Naděje pro srdce

Pravděpodobnost, že během života budete mít potíže se srdcem, je vysoká. Jde o jednu z hlavních příčin nemocnosti a úmrtnosti obyvatel rozvinutých společností. Příčinou je mizivá regenerační schopnost buněk srdeční svaloviny, vliv stárnutí a zvýšené působení civilizačních nemocí, které srdce poškozují, jako jsou obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak nebo kornatění tepen. Mohou nás spasit srdce geneticky upravených prasat, chovaných pro transplantační program?

Obecné rozšíření srdečního selhání v populaci je vysoké a dále roste – srdeční selhání je častější než čtyři nejběžnější nádorová onemocnění dohromady. [1] Jen v České republice tímto onemocněním trpí přibližně 300 000 osob (zhruba 3 % populace) a představuje nejčastěji příčinu hospitalizace, jednu z nejdražších diagnóz pro zdravotní systém a jednu z nejčastějších příčin úmrtí.

U menší části pacientů lze selhání srdce vyléčit nalezením a vyřešením vyvolávající příčiny. U většiny ostatních však jde o postupně se rozvíjející onemocnění, často kombinované s dalšími interními chorobami a stárnutím. Nemoc se zpočátku projevuje jako zvýšená dušnost a únava v momentech zvýšených nároků, jako je fyzická zátěž. Později vznikají projevy nemoci i v klidu – otoky končetin či dysfunkce ostatních orgánů. U většiny pacientů lze projevy srdečního selhání efektivně kontrolovat moderními léčivy, která prodělala výrazný vývoj. Část pacientů může mít užitek z některých nových katétrových terapií, které zlepšují funkci chlopní, odstraňují arytmie nebo zlepšují průtok zúženými koronárními tepnami. Postupná ztráta aktinových a myozinových vláken srdečního svalu je však bohužel nevratná, proto se pozvolna rozvíjí finální stadium onemocnění, kdy srdce začíná selhávat jako pumpa. V této konečné fázi „pokročilého“ srdečního selhání se nachází přibližně 5 až 10 % všech pacientů s touto diagnózou (tj. v ČR asi 20 000 osob),¹⁾ kteří velmi trpí projevy nemoci a péče o ně je náročná.

Mezi léty 2006 a 2021 lékaři v České republice transplantovali 1152 srdcí. Většímu množství operací brání jen celoevropský nedostatek vhodných dárcovských orgánů. Česko je proto členem evropské organizace Foedus, sdružující 16 zemí s populací 370 milionů lidí. Vzhledem k tomu, že životnost orgánu je po vynětí z těla dárce časově omezená (o přístroji, který životnost orgánu určeného k transplantaci prodlužuje, více na s. 546), umožňuje program najít příjemce v zahraničí i pro takové orgány, kterým jednotlivé země nenajdou vhodného příjemce na svých národních čekacích listinách.Snímek fstop123, iStock.com

Pokud jsou tito pacienti mladší 65 let a nemají přidružené závažné nemoci, jedním z možných postupů je transplantace srdce. Zmíněný postup však zásadně limituje počet vhodných dárců – tedy mladších osob, u nichž lékař zjistí smrt mozku, ale jejichž zdravé srdce nadále udržuje krevní oběh. V České republice podstoupí v obou centrech provádějící transplantace srdce (IKEM v Praze a CKTCH-FNUSA v Brně) transplantaci přibližně 60–80 osob ročně. V transplantační aktivitě jsme na světové špičce – v roce 2020 Česká republika byla s 6,73 transplantace srdce na milion obyvatel celosvětově na 3. místě. Přesto je to málo a z výše uvedených čísel je zjevné, že uspokojit všechny potřebné by znamenalo provádět stokrát více transplantací.