i

Aktuální číslo:

2021/9

Téma měsíce:

Vzdělávání

Havlův Vesmír

 |  31. 5. 2021
 |  Vesmír 100, 350, 2021/6

„Místo něhy a sametu mi naše loňská revoluce připravila spíš jen dřinu a shon. Spád událostí mě přistrčil až příliš blízko ke středu politického dění, a tak když jsem byl v největším ruchu uloven též pro vedení Vesmíru, neměl jsem ani sil se bránit.

Vlastně se mi ani příliš bránit nechtělo. Vesmír byl časopis mých prvních námluv s vědou a dodnes se pamatuji, jak jsem jako kluk měl vždy radost z nového čísla… Jsou však i jiné důvody, proč jsem to vzal vážně. Naši zem nyní čeká rozhodování, jak naložit s ledva získanou budoucností. Po dlouhé dvě generace naše vzdělanost živořila, střežena ideology, byrokraty a omezenci. Nyní může konečně vykročit – ale jak a kam? … Časopis Vesmír, poté co poměrně se ctí, bez újmy na odborné úrovni a čtenářské oblibě přežil temnoty, by si měl nyní podobné otázky položit.“ napsal Ivan M. Havel ve svém prvním úvodníku v srpnovém čísle Vesmíru roku 1990.1)

Jakže to s tím ulovením bylo? Začátkem prosince 1989 jsem se sešel v kavárně Slavia s Veronikou Maxovou, která tehdy pracovala v tiskovém oddělení prezidia ČSAV. Mezi jinými jsme probírali schůzi redakční rady, která se konala ve středu 22. 11. 1989 v pozdních odpoledních hodinách, kdy Václavské náměstí bylo zcela zaplněno demonstranty. A že jsem byl zaražen, jak si členové redakční rady trochu samolibě pochvalují „dělali jsme to dobře a budeme v tom pokračovat“. To byla pořád ještě doba, kdy měl málokdo detailnější představu o změnách, které budou následovat.

S Ivanem M. Havlem jsem se znal z bytových seminářů, z přednášek kybernetické sekce Vědecko-technické společnosti, z Katětova semináře na MFF UK, z přednášek Petra Vopěnky. Proto mě napadlo, že by mohl být vhodným šéfredaktorem časopisu Vesmír. Byla to však v každém případě Veronika, kdo řekl: „Tak se ho pojďme zeptat.“ Ivanovi jsem tehdy navrhl, že by působením ve Vesmíru mohl navázat na otevřenost diskusí, které se vedly v rámci bytových seminářů, jež pořádal. Vyžádal si čas na rozmyšlenou a upozornil, že se zavázal nejbližších několik měsíců působit v Občanském fóru.

Již si nevzpomínám, jak dlouho se Ivan rozmýšlel, ani kdy jsme zašli za akademikem profesorem Miroslavem Katětovem, který tenkrát Akademii věd vedl a kterého jsem znal z jeho seminářů na MFF UK a z Kruhu nezávislé inteligence. V té době šly některé věci nezvykle rychle. V zápise z redakční rady 21. února 1990 již stojí: Akad. Macek informoval o tom, že prezidium odvolalo z funkce vedoucího redaktora Vesmíru akad. Málka, a poděkoval mu za úspěšnou práci. Dále seznámil redakční radu s tím, že prezidium rozhodlo, že vydavatelem časopisu Vesmír se stává nakladatelství ČSAV Academia a jmenuje vedoucím redaktorem časopisu Vesmír ing. Ivana Havla, CSc. Akad. Macek dále informoval o tom, že stávající redakční rada časopisu Vesmír se stane poradním orgánem prezidia ČSAV pro popularizační činnost. Akademik Málek poděkoval redakční radě za spolupráci…

Ivana M. Havla jsem vyzval již v roce 1986, aby pro Vesmír napsal článek. Člen redakční rady z tehdejšího Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV hned upozornil, že jde o autora, který je na černé listině, a tehdejší vedoucí redaktor ani výkonný redaktor si nedovolili článek pustit. Počkali jsme asi půl roku a budoucí Ivanova žena Dagmar, tehdy ještě Lantayová, článek přeložila do slovenštiny a podepsala ho svým jménem. Pod názvem Umelá inteligencia ako vedný obor pak bez problému vyšel (viz také s. 402).2)

Srpnový Vesmír roku 1990 již vyšel s novým šéfredaktorem a novou redakční radou. Nešlo o revoluci, spíše o generační obměnu. Jak v redakční radě, tak ve výběru autorů. Některé rubriky doznaly změn. Na třetí a čtvrté straně obálky začal Jiří Fiala představovat moderní české výtvarné umělce, zejména pak ty, kteří měli za předchozího režimu problém s výstavami svých děl. Tuto rubriku vedl až do konce roku 2003, kdy ji nahradila podobná, ale věnovaná architektuře. Na poslední straně Vesmíru se objevily sloupky Ludvíka Vaculíka, v nichž svým neotřelým způsobem komentoval, které články ho zaujaly. Měl to dost obtížné, protože na sepsání textu měl jen krátký čas mezi sloupcovými korekturami a tiskem. Byl však profesionál a vždy dodržel stanovený počet řádků. K lítosti redakce mu energie vydržela jen do únorového čísla roku 1991. Tento druh čtenářské reflexe by řada autorů potřebovala dodnes. V medailoncích autorů jsme upustili od uvádění titulů, abychom se k nim v roce 1992 opět vrátili, protože to nelibě nesla část čtenářů i někteří autoři. Zatímco u původní vědecké literatury, určené pro kolegy z oboru, se na tituly nehraje, pro laické čtenáře, jimiž jsme mimo svůj obor všichni, zřejmě poskytují tituly jakousi záruku kompetence.

To všechno jsou však drobnosti, neboť Vesmír se držel a drží toho, co uváděl Ivan M. Havel v závěru svého úvodníku: „Co do obsahového zaměření budeme pokračovat v tom nejlepším, s čím jsme se ve Vesmíru setkávali. Nepůjde nám při tom jen o odpovídání na známé otázky, ale i o hledání nových otázek v nových myšlenkových souvislostech. Otevřeme se i alternativám k zaběhaným způsobům myšlení a reflexe.“

Poznámky

1) Vesmír 69, 423, 1990/8.

2) Vesmír 66, 391, 1987/7

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé, Historie vědy
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada velkého pohasnutí Betelgeuze (Vesmír 100, 106, 2021/2) se zdá být více méně rozřešena. Důležitým klíčem byla pozorování povrchu hvězdy...
Převrácená výuka a nová role učitele

Převrácená výuka a nová role učitele

Zdeněk Hurák  |  6. 9. 2021
Co je a co určitě není převrácená výuka? Jaké jsou její cíle? Pokusím se vyvrátit několik oblíbených mýtů a nabídnu vlastní učitelské zkušenosti...
O myších (v podzemí) a lidech

O myších (v podzemí) a lidech uzamčeno

Radim Šumbera  |  6. 9. 2021
Čtenář dobrodružné literatury ví, že pro člověka a jeho žaludek byla důležitá velká zvířata, zejména savci. Vzpomeňme na lovce mamutů, indiány a...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné