Pravěké otylky
| 1. 9. 2025 | Vesmír 104, 489, 2025/9
Autoři článku zmiňují „přitažlivost“ těžké obezity pro společnosti vystavené „alespoň občasnému strádání“, což dokládají tvrzením „o tradičních společnostech např. v Africe, které si pěstují mimořádně tučné ženy, jež se nemohou bez cizí pomoci ani přemisťovat…“.
Tato varianta se mi zdá hodně nepravděpodobná, ale pokud vůbec měly mít obézní venuše reálný předobraz (o čemž osobně nejsem přesvědčen), měli bychom uvažovat spíše o geneticky podmíněné obezitě, např. syndromu Pradera a Williho, který se v populaci vyskytuje u jednoho z 25 000 lidí. Jde o chromozomální odchylku, jež s největší pravděpodobností existovala i před desítkami tisíc let.
Ke stažení
článek ve formátu pdf [367,88 kB]
RUBRIKA: Dopisy čtenářů
O autorovi
Petr Sucharda
MUDr. Petr Sucharda, CSc., (*1956) se obezitě věnuje na 3. interní klinice 1. lékařské fakulty UK od roku 1984. Je zakládajícím členem České obezitologické společnosti ČLS JEP a jejím dlouholetým vědeckým sekretářem.
Doporučujeme
Když bahno teče jako ledovec
Petr Brož | 7. 7. 2026
Už několik desetiletí si věda láme hlavu nad zvláštními, několik desítek metrů vysokými kopci rozesetými po různých částech Marsu. Je přitom...
Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů 
Jitka Močičková | 7. 7. 2026
Mapy jsou často vnímány jako důvěryhodné médium založené na seriózních datech. Proto nebývají podrobovány stejné míře kritické reflexe jako text,...
Když mapa mluví 
Jan D. Bláha | 7. 7. 2026
Mapy patří k nejpřesvědčivějším obrazům světa. Působí věcně a spolehlivě, nejsou však pouhým otiskem reality. Každá mapa je výsledkem rozhodnutí,...










