Velmi voňavé léčivo

Rezistentních i multirezistentních patogenů přibývá. Pátrání po účinných látkách je proto stále intenzivnější. Může se složení silic z Alluaudia procera ukázat jako vhodné k využití v medicíně?

Ještě nedávno by bylo možné napsat, že sukulentní rostliny čeledi Didiereaceae rostou pouze na Madagaskaru. Dnes tomu tak už není. Před pár lety bylo k čeledi Didiereaceae připojeno na základě morfologické a anatomické podobnosti několik afrických rostlin. Jejich příbuznost později potvrdila i genetická studie. Madagaskarské druhy tvoří nyní „jen“ podčeleď. Přesto patří na jihozápadě ostrova, kde rostou, k dominantním dřevinám, které mnohde určují ráz tamní vegetace. A jejich význam možná ještě stoupne…

Jedním z jedenácti známých druhů je i stromovitá, obvykle 5–10 metrů vysoká Alluaudia procera. Podobně jako jiné druhy této podčeledi je dominantní rostlinou trnitého buše, v němž poskytuje mnohé ekosystémové služby dalším jeho obyvatelům – jejími listy se živí někteří lemuři, slouží jako úkryt drobnějším savcům a ptákům ap. Lidé využívají její dřevo na stavbu domů, výrobu nábytku nebo jako palivo. Pro některé místní komunity má také kulturní až spirituální hodnotu. Bývá sázena jako symbol přátelství či spojenectví, na ochranu mrtvých kolem pohřebišť či k posílení různých fady (tabu). Domorodí bylinkáři ji využívají jako léčivou rostlinu… a ona nejspíš opravdu léčivá je.

Podobně jako většina jiných rostlin i A. procera produkuje silice, jimiž rostliny vzdorují stresu, ať již biotickému (herbivoři, patogenní mikroorganismy ap.), nebo abiotickému (např. horko, světlo). Sukulentní rostliny jsou přizpůsobeny prostředí s nedostatkem vody, tedy místu, v němž je environmentální i biologický stres většinou dost značný. Lze proto předpokládat, že jeho rostlinní obyvatelé si na svou obranu vytvoří řadu zajímavých látek.

Nedávno provedený průzkum silic z listů A. procera v nich odhalil nejméně 40 chemických složek (alifatické uhlovodíky, monoterpeny, seskviterpeny, diterpeny, norisoprenoidy, makrolaktony). Nejhojnější byl lakton ambrettolid (přes 58 %). Je to výrazně vonící látka izolovaná poprvé ze semen ibiškovce pižmového (Abelmoschus moschatus), v nichž je druhou nejzastoupenější látkou (13 %). Semena ibiškovce jsou natolik vonná, že se jim v minulosti přezdívalo zrna pižmová, a olej z nich se používal ve voňavkářství, v lékařství, ale třeba také při výrobě likérů. Přidával se i do kávových zrn, aby jim dodal lepší aroma. Jinak je ovšem ambrettolid v rostlinné říši dost vzácný. V malém množství byl nalezen u dvou druhů orchidejí (0,7 a 1,9 %) a v květech upolínu nejvyššího (Trollius altissimus; dříve upolín evropský – T. europeanus; 0,8 %). V alluaudiích je ho opravdu nebývale vysoká koncentrace. Přesto není nikde v literatuře zmínka o tom, že by jejich listy voněly. Nezbývá než to zkusit v terénu.

Detail kmene Alluaudia procera. Listy a trny jsou na něm uspořádány do svislých řad, které se většinou mírně spirálovitě stáčejí.Snímek Pavel Hošek

Významnější ovšem je, že silice A. procera projevují protinádorovou a antibakteriální aktivitu. Cytotoxický účinek byl prokázán v tkáňové kultuře HL60, kterou tvoří buňky akutní myeloidní leukémie, i v její variantě HL60R, jejíž buňky jsou rezistentní na řadu existujících léčiv. Dále byly silice z A. procera aplikovány na multirezistentní kmen grampozitivní bakterie Staphylococcus aureus. Prokázalo se, že ve vhodné koncentraci nejen zastaví růst bakteriálních kolonií tohoto druhu, ale mají rovněž baktericidní účinek. Na gramnegativní bakterii Escherichia coli naopak neměly vliv žádný. V grampozitivních bakteriálních buňkách působí nejspíš díky svým lipofilním vlastnostem. Proniknout do nitra buněk u E. coli jim zřejmě zabránila lipopolysacharidová vrstva.

Ambrettolid neboli (Z)-oxacykloheptadec-8-en-2-on je makrolid s šestnáctiuhlíkatým laktonovým kruhem.Schéma Pavel Hošek

Prozatím není známo, která sloučenina nebo které sloučeniny ve směsi olejů A. procera mají uvedené antibakteriální a cytotoxické účinky, i když je pravděpodobné, že to bude nejspíš ambrettolid a jeho 4 izomery, které jsou v silici z A. procera také přítomny. Patří totiž mezi makrolidy, což jsou sloučeniny charakterizované makrocyklickým laktonovým kruhem, obvykle tvořeným 14, 15 nebo 16 uhlíky (ambrettolid jich má 16). Makrolidy jsou početná rodina přírodních sloučenin, z nichž mnohé mají antibiotickou, antikancerogenní anebo imunosupresivní aktivitu. Používají se proto jako léčiva proti bakteriím, při chemoterapii u nádorových onemocnění nebo při transplantacích a léčbě autoimunitních chorob. K podobnému účelu slouží také svým producentům, stromům druhu A. procera – brání je před patogeny.

Přesto se autoři uvedené práce domnívají, že zjištěné účinky látek z A. procera lze nejpravděpodobněji přisoudit koordinované aktivitě více složek. Zamýšlejí se rovněž nad terapeutickým využitím éterických olejů či obecněji vícesložkových léčiv. Pomohly by zejména v boji s multirezistentními patogeny, neboť vznik rezistence na více látek najednou je mnohem méně pravděpodobný.