarné umění 20. a 21. století ze sbírky Muzea umění Olomouc, proměnným výstavám, ale i prezentaci živého umění na scéně CENTRAL, jejíž dramaturgie přesahuje oblast vizuálního umění směrem k divadelním, literárním, hudebním a filmovým formám. Projekt Středoevropského fóra počítá s rozšířením zázemí pro výstavní program, depozitáře a badatelskou činnost  v nové budově, která má vzniknout v těsném sousedství muzea. Zahájení stavebních prací je plánováno na přelom let 2026 a 2027, návštěvníkům by měl být objekt otevřen v roce 2030. Ideové východisko Středoevropského fóra má naplnit i nová stálá expozice Olomouc ve střední Evropě a střední Evropa v Olomouci, jejímž cílem je zasadit místní uměleckou produkci do širšího středoevropského kontextu a analyzovat vzájemné vazby a průniky.

Victor Vasarely (1906–1997), TER -F2, 1969–2010, dřevo, 144 × 240 × 48 cm.