Pravěká energie v každém mobilu

Na první pohled by se mohlo zdát, že ukládání energie je ryze moderní problém naší civilizace. Omyl. Ukládání energie řešili už naši pravěcí předkové. Možná neměli baterie, zato trvanlivé výdobytky jejich schopností mezi námi kolují dodnes. Dennodenně se jich dotýká každý z nás.

Z hlediska pravěkého vytváření strategických zásob byly důležité různé metody konzervace potravin. Jedním z nejběžnějších způsobů, jak prodloužit trvanlivost potravin, bylo sušení. Jím, případně v kombinaci s nasolením, naši předkové konzervovali maso, ryby, ovoce, zeleninu, houby nebo dokonce hmyz. Vytvářeli tak zásoby na zimní období, kdy měli omezený přístup k přirozeným zdrojům obživy. Mnohé z těchto sušených komodit vyhledáváme i v současné kuchyni. Sušení bylo ale také řešením, jak vytěžit dlouhodobé energetické zásoby z velkého množství konzumovatelné biomasy, která byla sezonně k dispozici jen velmi omezenou dobu, zato v objemu, který dalece převyšoval okamžité potřeby komunity.

Příkladem nám může být skalní stěna Head-Smashed-In Buffalo Jump v kanadské Albertě (obr. 1). Lokalita se nachází na území tradičně obývaném kmeny Černonožců (vlastním jazykem Niitsitapi – „skuteční lidé“), lovců a sběračů, kteří se až do 19. století specializovali na lov bizonů, jejichž stáda, čítající miliony jedinců, migrovala pláněmi amerického severozápadu. Stopy masového lovu a zpracování bizonů (černonožsky Íní) se nacházejí v místech prudkých srázů a skalních břehů (Buffalo Jump), ke kterým lovci kořist důmyslným postupem nahnali tak, aby se zabila pádem ze skály. Jedna z nejlépe prozkoumaných loveckých stanic tohoto typu (UNESCO World Heritage Site) se nachází blízko úpatí Skalistých hor, kde od západu vane suchý teplý vítr, vytvářející ideální podmínky k sušení masa. Při těchto sezonně omezených loveckých kampaních byly každoročně sušením zpracovány tisíce tun masa, které by jinak nebylo možné zkonzumovat. O nebývalé energetické efektivitě tohoto zdroje svědčí i fakt, že Černonožci zde bizony lovili stejnou technikou kontinuálně po dobu sedmi tisíciletí, až do zavedení střelných zbraní a téměř úplného vyhubení bizonů v 19. a 20. století.