O nohách a reintrodukci

Vánoční ostrov leží v Indickém oceánu jižně od Jávy. Lidé ho osídlili v roce 1888, krátce po objevení zásob fosfátu. Ostrov je znám svou unikátní faunou a masovými migracemi červeně zbarvených krabů druhu Gecarcoidea natalis. Tři pětiny ostrova se staly národním parkem, přesto je vnímán spíš jako špatný příklad vlivu člověka na životní prostředí. Z pěti původních savců zbyl zřejmě jen místní poddruh kaloně černouchého, ze šesti původních druhů plazů vyhynuly čtyři. Naštěstí endemická krátkonožka Cryptoblepharus egeriae a gekon Lepidodactylus listeri vyhynuli „jen“ v přírodě a přežívají alespoň v zajetí.

Příčinou jejich vymizení byla velmi pravděpodobně užovka lykodon obecný (Lycodon capucinus), která byla zaznamenána na ostrově v roce 1987, jen několik let předtím, než si vědci všimli poklesu početnosti původních plazů. Záchranný chov je relativně úspěšný, oba druhy se dobře množí, byť chovy nyní čelí aktuální výzvě – bakterie Enterococcus lacertideformus napadá a zabíjí jedince obou druhů. Australané se proto snaží chránit zvířata před nákazou a vypouštět je zpět do přírody. Krátkonožky nyní vysazují na Vánočním ostrově do zabezpečených výběhů, v nichž lykodony ručně eliminují. Přežívání krátkonožek ve výbězích však zatím příliš úspěšné není. Po necelém půlroce nebylo po 137 vypuštěných ještěrech ani vidu ani slechu. Podezření padlo na zavlečené stonohy tropické¹⁾ (Scolopendra subspinipes), které se svými 25 centimetry délky běžně loví drobné obratlovce.

Stonoha tropická (Scolopendra subspinipes) v lesích národního parku Kinabalu v Malajsii.Snímek Yasunori Koide, CC BY-SA 3.0

Ve snaze experimentálně ověřit vliv stonoh na krátkonožky byly provedeny terénní pokusy. Skupinky 15 dospělých samců krátkonožek (nepotřebných pro chov) byly společně vypuštěny do zabezpečených výběhů se dvěma či šesti stonohami nebo naopak bez stohoh. Výběhy byly denně kontrolovány, jednou týdně ještěři odchytáváni a váženi. Pokud nějaký zmizel, stonohy z dané nádrže byly chyceny kvůli kontrole obsahu žaludku a do výběhu byly dány nové, hladové.

Krátkonožkám pobyt se stonohami nesvědčil. Vyhýbaly se jim a i z vážení bylo zjevné, že strádají. Míra přežívání po třech měsících se stonohami byla dvoutřetinová až poloviční. Navíc v žaludcích spolubydlících stonoh byla skutečně nalezena DNA krátkonožek. Ačkoliv samotný akt predace nebyl pozorován, stonohy zřejmě plazy na Vánočním ostrově skutečně loví – v žaludcích jedinců odchycených jinde na ostrově byla nalezena také DNA introdukovaných gekonů i zmíněného lykodona. Přitom se nepředpokládá, že by stonohy mohly konzumovat uhynulé plazy, protože o jakékoliv mrtvolky se velmi rychle postarají všudypřítomní krabi.

Za zmínku stojí, že hned na počátku experimentu se do jednoho kontrolního výběhu bez stonoh dostal lykodon a během jednoho dne sežral sedm krátkonožek (byly obratem doplněny). Zatímco lykodoni jsou vysoce efektivní specializovaní predátoři scinků a gekonů, stonohy jsou oportunističtí predátoři s relativně nízkým tlakem na populace své kořisti. Zlikvidovat lykodony, potažmo stonohy na celém ostrově je však nereálné. V současnosti probíhá druhý reintrodukční pokus ve výbězích bez lykodonů, kde byly stonohy zlikvidovány insekticidem a hmyz opětovně vysazen. Probíhající experimenty vypadají poměrně slibně. Krátkonožky byly recentně vysazeny také na ostrůvky Pulu Blan a Pulu Blan Madar v Kokosových ostrovech, kde beznozí ani nohatí predátoři nejsou. Zato jsou tu mravenci Anoplolepis gracilipes (jsou velkou pohromou i pro kraby na Vánočním ostrově), kteří vysazené krátkonožky intenzivně napadají. Snaha o likvidaci mravenců otrávenými návnadami zatím vypadá úspěšně.

Krátkonožkám se v přírodě zjevně nežije lehce. Nezbývá než doufat, že Australané zvládnou jak eliminaci nepůvodních invazních druhů, tak repatriaci druhů původních. Ruku na srdce, kdo jiný než Australané by se do podobného podniku měl pouštět?

Emery J. P. et al.: Biological Invasions, 2021, DOI: 10.1007/s10530-020-02386-3