V jednotě je síla, chytrost jen někdy

Smečka špačků, stádo včel, hejno vlků, lidský roj… Ne, tato slovní spojení nějak nesedí. (Lidé mohou vytvořit tak nanejvýš rojnici, a to k dosti specifickému účelu.) Jedinci mnoha živočišných druhů se organizují do větších skupin, toto sdružování však nabývá různých forem, lišících se účelem, mechanismem vzniku, dobou trvání, velikostí, mírou příbuznosti jedinců, uspořádáním. Lidé si této rozmanitosti jsou vědomi odnepaměti, odtud ono bohatství slov pro různé variace na téma celku, který není pouhým součtem svých samostatně žijících stavebních jednotek. Nic na tom nemění skutečnost, že mnohé detaily a matematické zákonitosti interakcí uvnitř skupin živočichů odhalujeme až v poslední době.¹⁾ Týká se to i lidí. O některých překvapivých zjištěních týkajících se chůze v davu píše Milan Krbálek.

Poznatky získané studiem jedné z forem proto nelze bez rozmyslu vztahovat na ostatní. I při vývoji umělé inteligence se využívají algoritmy inspirované různými druhy „hejn“. Každý z přístupů se hodí v jiné situaci, k řešení jiného problému.

Inspiraci lze ostatně hledat i u systémů, které se skupinám živočichů podobají, ale místo samostatných organismů je tvoří jednotky jiného typu – třeba buňky v mnohobuněčném těle. Podobnost je mnohdy značná. „Přirozený výběr uspořádal včelí roje a mozky primátů podobným způsobem, a vytvořil tak ze souboru poměrně špatně informovaných a kognitivně omezených jedinců prvotřídní rozhodovací skupinu,“ píše například Dalibor Titěra v loňském článku Včelí demokracie.²⁾ „Hejno“ buněk ve vyvíjející se tkáni je vzorem i pro sebeuspořádání skupiny robotů, o nichž informuje článek na s. 503.

Eusociální hmyz je extrémním příkladem skupiny, v níž schopnosti celku dalece přesahují součet schopností jedinců, z nichž je složena. Ale těmto hmyzím druhům se ve Vesmíru věnujeme docela často, tentokrát jsme se proto zaměřili na méně známý fenomén spojený se skupinovým chováním některých druhů hmyzu. Robert Tropek píše o hilltoppingu, pro nějž navrhuje český překlad „vrchaření“. Budeme zvědavi, zda se jeho návrh v česky psané literatuře ujme.³⁾

Mravenci druhu Formica selysi si staví živé vory, hejno drobných rybek dokáže odradit predátora od útoku, lidský dav umí svrhnout zločinný režim – ale také pomoci diktátorovi uchopit moc. Inteligence, znalosti a zkušenosti jedince jsou v davu potlačeny a lidé dělají věci, na které by si sami buď netroufli, nebo by se jich zhrozili. „Davový člověk se cítí dokonalým. Má-li se cítit dokonalým člověk vybraný, musí být ješitný,“ píše José Ortega y Gasset v knize Vzpoura davů.⁴⁾ Vyšla v roce 1930, ale mnohé pasáže jsou aktuální buď stále, nebo v poslední době opět: „Davový člověk by se cítil ztracen, kdyby přijal diskusi – pudově tedy odmítá povinnost přijmout tuto nejvyšší instanci, která je mimo něj. Proto je v Evropě poslední ‚novinkou‘ sklon ‚nechat všech diskusí‘ a proto jsou v nenávisti všechny formy soužití, které samy sebou předpokládají přijetí objektivních pravidel – od obyčejného rozhovoru až po parlament včetně vědeckých rozprav.“

Inteligenci mravenčí kolonie obdivujeme, tuposti davu se děsíme. Ale „mnoho lidí na jednom místě“ s sebou nutně nenese ztrátu individuálního rozumu a rozhodovacích schopností. Jinak se chová dav fanoušků vítězného mužstva, jinak dav fanoušků mužstva poraženého. Jinak reaguje srocení lidí rozzlobených na své politické představitele, jinak účastníci venkovního koncertu a ještě jinak dav prchající v panice z místa teroristického útoku. Odpůrci červnové demonstrace na pražské Letenské pláni psali o zfanatizovaném a zmanipulovaném davu, psychiatr Radkin Honzák oponoval: „Tohle společenství není davem a nemělo by se jím stát. Dav se shromažďuje pod praporem jedné emoce a je jednolitý, protestní shromáždění se schází ve jménu jedné myšlenky a skládá se z jednotlivců (všimněte si zachovávání osobního prostoru).“⁵⁾

V době informačních technologií se navíc lidé nemusejí ani fyzicky potkat, aby vytvořili propojené společenství s vlastnostmi, které nelze odvodit od vlastností jednotlivců. Takové lidské „hejno“ nachází uplatnění ve vědě, ve vzdělávání nebo třeba při organizování charitativní pomoci. A proniká i do politiky. Pro relativně nový fenomén na politické mapě, pirátské hnutí, je „hejno“ základním principem fungování. Ani „beztvarý dav sobě rovných“, ani „tradiční hierarchická organizace“, ale „kostra vytvořená několika jednotlivci, která umožňuje desítkám tisíc lidí spolupracovat na společných životních cílech“.⁶⁾ Zda jde o výstřelek, nebo o trend, který časem převezmou i jiná politická uskupení, ukáže čas.