Roboti tancují, jak Alan Turing píská

Alan Turing, slavný britský matematik a informatik s tragickým osudem, by byl jistě potěšen, že jeho nápad, jímž si před téměř 70 lety udělal výlet do biologie, dnes slouží i k organizaci „hejna“ malých robotů. Napodobují morfogenezi mnohobuněčných organismů.

V roce 1952 Alan Turnig publikoval článek The chemical basis of morphogenesis,¹⁾ v němž navrhl možný mechanismus vzniku některých opakujících se vzorů a struktur v organismech – například uspořádání ramen nezmara, listů na stonku nebo pruhů a skvrn na zebří či levhartí srsti. Vysvětlení našel v interakci dvou látek, z nichž jedna příslušný proces, např. tvorbu pigmentu, aktivuje, druhá inhibuje. Šíří se difúzí, každá jinou rychlostí. Při vhodném nastavení parametrů vznikají opakující se struktury.²⁾ Později biologové potvrdili, že takový aktivačně-inhibiční mechanismus skutečně funguje, popsán je například u tvorby příčných rýh v tvrdém patře savců.³⁾

Stejný princip lze využít i při vývoji umělých systémů tvořených identickými jednoduchými jednotkami, které mezi sebou dokážou komunikovat a organizovat se ve funkční celek. Takto vytvořené systémy by měly být robustní, odolné vůči informačnímu šumu, selhání individuálních jednotek by nemělo ohrozit fungování celku.