Malé dějiny pátrání po původu HIV

Pandemie AIDS, jejíž nástup svět zaznamenal před čtyřiceti lety, si už vyžádala téměř 33 milionů obětí a rok co rok přibývají statisíce dalších.¹⁾ Pojďme se podívat na postupné odhalování původu této zpočátku záhadné nemoci.

AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome – syndrom získané imunitní nedostatečnosti) byl poprvé popsán v roce 1981 lékaři ve Spojených státech, a to ve spojení s homosexuálními muži a toxikomany aplikujícími si drogy nitrožilně. U nemocných byl zarážející velmi nízký počet pomocných T-lymfocytů. Kvůli této imunodeficienci nebyl imunitní systém schopen bojovat s běžnými bakteriálními infekcemi a pacienti jim podléhali. Na konci roku 1981 bylo registrováno 270 případů AIDS, z nichž 121 zemřelo. Nikdo netušil, že se jedná o špičku ledovce – v té době už bylo onemocnění rozšířeno na všech kontinentech. Dnes se odhaduje, že v době, kdy si lékaři AIDS všimli, už bylo infikováno okolo 300 000 lidí.

„Mám AIDS. Prosím, obejmi mě. Nenakazím tě.“ Dětskou kresbu inspiroval příběh Ryana Whitea, třináctiletého hemofilika s AIDS, který byl v roce 1985 vyloučen ze školy a stal se symbolem nesnášenlivosti vůči lidem nemocným AIDS. Na základě nových znalostí o smrtelné chorobě a jejím přenosu se tento plakát snažil změnit postoj veřejnosti k lidem infikovaným HIV.Ilustrace Center for Attitudinal Healing

V následujícím roce 1982 byly registrovány první případy AIDS také v Evropě a Africe. V roce 1983 byla potvrzena možnost heterosexuálního přenosu. A aby toho nebylo málo, byl také oznámen první případ nemocného dvacetiměsíčního batolete, s velmi pravděpodobným zdrojem nákazy transfuzí krve, neboť u dárce krve se vyvinul AIDS. Dnes se odhaduje, že na počátku osmdesátých let bylo krevní transfuzí infikováno kolem 12 000 lidí. Procenta nakažených v tehdejší populaci amerických hemofiliků (u nichž je kvůli dědičné poruše srážlivosti krve často nutná transfuze) se odhadují na hrozivých 70–85 %. Je jasné, že mezi lidmi v té době kolovala spousta mýtů o možném přenosu AIDS. Nemoc působila jako stigma a nakažení lidé byli diskriminováni, vylučováni ze škol či propouštěni z práce (obr. 1).

Ale toto klubko strachu a nejistoty z nákazy smrtelnou chorobou s nejasným způsobem přenosu se začalo pomalu rozplétat. Práce mnoha vědeckých týmů horečně hledajících původ onemocnění, o němž se tušilo, že je způsobeno viry, brzy přinesla první výsledky. V roce 1983 dva vědecké týmy, francouzský, vedený Lucem Montagnierem na Pasteurově institutu, a americký, vedený Robertem Gallem v Národním ústavu pro výzkum rakoviny v Bethesdě, téměř současně izolovaly ze vzorků krve pacientů nemocných AIDS nový virus, posléze pojmenovaný virus lidské imunitní nedostatečnosti (HIV). Po tahanicích o prvenství objevu nového virového agens mezi oběma týmy byla priorita uznána francouzské laboratoři.

Odhalení původce AIDS mělo zcela zásadní dopad na vývoj možné léčby od prvního inhibitoru reverzní transkriptázy (azidothymidinu, AZT) po dnešní kombinovanou terapii (viz s. 364).

Stopy vedou do Afriky

Již od první zmínky o nově izolovaném viru začal intenzivní výzkum původu HIV a důvodů jeho pandemického rozšíření. Objevovaly se různé konspirační teorie. Podle těch nejdivočejších byl HIV uměle vytvořen americkou tajnou službou v rámci vývoje nové biologické zbraně.²⁾ Umírněnější teorie tvrdily, že virus byl neúmyslně rozšířen během masivního očkování proti obrně v šedesátých a sedmdesátých letech na africkém kontinentu.

Shromáždění vědecky podložených důkazů o geografickém a časovém původu HIV nakonec zabralo téměř třicet let intenzivního bádání mnoha laboratoří po celém světě. Může se to zdát jako velmi dlouhá doba, ale pro získání těchto informací byl nejprve nutný ohromný pokrok v technologiích molekulární biologie a genetiky. Zejména se to týkalo sekvenování, ale také zpracování a statistického vyhodnocení velkých souborů dat. Až poté bylo možno sestavit „rodokmen“ HIV.